Při zahájení školního roku rozdávali prezident Petr Pavel, premiér Petr Fiala i ministr školství Mikuláš Bek úsměvy na všechny strany a před žáky, studenty i pedagogy se přiživovali na slavnostních chvílích ve školách. Při jejich odtrženosti od života obyčejných lidí se není co divit, že vojáka, politologa ani muzikologa až dosud nenapadlo, že by z titulu svých funkcí mohli pomoci řešit jeden z nejpalčivějších problémů, jemuž čelí mnohé základní, ale i střední školy. Tím je stále víc narůstající agrese, násilí a šikana, které otravují vzduch na školách. Než kousnout do kyselého jablka a napomoci řešení je nejen pro tyto tři zmíněné politiky pohodlnější tvářit se, že takový problém neexistuje.

Ten přitom narůstá od skončení covidové krize, na což po její odeznívání začátkem roku 2022 upozorňovali, že nejen růst agrese bude nevyhnutelným důsledkem covidových omezení a izolací. „Na to se nedávno zaměřil průzkum, který do mediálního prostoru přinesl téma většího nárůstu depresí, úzkostí a sebevražedných myšlenek mladých. Mám z praxe desítky případů, kde z těchto důvodů došlo ke zhoršení. Jedná se například o vyhýbání se výuce, neboli žák chodí takzvaně ‚za školu‘. Vůbec vás nenapadne, že to může souviset s covidovým obdobím. Až později se dostaneme k tomu, že se ten žák v té době ‚změnil‘. A jak? Omezení kontaktů, preference sociálních sítí, panické stavy a právě sebevražedné myšlenky,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz psycholog Daniel Štach se zkušenostmi na speciální škole a s krizovou intervencí dětí a terapeutickou prací s nimi.

Jestliže zavřete děti na rok u počítačů, tak se nedivte

Za dva a půl roku od covidu si vyslechl dost příhod ovlivněných narušenou psychikou. „Jeden student mi popisoval, jak seděl na balkonovém zábradlí a čekal, co se stane. Umíte si představit, kdyby v tom byl navíc alkohol, jiné drogy, nešťastná láska? Byl by to další zářez do statistik. Nebo jedna studentka po izolacích a lockdownech ani nepřišla na závěrečné zkoušky,“ vybavuje si odborník. To, že spouštěčem agrese, úzkostí, depresí i sebevražedných myšlenek u školáků byl covid, se dá poznat z témat, která dospívající řeší a jsou ochotni o nich mluvit. „Psycholog mapuje, doptává se a rozvíjí tak dialog. Dozvídá se, jak konkrétní student prožíval určité situace nebo období, co se dělo v rodině, co vnímal jako stres nebo zátěž na škále nepříjemnost až trauma, protože se něco zásadně změnilo,“ vysvětluje Daniel Štach.

„Jestliže zavřete děti na rok u počítačových zařízení, kde si stahují porno nebo se dívají na popravy v přímém přenosu, co můžete čekat jiného než růst agrese? V běžných filmech ve druhém televizním prime timu se vysílají popravy lidí. Já jsem si na to u Novy stěžoval, jak je možné, že se děti mohou dívat na to, jak jeden člověk popraví druhého. A oni odpoví: ‚Scéna je smutná, ne však drastická‘. Ale o moc jiné to není ani u dalších televizí. Nebo nedávno mi známí říkali, jak jsou děti nuceny se v rámci rodinného života dívat na horory, a to opravdu děs nahánějící horory. Někdo je snáší dobře, někdo blbě. Ale právě těm, kteří to snášejí blbě, v rámci rodiny ukazují ty nejhorší scény. Bratranci si pustili horor a holčička se na to musela dívat, až z toho nadskakovala. Takže děti jsou naučeny na poloválečné prostředí od raného dětství,“ říká pro ParlamentníListy.cz Jeroným Klimeš, který se zaměřuje na psychologii rodiny.