Dufkovi se nelíbí, že by za odbory měla mluvit přednostně největší organizace ve firmě. „My si myslíme, že to není o velikosti, ale o vlivu,“ zdůraznil Dufek. A pokud už se v jedné firmě hádají dvě nebo více odborových organizací, měla by je rozsoudit třetí strana. Nemluvě o tom, že odboráři by měli táhnout za jeden provaz. „Není to jenom o číslech, o velikosti. Když uvedu příklad, tak v jedné nemocnici máte odbory lékařů a odbory sester. Sestry by bez lékařů neměly kde pracovat, ale doktoři by se bez nich také neobešli. Proto spolu musejí kooperovat,“ doplnil.

Zmínil také práci mimo pracoviště. Dufek nemá problém s tím, pokud to lidé budou využívat, nemuselo by to být tak přísně upravené. „Já bych tam dal jen několik bodů, jako jsou pracovní doba, organizace práce u něj doma a hrazení pracovních nákladů,“ konstatoval. Pokud ale někdo chce pracovat z domova, činí tak z nějakých důvodů a je ochoten pro to udělat leccos. „Mně se zdá, že se občas snažíme zastupovat všechny, ale oni o to mnohdy nestojí. Tady jsem proto toho názoru, že záleží na zaměstnancích, co si dohodnou. I zaměstnanci pracující z domova by ale měli mít zajištěnou bezpečnost práce. Tento faktor se u nás podceňuje.“