Visačku nejlepšího článku týdne si tentokrát odnese text Istvána Léka „Návrh George Sorose aneb Jak převzít moc v Evropské unii“, který vyšel na České pozici. „Zabývá se smutně proslulým nástrojem ‚věčných dluhopisů‘, které teď rezonují jako refrén v evropských bankovně-ekonomických kruzích. Mně se velmi líbí, že István Léko sáhl přesně na nerv toho problému. Dovolím si to ocitovat, protože to jsou velice přesné formulace, které nesnesou interpretace: ‚Evropská unie v uplynulých deseti letech čelila třem krizím s ohromnými finančními důsledky, bohužel dvě z nich – ekonomickou z roku 2008 a migrační o sedm let později – nebyla schopná vyřešit.‘ To je teze číslo jedna, pod kterou by se každý normální člověk, nota bene ekonom, zcela jistě podepsal,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
István Léko vzápětí konstatuje, že se jako hlavní rádce přihlásil z USA finanční spekulant; George Soros, který před pár lety lobboval za zadlužení EU v otázce migrace a načrtl plán pro Afriku ve výši 30 miliard eur ročně. „Přímo tam také Sorose cituje: ‚Chtěl bych zdůraznit, že návrh obsahuje důmyslný mechanismus, který by umožnil EU vypůjčit si z trhu za velmi výhodnou sazbu, aniž by pro ni nebo její členské státy vznikl přímý závazek.. Když to převedete do lidské řeči, tak vám z toho logickou úvahou vyplyne slovo podvod, podraz, fligna, jak říkají v Brně, nebo spekulace za hranou etiky. Koneckonců Soros je tím známý, že tuto taktiku používá dlouhá léta a své miliardy vydělával zejména tímto způsobem. Proč je stále ještě dnes ikonou světového finančnictví, to nedokážu pochopit, protože to je celé postavené na hliněných nohách,“ upozorňuje mediální analytik.
Tlačí nás do eurozóny, abychom platili a Sorosové vydělávali
V článku Istvána Léka ho zaujaly i tyto věty, které si zaslouží ocitovat: „Soros je posedlý dluhem. Přitom dobře ví, že kromě světlých výjimek, jako je Česká republika, všechny členské státy EU se dlouho topí v dluzích.“ „Ale za připomenutí stojí i věty samotného Sorose, které autor v článku zmiňuje: ‚Kde se peníze vezmou? Navrhuji, aby EU peníze získala prodejem ‚věčných dluhopisů‘, u nichž není třeba jistinu splatit.‘ Zase, když tohle vyjádření nečte ekonom, ale čte to normální člověk se selským rozumem, tak si říká, že u dluhopisu nebo cenného papíru, který nemá splatitelnou hodnotu, termín ani sankci, něco poněkud smrdí. Jde to šejdrem, je to cesta jenom spekulativní. Je to, jako když si natisknete peníze na toaletní papír a tváříte se, že to jsou bankovky národní banky. Asi tak na téhle úrovni to je,“ domnívá se Petr Žantovský.
V citování z nejpovedenějšího textu posledních dnů by mohl pokračovat ještě dlouho. „Každopádně tenhle článek byl pro mě absolutně objevný, protože demaskoval snahu Evropské unie přes různé ‚věčné dluhopisy‘ a jiné ptákoviny dostat dosavadní nečleny eurozóny do samotné eurozóny. Koneckonců ty mechanismy jsou vidět. Také vidíme a slyšíme ty politiky, kteří mluví o tom, že bychom měli do eurozóny honem rychle vstupovat. A proč asi? Abychom to přece zaplatili. O to jde, aby na tom různí Sorosové vydělávali nepředstavitelně velké peníze bez sebemenšího rizika. To je celý fígl. A jak už jsem nejednou říkal, jediná cesta z toho problému je czexit. Nad tímto článkem to pochopí i člověk, který nemá ekonomické vzdělání,“ nepochybuje mediální odborník.
