Kromě výročí 28. října a jeho mediálních souvislostí se dnešní přehled zajímavostí ze světa sdělovacích prostředků bude zabývat ještě Českou televizí a jejími výročními zprávami. „Zaujal mě text Martina Schmarcze pod titulkem ‚Zrcadlo a křivá huba. Spor o ČT je bojem o charakter společnosti‘. Tenhle velice dlouhý komentář docela přesně vyjadřuje duševní stav autora a zároveň velmi podivuhodný duchovní stav naší společnosti a tzv. společenských elit. Pan Schmarcz nám v něm sděluje, že spor o Českou televizi je sporem politickým, nikoli sporem o hospodaření – což má pravdu, ale on to určitě myslel trošku jinak, než si to myslím třeba já – a že Česká televize je garantem naší liberální demokracie. Doslova říká: ‚Když máš křivou hubu, nezlob se na zrcadlo. Veřejnoprávní média s propracovaným systémem kontroly, který neumožňuje se příliš odchýlit od převládajících trendů, jsou velmi přesným odrazem stavu společnosti‘,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Právě formulace „neumožňuje České televizi příliš se odchýlit od převládajících trendů" se mu moc „líbí“. „Které trendy to však jsou, nám pan Schmarcz nezjevuje. Kdo si pamatuje televizní krizi z konce roku 2000, ví, že pan Schmarcz byl jednou z dominantních figur, ne snad co do výšky, ale co do hlasitosti té stávky. Dokonce se tím v článku chlubí a doslova říká: ‚Jsem autorem motta o boji za svobodu slova z doby krize v České televizi‘.

Nevím, jaké motto má na mysli, nebo jde jen o to tvrzení, že se bojuje o svobodu slova, to je koneckonců úplně jedno. Každopádně to byla jedna velká politická lež. A na té politické lži stojí Česká televize a většina českého mainstreamového mediálního světa do dneška. O žádnou svobodu slova nešlo, ale pouze a jen o peníze pro rozdělování mezi producenty. Tehdy říkal docela vtipně Zdeněk Šámal ‚tvůrčí skupina umělčík-tunelář‘, což by dnes už nezopakoval. Možná i proto, že dnes patří k tomu systému,“ vysvětluje mediální analytik.

Za Janečka dávala ČT ještě prostor všem, kdo měli k věci co říci