A jako „z udělání“, právě v této době probíhá u Krajského soudu v Plzni líčení o krachu podniku. Chystalo se sem prý až několik set bývalých i současných Škodováků – nakonec to byla zhruba padesátka, která se ale před budovou soudu ve Veleslavínově ulici nedala přehlédnout a pak zaplnila větší část jednací síně. I když místa ještě zbyla…
Slavný začátek, neslavný konec
„Vyučil jsem se v roce 1969 a dělal jsem vlastně na jednom místě. Od 18 let do 62 let, teď už jsem v důchodu,“ vzpomíná na svoji celoživotní práci Václav Švarc. „Poprvé firma nedělala půl roku, nechala nás doma, nás starší propustili. Tehdejší šéf pak sem jezdil i v přestrojení, když to poprvé neklapalo. Prý takzvaně podával ruku Putinovi, byl na nějakém seznamu, ale těch bylo více, nebyl sám. Ale bylo práce, jéje!“ vzpomínal na léta po roce 2000. Ruský majitel byl údajně v dobrém vztahu s vedením Kremlu, a to se leckde neodpouští. Zvláště, když nastaly sankce.
Zlatý Soudek!
„Před sedmi lety jsme byli do Vánoc doma, pak jsme dostali něco málo peněz a šli jsme na odstupný. Tehdy bylo hodně práce, a přitom nás odpojili, od elektřiny, vody, všechno zavřeli, materiál odvezli neznámo kam,“ vzpomíná bývalý škodovák s nostalgií i nějakou tou slzou v oku. „Někdo to někde dodělával. A když to pak opět rozjeli, tak to už byla jen třetina fabriky i objednávek. Přišli o zakázky. Odešli další lidé a už byl konec,“ konstatuje Švarc. „Poprvé to šlo, ale pak už přišli o zakázky, definitivně, a to už se nerozjedete. Práce by byla, ale už to měly jiné firmy, konkurence je veliká. Hodně lidí propustili, ti šikovní odešli – skočili po nich jinde, i ve Škodovce, v jiných závodech.“ Značka to byla totiž stále dobrá. Co dobrá! Když ne vynikající tak alespoň „za dvě“ – chvalitebná! „Ale pořád bylo dobře. Kdo dělal, tak to šlo. Soudek nám přidal peníze, protože po revoluci jsme moc nebrali. A on nám nasolil, byla práce a bylo optimisticky. Žádná krize! To jsme pak ani nevěděli, kdo je majitel, jestli Korejci, Rusové.“
Psali jsme:
Když volání o pomoc není slyšet... nebo je to jinak?
Pomohli politici? Nic moc... A jaký byl současný sociálnědemokratický hejtman Josef Bernard, který o sobě často a rád prohlašuje, jaký je rozený vůdce škodováků? „ Byl v bývalé lokomotivce, kde se dnes už jen montujou tramvaje. Ale co mám známé, tak se o něm moc dobře nemluvilo,“ konstatuje jednoznačně a poměrně úsečně, rozhlíží se okolo, bývalý škodovák Švarc. „Letos je 150 let Škodovky a začalo se tehdy s Kovárnou, právě u nás. Je to v těchto dnech... hezkej dárek, že?“ konstatuje jízlivě a smutně zároveň dělník z bývalého „železného srdce Škodovky.“
Když se učni neučí
A co takový restart fabriky? „Když jste celý život zvyklí na svoji práci a máte dělat něco jinýho, tak se to špatně biflujete,“ konstatoval na adresu přeškolování a nabídek úřadu práce Švarc. Nedivme se, v tomto věku... „Mladí se už vůbec neučí. Když přišli učni, tak ti jen propadali, neuměli ani počítat. Šli se učit řemeslo, ale za chvíli toho nechali. A mistři? To už teď je minulost...“
Když se (ne)koná masová účast…
„Mě jen tak nevyhodí a já jim řeknu, co chci,“ uvedl na adresu krajského soudu i kolem pobíhajících novinářů z nejrůznějších médií rezolutně Švarc. A zopakoval: „Nikdo mě tady odtud nevyhodí. Že je tady míň lidí? Ti, co dělají brigádnicky, tak si těžko můžou brát nějaký volno. Většinou ti praví škodováci už jsou někde jinde,“ okomentoval původní mnohem masovější odchody bývalý dělník Škodových závodů, jež v sedmdesátých a osmdesátých letech nesly hrdě název „Závody V. I. Lenina“ a „díky“ tomu ztratily řadu zakázek v cenných valutách..
„To bylo řečí o účasti a razantnosti,“ zaznělo lehce pohrdlivě ze strany „sedmé velmoci“, tj. tisku, když se bývalí zaměstnanci Škoda Steelu ukázněně podrobovali osobní prohlídce a procházeli bezpečnostním rámem...
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Václav Fiala