Osvobodili nás nacisté, proto jim stavíme pomníky
O druhém pro dnešek vybraném článku však musí hovořit v opačném gardu. Je to dílko Pavla Šafra, šéfredaktora serveru Forum24, které vyšlo pod titulkem „Svět bude v pořádku, až bude komunistická strana zakázána stejně jako nacismus“. „Dopouští se tam úžasných fabulačních a argumentačních lapsů a podrazů, protože naprosto podle čítanky manipulačních technik staví koně za vůz. Zásadně argumentuje něčím, co nelze buď ověřit, nebo provádí analogie s něčím, co žádnou analogii nesnese. Ale abych byl konkrétní. Pan Šafr o předsedovi KSČM panu Filipovi říká, že pro nějaký ruský časopis prohlásil, že v české společnosti dochází k nárůstu fašistických tendencí. Předseda Filip tím měl na mysli – a mluví se o tom docela často – tu interpretaci dějin, zejména průběhu druhé světové války, otázky působení Rudé armády v Evropě, otázky podílu na vítězství nad nacismem a tak dál,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Psali jsme:
Připomíná, že pomalu každý den nám někdo vysvětluje, že Prahu neosvobodila Rudá armáda. „Ale nějací nacisté, tedy vlasovci, kterým stavíme pomníky, zatímco pomníky Rudé armádě likvidujeme. Pan Klvaňa nám říká už několik let, že v pětačtyřicátém nás Rudá armáda neosvobodila, nýbrž dobyla. Všechna ta historicky zafixovaná a mnoha dokumenty podložená fakta, Postupimská dohoda, Jaltská konference a tak dál, jako by nebyla, a tak vycházejí knihy o tom, že holocaust začal v Čechách a podobně. Čte se z nich na české ambasádě v Berlíně za přítomnosti nejrůznějších politických potentátů, jsme přesvědčováni, že viníky toho zla nejsou chudáčkové Němci, ale zřejmě někdo jiný. Rusové, Češi a podobně. To je velice zrádná a demoralizující rétorika, které se v článku dopouští i pan Šafr, což u něj i jeho webu je absolutně normální, takže to by mě nepodnítilo reagovat,“ poznamenává mediální analytik.
Šafr jako propagandista budoucího rozkvětu komunismu
Zastavil se ale u jednoho podstatného Šafrova požadavku, a to u zákazu komunistické strany. „Velice želí toho, že jsme nepochopili, že je třeba komunistickou stranu zakázat a že jsme ji nezakázali. Dokonce tvrdí, jak je uvedeno i v titulku, že svět bude v pořádku, až bude komunistická strana zakázána. To je jednak banální titulek a banální tvrzení, ale hlavně to je hloupost. Jak víme z jiných zemí, komunistické strany se transformovaly v různé sociálnědemokratické; v Polsku, v Maďarsku i na Slovensku je politika plná bývalých komunistů v barvách různých stran. Není to o tom, že tam prosazují komunistické myšlenky, ale je to o tom, že to jsou profesionální politici, kteří něco umí, něco se naučili a jsou těm stranám v něčem užiteční. Neříkám, že je to úplně ideální nebo žádoucí stav, ale je třeba vzít realitu na vědomí. A podívejte na českou zkušenost, že zatím nejvýraznější velvyslanec Slovenské republiky u nás je Peter Weiss,“ poukazuje Petr Žantovský.
Jde o politika, který transformoval Komunistickou stranu Slovenska ve Stranu demokratické levice: „Udělal z ní vládní stranu, ve své době velmi významnou politickou stranu a sílu, která byla orientována levicově, než se pak spojila se Smerem pana Fica. Není proto možné říci o každém politikovi, kdo má komunistický gen, že je zločinec, fašista a podobné demagogie, které používá pan Šafr. Jestliže však požaduje zákaz nějaké politické strany, konkrétně komunistické, tak bych připomněl známé přísloví, že zakázané ovoce chutná nejlíp. Tedy že jenom nahání komunistům sympatizanty. Zejména mezi mladými lidmi, protože ti mají punc být oportunní, být v opozici, být nekonformní a hledat jiné cesty než cesty svých otců nebo standardní pořádky a prostě dělají ten pokrok po svém. Takže pan Šafr by se tímto textem dal chápat jako propagandista budoucího rozkvětu komunismu,“ míní mediální odborník.
