Ještě v roce 1988, tedy rok před sametovou revolucí vydali českoslovenští disidenti text. V němž volali po zřízení správních soudů, posílení pravomocí prezidenta, přímé volbě prezidenta a po referendu.  Komunisté byli striktně proti. Z někdejších disidentů se postupem času stala elita národa. Dnes už často jde o starší osobnosti, které postupně byli nahrazeny novou generací. Obě tyto generace však podle Patočky zanedbaly cosi jako péči o společnost. Nevedly ji k odpovědnému chování.

A tak se stalo, že lidé, kteří před rokem 1989 volali po zavedení referenda – jako Daniel Kroupa, Petr Placák, Jáchym Topol, Milan Uhde – dnes před zavedením referenda často varují. Patočka si položil otázku proč.

Jedním vysvětlením může být, že disidenti tehdy chtěli mít alespoň nějaký vliv na dění ve společnosti a komunisté jim ho nechtěli dát. Z tehdejších disidentů se ale stali politici, kteří převzali kormidlo a komunistům se zastesklo po velkém vlivu, který mívali. Proto se dnes dovolávají referenda. Možností, kdy bylo možné sáhnout k referendu, bylo víc. První se nabízela při dělení Československa. Tato možnost však nebyla využita a v mnoha Češích od té doby zůstala určitá trpkost.  

Další možností je, že ony nové elity zjistily o referendech věci, které dříve nevěděly.

Jenže jsou tu i další možnosti. „Za třetí je tu ovšem možnost, že se změnila povaha demokratické elity, která namísto toho, aby chtěla „demokracii pro všechny“ jako před třiceti lety, chce naopak dnes pro všechny „vládu chytřejších“. Rodila by se zřejmě někde v trojúhelníku mezi vydavatelstvím Economia, Knihovnou Václava Havla a Institutem Václava Klause,“ vyjádřil svůj názor Patočka.