Hostem pořadu Jak to vidí na Dvojce Českého rozhlasu byl psychiatr, profesor Cyril Höschl. Pořad moderovala Zita Senková. Tématem většiny pořadu bylo truchlení. „V mnoha komentářích se o posledním rozloučení s herečkou a disidentkou Vlastou Chramostovou i se zpěvákem Karlem Gottem psalo jako o sondě do duše společnosti. Co jste z toho, pane profesore, vyčetl vy? Nedávná úmrtí otevřela nejen otázky kolem třeba státního pohřbu, ale obecně otázku rozloučení se známými osobnostmi,“ zněla první otázka.
Mělo by být Turecko za útok a sever Sýrie vyloučeno z NATO?Anketa
„No, my kdybychom to vzali úplně od lesa, tak si můžeme položit otázku, jakou roli v životě člověka a v jeho duševním zdraví má truchlení a způsob zármutku po těch, kteří nám odešli. Obecně to je zajímavý fenomén a mimochodem truchlení je taky významně kulturně podmíněno, jinak si představujeme, že truchlí uzavřený seveřan a jinak pozůstalý na pravém balkánském pohřbu. To je velmi kulturně vázáno a podmíněno a tady z psychiatrického hlediska stojí za zmínku podotknout, že takový ten expresivní způsob vyjadřování žalu, to vybouření těch emocí je možná pro emoční zdraví člověka mnohem více prospěšné než potlačování svých emocí v tom smyslu, ‚buď statečný‘ a ‚muži nepláčou‘ a podobně, protože to se sice může podařit, ale potom takto potlačovaný zármutek může konvertovat v různé dlouhotrvající potíže, které jsou třeba i jiného charakteru,“ odpověděl profesor.
Další otázka byla ta, proč mnozí lidé pociťují stejný zármutek i u osob, co vůbec neznali. „No, a to je ten druhý zajímavý aspekt nebo úloha truchlení. To je identifikace s někým, kdo pro nás něco znamenal. My si můžeme představit, že identifikace je jednou z technik vyrovnávání se s těžkými životními situacemi. Představme si, že jsme někdo, o koho není žádný zájem, trpíme různými pocity nedostačivosti, podcenění, jsou na nás ve škole zlí, křivdí nám, ničeho nemůžeme dosáhnout a najednou přijdeme do kina a tam ten hlavní hrdina, nějaký Rambo nebo Segal, tam všechny pobije a dobro zvítězí; a proč nás to baví? Proč na to koukáme? Protože se s tím ztotožňujeme a spolu s ním, v tom ztotožnění s tím hlavním hrdinou, si to s těmi všemi padouchy vyřídíme a jdeme z toho kina s úlevným pocitem, je to balzám na vlastní duši, protože se nám otevře nějaká naděje, že svět není takový, jaký se nám neustále dává najevo a tak dále. Čili ta identifikace nám pomáhá. Teď si představme, že takový idol, který nám celoživotně pomáhal, můžeme si to na příkladu Karla Gotta předvést, tak najednou zemře. Nám odchází podpora, která nám dlouho sloužila, našemu duševnímu zdraví a my spolu s ostatními prožíváme tu ztrátu tak, jako by to byla blízká osoba,“ vysvětlil dlouze psychiatr.
Fotogalerie: - O prodejní době
Dále zmínil, že Karel Gott provázel dlouhými životy celé generace Čechů, Slováků a Němců, co měli strávit většinu svého života v šedém komunismu, kdy byl jeho písněmi ten komunismus projasňován. „Lidé prostě měli Karla Gotta rádi, a navíc se s ním mohli i ve většině identifikovat morálně,“ řekl a vysvětlil to tím, že 99,9 % obyvatel volilo komunisty a teď potřebují nějak ten svůj stud vytěsnit. „Identifikace s někým, kdo taky nebyl žádným disidentem z nás smývá hříchy světa.“ To má tedy ukazovat další psychoterapeutický účinek vazby. Prý pokud jde o politiky, co se na to snažili nabalit, tak to má být šance, co jim před volbami doslova spadla z nebe. „To měli zahodit jenom proto, aby části populace ukázali charakter, co stejně nemají, tak tichou vzpomínku? No, to nemůžeme čekat,“ objasnil chování politiků.
Moderátorka v rozhovoru vysvětlila pět fází smutku, co koncem 60. let přinesla psycholožka Elisabeth Rossová. „Popření, hněv, smlouvání, deprese a přijetí,“ kdy se tato stádia původně měla vztahovat na umírající lidi, avšak později se z toho měl stát základ pro truchlení. Cyril Höschl to vidí podobně. Avšak prý se mezi různými kulturami mění délka těch stádií.
„Vzpomeňme si na to, co vyváděli Angličané po smrti princezny Diany. Jaké konspirační teorie se rozvíjely. Nechci je zde ani opakovat, aby se náhodou opět neujaly. Nebo, když zemřel Johny Holiday, Elvis Presley nebo nakonec i Michael Jackson. To jsou všechno variace na úplně stejné téma,“ kdy k tomu ještě dovysvětlil, že se nejednalo o žádné pietní vzpomínky, ale o davové šílenství. V tom tedy nemáme být žádnou výjimkou. Prý to je ještě na poměrně rozumné úrovni.
Mimo to se mluvilo v rozhovoru o syndromu vyhoření. Prý se tomu profesor v poslední době věnuje. Byl by však opatrný k výrazům jako pandemie, za kterou to označilo Světové ekonomické fórum. Většina světa, třetí svět, má jiné problémy. Zmínil frustraci, bídu a vysokou kriminalitu. „Z hlediska každodenní hygieny je třeba umět dát si v tom mozku jinou disketu, trávit volný čas i jinak než tou prací. Když pracujete duševně, tak ho trávit třeba formou fyzickou, humor je dalším úlevným prostředkem ke zvládání náročných situací, mít přátele a mít si kde popovídat; a takových technik je mnoho a mohu sestavit takové desatero, které mohu na vyžádání poslat,“ objasnil Cyril Höschl.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: tle
