A jako „z udělání“, právě v této době probíhá u Krajského soudu v Plzni líčení o krachu podniku. Chystalo se sem prý až několik set bývalých i současných Škodováků – nakonec to byla zhruba padesátka, která se ale před budovou soudu ve Veleslavínově ulici nedala přehlédnout a pak zaplnila větší část jednací síně. I když místa ještě zbyla…

Slavný začátek, neslavný konec

„Vyučil jsem se v roce 1969 a dělal jsem vlastně na jednom místě. Od 18 let do 62 let, teď už jsem v důchodu,“ vzpomíná na svoji celoživotní práci Václav Švarc. „Poprvé firma nedělala půl roku, nechala nás doma, nás starší propustili. Tehdejší šéf pak sem jezdil i v přestrojení, když to poprvé neklapalo. Prý takzvaně podával ruku Putinovi, byl na nějakém seznamu, ale těch bylo více, nebyl sám.  Ale bylo práce, jéje!“ vzpomínal na léta po roce 2000. Ruský majitel byl údajně v dobrém vztahu s vedením Kremlu, a to se leckde neodpouští. Zvláště, když nastaly sankce.

Zlatý Soudek!

„Před sedmi lety jsme byli do Vánoc doma, pak jsme dostali něco málo peněz a šli jsme na odstupný. Tehdy bylo hodně práce, a přitom nás odpojili, od elektřiny, vody, všechno zavřeli, materiál odvezli neznámo kam,“ vzpomíná bývalý škodovák s nostalgií i nějakou tou slzou v oku. „Někdo to někde dodělával. A když to pak opět rozjeli, tak to už byla jen třetina fabriky i objednávek. Přišli o zakázky. Odešli další lidé a už byl konec,“ konstatuje Švarc. „Poprvé to šlo, ale pak už přišli o zakázky, definitivně, a to už se nerozjedete. Práce by byla, ale už to měly jiné firmy, konkurence je veliká. Hodně lidí propustili, ti šikovní odešli – skočili po nich jinde, i ve Škodovce, v jiných závodech.“ Značka to byla totiž stále dobrá. Co dobrá! Když ne vynikající tak alespoň „za dvě“ – chvalitebná! „Ale pořád bylo dobře. Kdo dělal, tak to šlo. Soudek nám přidal peníze, protože po revoluci jsme moc nebrali. A on  nám nasolil, byla práce a bylo optimisticky. Žádná krize! To jsme pak ani nevěděli, kdo je majitel, jestli Korejci, Rusové.“