Rozdíl mezi inkvizitorem a liberálem je v tom, že jeden hlásá dogmata a druhý formuluje úvahy. Dogma je něco, co je zjevená Boží pravda, o níž se nepochybuje a nediskutuje. Ten, kdo dogma nectí, je kacíř a měl by být upálen. Liberální úvaha je myšlenka, která vzniká analýzou faktů, a pokud s ní někdo nesouhlasí, je to jeho právo, zvláště pokud shromáždí jiná fakta, pomocí nichž logicky to první tvrzení vyvrátí. Demokratická společnost by měla ctít liberální diskusi, dogmata milují stoupenci inkvizičního tmářství a neomarxisti. Nevěřili byste, jak tenká hranice je mezi nimi.

Správný liberál je podle odpůrců kacíř, neboť nepodléhá dogmatům víry. Voltaire ve svém Filozofickém slovníku, nejkacířštějším díle 18. století, napsal: „Fanatismus (v jeho jazyce náboženství, pozn. aut.) je rozhodně tisíckrát zhoubnější, neboť ateismus nevnuká vražedných vášní, zatímco fanatismus je vnuká; ateismus nestaví se proti zločinům, avšak fanatismus je páše.“ Jen na okraj podotýkám, že každá ideologie je svým způsobem náboženskou vírou.

Svého ďábla našel kněz Halík v prezidentu Zemanovi

Kněz Tomáš Halík našel svého ďábla. Sídlí na Pražském hradě a podle Halíka je z každého jeho výroku cítit síra pekelná. Ďábel, i kdyby hovořil slovy sladkými, chce věřící připravit o duši, stejně jako nás chce prezident Zeman připravit o hodnoty panevropanství. Tak se nazývá nová náboženská víra, která nese na svém neposkvrněném štítě heslo o pravdě a lásce, ovšem jen vůči těm, kteří s touto vírou souhlasí. A těch po hříchu stále ubývá, a proto je třeba ďábla pojmenovat, abychom kolísající odpadlíky zastrašili.