„V domě zvoleného šéfa ČT sídlí firma Rusů z Petrohradu. Ukrajině navzdory“. Tak zní název článku od publicisty Zdeňka Šarapatky na serveru SeznamMédium, ve kterém informoval, že dle veřejně přístupného obchodního rejstříku a katastru nemovitostí v domě budoucího generálního ředitele České televize Jana Součka sídlí obchodní společnost s ruskými občany v čele s jednatelkou společnosti Natálií Stanislavovnou Morozovovou a společníky Igorem Borisovičem Matvějenkem, Annou Ivanovnou Matvějenkovou a Taťánou Borisovnou Abu Id.
V článku publicista cituje Součkovy výroky o jeho vizi pro Českou televizi, jako třeba že chce „rozkrývat motivace antisystémově naladěných občanů“ nebo že by se měla více posílit publicistika a dokumentaristika ke zmapování důvodů pro pocit vyčlenění ze společnosti, jenž má v Česku spousta lidí. Šarapatka si tyto výroky přeložil po svém. Souček je dle něj toho názoru, že Česká televize „nedostatečně oslovuje ruskou pátou kolonu a zdejší loutky ruské hybridní války a prokremelské manipulace“.
Podle Šarapatky je skutečnost, že byl do čela veřejnoprávní televize České republiky zvolen člověk s obchodními styky s občany z Ruské federace, je „selháním skandálních rozměrů“. Že bude Souček na pozici generálního ředitele označil Šarapatka za výsměch české i evropské solidaritě vůči Ukrajině.
Jan Souček se k Šarapatkově článku vyjádřil prostřednictvím svého facebookového profilu. Publicista podle něj „lustruje, co to dá“. „Mistr v pletení biče z… čehokoliv nezahálí a lustruje, co to dá… Čekám, kdy vyhrabe historku z doby, kdy jsem chodil do Jisker a se spolužačkou Bohdanou Šrahůlkovou jsem se vášnivě hádal, že Bůh neexistuje, protože ho kosmonauti tam na obloze neviděli,“ řekl s tím, že odhalení, že v jeho domě historicky sídlí firma s ruskými společníky, má asi tak podobnou míru relevance.
„Igor a Natálie byli moji klienti z praxe advokátního koncipienta někdy v roce 1997. Chtěli se usadit v Česku a prodávat tady domácí potřeby, se kterými předtím obchodovali i v Rusku,“ vysvětlil Souček svou historii s ruskými občany. Doplnil též, že to bylo za vlády ruského prezidenta Borise Nikolajeviče Jelcina (1991–1999). „A protože jsme se s Igorem a jeho ženou spřátelili, vyhověl jsem jejich žádosti, aby mělo jejich s.r.o. přechodně sídlo (korespondenční adresu) v mém domě, protože tady žádnou nemovitost neměli a teprve hledali bydlení a obchodní kontakty,“ pokračoval Souček.
Společnost následně zůstala nevyužitá, načež Souček dle svých slov požádal o její vymazání z obchodního rejstříku: „Požádal jsem je o výmaz, ale všechno se protahovalo, až jsme na to zjevně společně zapomněli. Igor a Natálie mi každoročně poslali sms k Vánocům a narozeninám, jak to tak slušní lidé bez ohledu na národnost mezi sebou dělávají, i když se už desítky let neviděli.“
S Igorem se Souček navíc již nikdy nesetká, zemřel na začátku letošního roku. Souček obdržel telefonát od Natálie, zda by jí nepomohl v rámci dědického řízení, přiznal jí však, že právem se delší dobu nezabývá a odkázal ji na jiné právníky. Šarapatkovi nicméně poděkoval za připomenutí zapomenuté změny sídla, které se bude moci vyřídit v rámci dědického řízení.
V závěru příspěvku na facebooku odsoudil předsudky o kolektivní vině obyvatel Ruské federace i předsudky vůči nim. „Minimálně aby měl badatel jistotu, že se ze sklepa mého domku neřídí odporné raketové útoky na Ukrajinu. Mimochodem – kolektivní vinu a předsudky nesnáším. Takže si, Zdeňku, s tímhle vytvářením kompra hukni. Je to spíš směšné, kdyby to nebylo k pláči,“ uzavřel budoucí generální ředitel České televize Jan Souček.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
válka na Ukrajině
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Stručné informace týkající se tohoto konfliktu aktualizované ČTK několikrát do hodiny naleznete na této stránce. Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Lucie Kroutilová
Peku ova
