Hvížďala ve svém textu, jejž sepsal pro ČRo Plus, úvodem zavzpomínal na slova Stráského, jež pronesl v rozhovoru zveřejněném při příležitosti 25. výročí České republiky. Stráský tehdy vzpomínal na to, jak vypadalo rozdělení Československa, kdy on i předseda slovenské vlády v roce 1992 popřáli o půlnoci občanům a tím vše skončilo. „Evropa z nás byla po zkušenosti z Jugoslávie zděšená a nevěřila, že to dokážeme bez boje. Byl to spíš boj o to, aby boj nebyl,“ uvedl Stráský.

Hvížďala konstatuje, že Stráský takto pokorně přijal tuto nevděčnou a dočasnou roli a uvolnil prostor pro Václava Klause, jenž se chtěl stát prvním českým premiérem. A uvádí, že oba muži spolu neměli vřelý přátelský vztah, neboť každý byl jiný.

„Když jsem se ho jednou ptal, v čem se lišili, pan Stráský chvíli přemýšlel a pak mi řekl asi toto: V bance jsme jeden čas měli společnou kancelář, a aby to tam nevypadalo moc úředně, rozhodli jsme se s Tomášem Ježkem přemístit stoly a dali jsme je diagonálně. Bylo to výhodnější nejen kvůli světlu, ale taky jsme mohli všichni vidět na dveře. Když se dostavil do práce Václav Klaus, hartusil a nechal naše stoly přesunout zpět: vyžadoval, aby vše bylo ortogonální,“ poznamenal Hvížďala s tím, že podle jeho slov tento příběh nejlépe charakterizuje rozdíl obou osobností.

Stráského největší zásluha pak podle Hvížďaly bylo bezesporu to, že se mu podařio v poklidu rozdělit stát. Vzpomněl i na Stráského obavy o osud republiky, i na to, jak byl rozčarován z ODS i z Václava Klause. „Z ODS odešel mimo jiné proto, že se mu zdálo, že privatizace Telecomu je spojena s korupcí. V poslední době měl největší strach z dalších voleb, aby jeden subjekt nedostal ještě víc než třicet procent, protože pak by byla zničena demokracie a lidé by museli do smrti poslouchat jen jeho,“ poznamenal Hvížďala.