Aklamační volba Havla byla vykoupena zárukou pro komunisty
Nepochybuje o tom, že tato charakteristika šéfredaktora asi nepotěší, ale v zásadě je přesná. „Druhá věc, kterou bych chtěl v této souvislosti zmínit, je to, že komunistická strana, ačkoli to tehdejší ministr vnitra Tomáš Sokol požadoval, nebyla zakázána, protože se pan prezident Václav Havel vyjádřil ve smyslu tlusté čáry a ve smyslu věty ‚Nejsme jako oni‘. Kdo jsme to zažili, tak víme, že to bylo v důsledku dohody s komunisty vedenými tehdy Mariánem Čalfou, že aklamační volba Havla prezidentem na konci roku 1989 byla vykoupena slibem absolutní beztrestnosti a příslibem věty ‚Nejsme jako oni‘. Potom ji opakoval mnohokrát i účelově, ale prostě je to tak. Dá se tedy konstatovat, že pan Šafr kromě toho, že se stává zdatným propagátorem budoucí komunistické aktivity u nás, zároveň pošlapává odkaz námi všemi draze milovaného prezidenta Václava Havla. A to k jeho cti neslouží,“ komentuje s úsměvem Petr Žantovský.
Pominout nemůže ani událost týdne, kterou bylo zvolení Hany Lipovské, Pavla Matochy a Luboše Xavera Veselého do Rady České televize. „To je vlastně událost-neudálost. Zvolení radní mnoha lidem nevoní, byly proti nim rozpoutávány mediální a politické kampaně, byli dehonestováni, slušný člověk by si od nich odsedal ve vlaku. Když k němu do kupé náhodou vejde paní Lipovská, tak by slušný liberální demokrat a lepšočlověk měl přejít do jiného vagónu, aby nechytil nějakou konzervativní lepru nebo něco takového. Tak to vypadalo v našich médiích, když se v nich pojednávalo o těchto kandidátech. Ale kupodivu zvítězili. Proč zvítězili, nevím, já u toho nebyl, ani o tom nerozhoduji. Jen z toho mám radost, protože to jsou konečně lidé, kteří mají jiné názory než ti, kteří v radě sedí nebo seděli. Má-li být demokracie, musí připustit pluralitu a diskusi. Pakliže nějaká strana odmítá diskutovat, tak je to proto, že nemá argumenty, a není tedy demokratická,“ vysvětluje mediální analytik.
Lepšo-zaměstnancům ČT házejí klacky pod nohy
Vybral si několik reakcí lidí, kteří s volbou mají něco společného. „Takto se vyjádřil generální ředitel České televize Petr Dvořák: ‚Část poslanců se dlouhodobě netají tím, že jí vyhovuje stav, kdy se tlak na Českou televizi a její nezávislost stupňuje, k čemuž má možná směřovat i personální obměna Rady ČT.‘ Myslím, že by se měl velký zástup členů Sněmovny silně ohradit proti arogantnímu a zcela nevhodnému vyjádření pana generálního ředitele. Jinými slovy říká, že jsou nasazené vši do kožichu, které jemu a jeho báječným lepšo-zaměstnancům mají házet klacky pod nohy a znemožňovat jim tu jejich báječnou liberálně-demokratickou propagandu. A že to celé je v režii Poslanecké sněmovny. Všichni víme, že od roku 2001, kdy došlo k té krizi v České televizi, platí úplně imbecilní novela zákona o České televizi, která stanovuje, že kandidáty na radní nominují různé zahrádkářské organizace, střelecké oddíly, tedy tzv. občanská společnost,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Ing. Miloš Zeman
Přitom všichni dobře vědí, že kandidát za jakýkoli spolek má za sebou nějakou stranu, jedno jakou. „Je to tedy celé jedno velké veřejné pokrytectví. Oproti tomu třeba volby do Rady pro rozhlasové a televizní vysílání či do Rady ČTK jsou transparentní, jsou podle logiky uspořádání věcí. Protože v zastupitelské demokracii to je tak, že se volí zastupitelé do zastupitelských sborů, a ti mají mandát rozhodovat o některých věcech za své voliče. A mandát spočívá i v tom, že volí členy mediálních rad. Proto hraní si na to, že nějaký člen je za včelaře, druhý za kynology, je mimořádná lež. Všichni víme, že to je politická nominace, která se jenom skrývá za tu oficiální slupku nominace. A jestliže pan Dvořák říká, že ta volba má souviset s tím, že nějací poslanci mají kritický postoj ke stavu České televize, tak tím říká zcela jednoznačně, že ti zvolení radní jsou političtí exponenti a mají politický úkol něco na České televizi změnit,“ soudí mediální odborník.
