Poněkud opomíjená byla v tomto směru reakce Havlova bratra Ivana. Ten vystoupil přímo na křtu knihy a přiznal, že byl při četbě o svém bratrovi mnohokrát velmi překvapen. „Musím se vám přiznat ke své dlouhotrvající slepotě (a očekávám, že se k ní postupně přiznají i mnozí další) vůči jedné životní, povahové a citové dimenzi svého bratra,“ řekl otevřeně, když byla kniha představována.
Sám prý svého bratra vnímal vždy jako spíše neobrabaného „chrobáka“. Až z knihy zjistil, že jeho bratr byl ve skutečnosti celkem zdatným svůdníkem, který na tomto svádění byl dokonce přímo závislý.
A vše uzavřel varováním, že s knihou Vodňanské by měli velmi opatrně nakládat čtenáři, mající sklony k depresím či k sebevraždě. Takoví by podle něj měli velmi zvažovat, zda se ponořit do čtení.
AKTUÁLNÍ FOTOGALERIE: 30 demonstrantů v čele s Tomaszem Peszynskim
Fotogalerie: - Zkouška sirén
Novinář Jaroslav Plesl, šéfredaktor MF DNES, při té příležitosti poznamenal, že mezi oběma bratry Havlovými byl vždy dost výrazný rozdíl.
Ten se projevoval podle něj i tím, že Ivan Havel se na rozdíl od jiných nikdy příliš nepodílel na pěstování kultu osobnosti jeho bratra.
Plesl prozrazuje, že před ním Ivan Havel zcela otevřeně hovořil o dvou kostlivcích ve skříni svého bratra. Dali se prý velmi dobře poznat i v dokumentu Občan Havel, ve kterém dokumentarista Pavel Koutecký prezentoval Havlovo soukromí. Na dvou místech v dokumentu jinak bodře působící Václav Havel zjevně ztratí nervy.
Fotogalerie: - Havlem proti Zemanovi
Tím prvním je na jaře 1997 kauza prodeje paláce Lucerna společnosti Chemapol. Za ten byl Havel kritizován, protože společnost měla značně problematickou minulost a její šéf byl navíc veden v seznamech spolupracovníků StB, což nepůsobilo právě nejlépe.
Fotogalerie: - Mše za Havla
V jedné z nejznámějších scén v dokumentu sedí Václav Havel mezi svými spolupracovníky, a rozčiluje se, že se kauza Chemapol stala součástí „novinářské mytologie“. „Já nemám špatné svědomí, já vím, že to bylo to nejlepší, co jsem mohl udělat,“ zvyšuje hlas. Mluvčí Ladislav Špaček se mu snaží vysvětlit, že to na lidi působí špatně, protože to působí dojmem, že Havel firmu Chemapol legitimizuje. To ale prezidenta rozčílí ještě více: „Co najednou jdou na mě, že já někoho legitimizuji?“ Při slovech, že pokud je prašivá firma Chemapol, tak je prašivá celá ekonomika a celý stát, začíná prezident bouchat rukou do stolu a křičet. Mluvčí Špaček se snaží ještě něco namítat, ale prezident se nedá zastavit: „Já vůbec necítím potřebu se obhajovat. Já cítím potřebu bojovat proti čecháčkovskému pokrytectví, jehož extraktem je tento případ. To je extrakt čecháčkovského pokrytectví. Všichni volili komunisty, všichni jsou vychcánkové, všichni kradou, a já jsem pro ně jakýsi svědomí, delegovali na mě svý svědomí,“ soptí prezident republiky na adresu svých spoluobčanů. „To celý je vedle, to celý je ujetý, a to mě na tom sere,“ zakončí svůj výklad.
Větu „Já cítím potřebu bojovat proti čecháčkovskému pokrytectví“ pak (zcela vytrženou z kontextu) s oblibou používala Česká televize do upoutávek pořadů věnovaných Václavu Havlovi.
Druhým momentem, kdy Václav Havel ztratil nervy, mělo být Kosovo.
Fotogalerie: - Tváře Václava Havla
Plesl na svém facebooku knihu Jitky Vodňanské velmi chválí, dokonce jí považuje za knihu roku. Zásadní význam je podle něj v tom, že kniha „vrátila Havla zpět na zem a ukázala ho tak, jak ho jeho ostatní životopisci (s čestnou výjimkou Johna Keanea) ukázat nechtěli. Lidského a velmi nerozhodného.“
Ohledně psychického stavu Václava Havla jsou podle něj velmi zajímavé i pasáže popisující, jak moc se hlava českého disentu ládovala drogami. „Zajímavý je, kolik do sebe Havel ládoval prášků. O Hitlerovi se to už ví taky, ale Havel byl v podstatě furt sjetej. Když to přehnal s fenmetrazinem, zklidnil se dvěma rohypnoly. Neuvěřitelný,“ poznamenal šéfredaktor.
Narážel tak na některé vydatné pasáže z knihy Vodňanské, například na upřímné Havlovo doznání v jednom dopise: „Po dvou pivech a dvou rohypnolech: jsem vyrovnán a mám rád všechny lidi.“ Jindy si zase dává předsevzetí: „Začal jsem trochu zdravěji žít. Omezil jsem pití a prášky.“
Pád ikony podle Plesla ukazují například i zveřejněné autentické názory Václava Havla na postavení muže a ženy ve vztahu. Z nich by podle něj dnešní feministky „šlehlo“. Nejde jen o široce propíranou kauzu potratu Vodňanské, ke kterému dle jejích slov Václav Havel svým chováním výrazně přispěl, ale například i autoritativní instrukce a příkazy (často ve formě písemného vzkazu), kterými dominoval jejich soužití. V obrazové příloze knihy lze nalézt takové skvosty jako: „Plán na tento týden pro Jitku“, s perlami jako: „Úterý: Po práci být doma, dělat pořádek, prát, žehlit, atd., připravit si věci na cestu.“
Ne všichni jsou ochotni podívat se této pravdě do očí. Podle Plesla se právě v tom ukazuje „sluničkové pokrytectví“ v plné parádě. Zejména u lidí, kteří nadšeně hltali přepsané odposlechy z telefonátů Petra Nečase a Jany Nagyové, které často měly vyloženě osobní povahu.
Plesla v knize také zaujala pasáž, ve které je popisována zvláštní role, kterou v posledních měsících před Listopadem 1989 měl v Havlově okolí Michael Žantovský. Ten v té době pracoval jako pražský zpravodaj agentury Reuters a ocitl se ve velmi zvláštní dvojroli, kdy o dění v Praze psal, a zároveň ho poměrně aktivně vytvářel. Vodňanská líčila, jak právě Žantovský již od května 1989, kdy se Václav Havel vrátil z vězení, budoucího prezidenta tlačil do politické aktivity a podle Vodňanské velmi bedlivě střežil, aby měl Havla pod dohledem. Svou „důležitost“ prý prožíval tak moc, až to i Václavu Havlovi přišlo směšné.
Plesl to lapidárně shrnul: „Z tý knihy Havlovy milenky vychází Žantovský jako řídící důstojník VH.“
Mimochodem – Michael Žantovský ani nikdo další z Knihovny Václava Havla se ke knize Jitky Vodňanské doposud nevyjádřil, navzdory doporučení Havlova bratra Ivana. Ten označil knihu Vodňanské za „nevyčerpatelný materiál pro příští havlologické badatele“.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jakub Vosáhlo
