Rozdíl mezi inkvizitorem a liberálem je v tom, že jeden hlásá dogmata a druhý formuluje úvahy. Dogma je něco, co je zjevená Boží pravda, o níž se nepochybuje a nediskutuje. Ten, kdo dogma nectí, je kacíř a měl by být upálen. Liberální úvaha je myšlenka, která vzniká analýzou faktů, a pokud s ní někdo nesouhlasí, je to jeho právo, zvláště pokud shromáždí jiná fakta, pomocí nichž logicky to první tvrzení vyvrátí. Demokratická společnost by měla ctít liberální diskusi, dogmata milují stoupenci inkvizičního tmářství a neomarxisti. Nevěřili byste, jak tenká hranice je mezi nimi.
Správný liberál je podle odpůrců kacíř, neboť nepodléhá dogmatům víry. Voltaire ve svém Filozofickém slovníku, nejkacířštějším díle 18. století, napsal: „Fanatismus (v jeho jazyce náboženství, pozn. aut.) je rozhodně tisíckrát zhoubnější, neboť ateismus nevnuká vražedných vášní, zatímco fanatismus je vnuká; ateismus nestaví se proti zločinům, avšak fanatismus je páše.“ Jen na okraj podotýkám, že každá ideologie je svým způsobem náboženskou vírou.
Svého ďábla našel kněz Halík v prezidentu Zemanovi
Kněz Tomáš Halík našel svého ďábla. Sídlí na Pražském hradě a podle Halíka je z každého jeho výroku cítit síra pekelná. Ďábel, i kdyby hovořil slovy sladkými, chce věřící připravit o duši, stejně jako nás chce prezident Zeman připravit o hodnoty panevropanství. Tak se nazývá nová náboženská víra, která nese na svém neposkvrněném štítě heslo o pravdě a lásce, ovšem jen vůči těm, kteří s touto vírou souhlasí. A těch po hříchu stále ubývá, a proto je třeba ďábla pojmenovat, abychom kolísající odpadlíky zastrašili.
Psali jsme:
Proto Tomáš Halík skromně dodává, že dnes je zapotřebí osobností, které by hájily prozápadní orientaci naší země (někdo jako on). Někde jsem četl, že by byl ochotný do panovnického křesla usednout, aby této zemi vrátil odvěkou víru. Tu definoval, dovolte mi onu neuvěřitelnou demagogii citovat: „Češství bez uvědomělého evropanství je zatuchlý provincialismus. Naším hlavním národním zájmem je být aktivním účastníkem procesu evropské integrace, snu mnoha generací...“
Evropská integrace nebyla snem našich předků ani náhodou
Jistě, dějiny se dají vykládat různě, ale jen opravdový ekvilibrista s fakty by dospěl k názoru, že snem dlouhých generací našich předků byla evropská integrace. Prolistujte si učebnici našich dějin!
Od vzniku českého státu se po celá staletí náš národ bránil mocenskému tlaku svého vojensky a politicky silnějšího německého souseda. Naši předkové (podle Halíka jistě hanebně) umírali s mečem v ruce, aby se nemuseli evropsky integrovat pod praporcem císařů. Úplně nejodpornější byli ovšem husité, kteří se postavili proti celému křesťanskému světu, aby hájili svou pravdu (v rámci boje o kalich zabavovali majetek firmě, k níž dnes Tomáš Halík patří).
Ing. Miloš Zeman
Po nástupu Habsburků se české stavy snažily bránit proti politickému podrobení Vídni, a když svůj boj Češi, Moravané a Slezané prohráli, přišli o svou suverenitu. Neznám jediný doklad, že by po třicetileté válce některý z českých vlastenců snil o panevropanství. Tehdy naši předkové zápasili o právo na svůj jazyk a kulturu, a proto hlásali ideu panslovanství, tedy politické orientace na východ (tam, co je brána do pekla!).
Hitler přišel s ideou nové nacistické Evropy, ale Češi snili o samostatnosti
Celá česká politika 19. století usilovala o vrácení dávných práv Koruny české zpět do Prahy (tedy o národní suverenitu, byť omezenou). Idea evropské integrace neexistovala a ani nemohla, byla by zcela „mimo mísu“ politického a duchovního dění.
Po první světové válce jsme konečně obnovili samostatnost našich zemí, a je pravda, že v té době se poprvé objevily myšlenky na jistou politickou kooperaci, ovšem jejím smyslem bylo vytvořit bezpečnostní záruky, aby se hrůzy první světové války neopakovaly. Ale žvanění politiků na různých mírových fórech nikdy k ničemu nevede, což si uvědomil náš rozpínavý soused a zabral nás. Hitler přišel s ideou nové nacistické Evropy, ale my, hanební a zaostalí izolacionističtí „provinciální a zatuchlí Češi“ (tak Tomáš Halík nazývá ty z nás, kteří nechápou velikost jeho myšlenek), jsme snili nikoli o novém pořádku, ale o svobodě a samostatném státu.
Náboženství potřebuje sjednocené národy, aby se klaněly stejnému oltáři
Po druhé světové válce, kdy nás osvobodily ďábelské šiky z východu (proto se o tom moc nemluví), jsme zase byli v rejži. Zase jsme snili o své svobodě a tehdy se poprvé začaly politické zraky mnoha lidí obracet k západu. Na tohle se už s ohledem na svůj věk pamatuji, ale nevzpomínám si, že by někdo hovořil o sjednocené Evropě. Tahle myšlenka se nám vtlouká do hlavy až poté, co jsme byli dotlačeni ke vstupu do Evropské unie. A protože si někteří ideologové myslí, že máme krátkou paměť (a jak se zdá, opravdu máme), pak nám lžou, že smyslem našich národních dějin je od doby lovců mamutů panevropanství.
Já samozřejmě Tomáše Halíka chápu. Jeho panevropanství není světské, ale náboženské. Ono církevní středověké „panevropanství“ bylo správně pojmenováno myšlenkou křesťanského náboženského univerzalismu. A stejně jako se v duchu svých pomýlených a ambiciózních plánů snaží Brusel strhnout veškerou moc na sebe, snažila se o to od časů papeže Řehoře VII. (polovina 11. století) v rámci boje o investituru papežská kurie v Římě. Náboženství potřebuje sjednocené národy, aby se všechny klaněly stejnému oltáři. Proto všem, kteří uvažují jako inkvizitoři a nemají úctu k liberálním hodnotám, vadí vlastenectví a národní identita (ale naštěstí vždy existovali i vlastenečtí kněží!).
Nazývali nás kacíři, ale provinciálním a zatuchlým národem jsme nebyli
Češi nebyli nikdy provinciálním a zatuchlým národem. Od středověku jsme byli bojovníky, kteří si neradi nechávali poručníkování líbit. Jistě, jsme malá země, a proto jsme museli vždycky hledat spojenectví s někým silnějším, ale spojenectví rovnoprávné. Takové, které nám nebude brát základní právo každého národa na sebeurčení, na to, aby ctil své národní ideály a chránil svá nezadatelná práva na suverenitu a svobodu, politickou i duchovní (nějak se na tenhle světově uznávaný liberální princip zakotvený v ústavách zapomíná). V minulosti nás Evropa mnohokrát pro naše vlastenectví a svobodomyslnost označovala za kacíře, a já jsem na to jako Čech hrdý. A věřím, že kacíři zůstaneme i nadále.
Psali jsme:
Kniha oceněná prestižní cenou Bestseller roku 2015. Všechny dosud vydané díly lze objednat se slevou 20 %. http://shop.mobaknihy.cz/husitska-epopej/
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