Teď politické dohody vadí, při Šarapatkovi byly v pořádku
Označuje to za první coming-out – jak se říká mezi homosexuály, když se přiznají ke své orientaci – tohoto typu, kdy někdo jasně veřejně říká: „Nene, to je všechno lež, celá ta volba je politická.“ „K tomu se přidal místopředseda hnutí STAN pan Gazdík, který ‚považuje volbu za alarmující stav a za ohrožení nezávislosti jednoho ze stěžejních pilířů demokracie‘. TOP 09 hovořila o ‚černém dni pro svobodu českého mediálního prostředí a pro ČT jako takovou‘. Paní Němcová pravila: ‚Vnímám právě proběhlou volbu členů Rady České televize jako vážné ohrožení svobody, nezávislosti a objektivity veřejnoprávního média.‘ To jsou krásné fráze, které pointoval zase pan Gazdík, když řekl: ‚Poslanci některých stran porušili dohody o vyváženém personálním složení rad a upřednostnili vlastní zájmy spočívající v kontrole a ovlivňování České televize. Prosadili tam své koně, kteří se nestydí dávat najevo vlastní vůli zasahovat do programu a obsahu veřejnoprávních médií‘,“ cituje Petr Žantovský.
Pak se vnucuje otázka, k čemu jsou pro volby do mediálních rad ti včelaři, zahrádkáři a střelecké kluby. „No k ničemu. Pan Gazdík naprosto otevřeně říká spolu s panem generálním ředitelem, že to je celé šaškárna a politická volba. Samozřejmě, že to je politická volba. A je vždy výsledkem nějaké zákulisní politické dohody. Předtím proběhla jiná dohoda, která tam posadila třeba pana Šarapatku. A já si můžu ťukat na čelo, když se objeví jeho názory na webu Forum24, jak je možné, že tenhle člověk vyhovuje tolika politickým exponentům, inteligentním lidem, když vyjadřuje názory způsobem, který nechci komentovat, protože mě už jednou chtěl dát k soudu. Takže výsledkem politické dohody byl kdysi pan Šarapatka, jindy pan Bednář, paní Levá, předtím pan Jankovec nebo kdokoli jiný. Vždy to byli političtí pretendenti. Tak se netvařme, že Česká televize je nějaká nezávislá posvátná kráva. Tak to není. Je závislá výlučně na politické scéně,“ tvrdí mediální analytik.
Kdyby měla Česká televize vliv, nevyhrál by Zeman ani Babiš
Je totiž závislá na pokoře, strachu a zbabělosti českých politiků, kteří si myslí, že Česká televize má nějaký vliv na voliče. „Nemá. Kdyby měla, tak by nezvítězil podruhé v přímé volbě pan Zeman. Kdyby měla, tak by nevyhrál minulé volby pan Babiš. Protože proti těmto lidem Česká televize fanaticky šturmuje celá ta léta, ale jak vidíme, bez výsledku. Suma sumárum si můžeme říct, že je to úplně jedno, kdo v České televizi je, protože nemá stejně vůbec žádný význam. Zlobit se teď na pana Veselého, paní Lipovskou, pana Matochu nebo na politiky, kteří je zvolili, je zase jenom mediální tanec lidí, kteří nemají co důležitějšího říct, kteří neumějí nic dělat, kteří jenom žvaní o nesmyslech. Tady se vždy říkalo, že každý rozumí politice, fotbalu a televizi. Tak všichni naši politici, co se vyjadřují, rozumí výborně televizi. A – s prominutím – lezou té České televizi do tlustého střeva v domnění, že z toho pro sebe v budoucnu něco budou mít. Nebudou. Mohu je ujistit, že nebudou,“ dodává Petr Žantovský.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
