Budeme-li jednotní, můžeme určovat pravidla hry v soupeření mocností

Mimo jiné oba zmínění politici uvádějí, že v době globalizace platí více než předtím, že my Evropané potřebujeme jeden druhého. Ukazují to na příkladu tří problémů.

Zaprvé jde o zachování našeho evropského životního stylu. V propojeném světě, v němž se nezadržitelně derou vzhůru nové regiony, musíme spojit své síly dohromady. Podíl Evropy a jejích národů na světovém hospodářském výkonu i populaci totiž klesá. Jestliže si někdo tváří v tvář těmto vyhlídkám myslí, že nyní udeřila hodina národních států, trpí ztrátou smyslu pro realitu. Možná se nám vývoj nelíbí, ale zvrátit ho nedokážeme. Pokud však budeme postupovat společně, můžeme jej utvářet k našemu prospěchu. Žádný jednotlivý členský stát, byť by byl sebevlivnější, nedokáže prosazovat své zájmy. Ale pokud budeme jednotní, jistě se nám podaří být mezi těmi, kdo určují pravidla hry v soupeření mocností.

Nemůžeme mrhat silami na nicotné národní půtky

Evropanům se prý vyplatí držet pospolu, protože v sázce je náš společenský model vystavěný na principech demokracie, právního státu, solidarity a lidských práv. U nás platí občanská práva, svoboda tisku a právo na stávku, ale neexistuje mučení ani trest smrti. Hospodářská síla Evropy spočívá ve společném vnitřním trhu a s touto silou v zádech dosáhneme toho, aby naše hodnotové společenské uspořádání zůstalo zachováno a dále se rozvíjelo.