Jak červená nit se dnešním přehledem mediálních zajímavostí vine téma Evropské unie, kterého se týkají všechny příspěvky. Ten úvodní se věnuje článku Daniela Kaisera, který pod titulkem „Komisař Oettinger odstraňuje ‚hodnotový nádor‘ ze střední Evropy“ vyšel v úterý 1. května na serveru Echo24. „To je nejlepší článek, co jsem tento týden četl. Věnuje se tomu, že komisař pro rozpočet Günther Oettinger navrhl, aby část unijních dotací byla podmíněna věrností takzvaným demokratickým hodnotám. To je úžasná formulace, trochu mi připomíná formát Evropské hodnoty. Asi to nebude podstatou daleko. Smyslem toho je boj proti neposlušným zemím, zejména Visegrádu, v první řadě Maďarsku a Polsku, které se staví nejvíce opozičně vůči mnoha bruselským výmyslům a nesmyslům,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Podstatou Oettingerem navrženého mechanismu je, že před poskytnutím peněz určených na dotace do příslušných zemí se má zkoumat, zda se příslušná země chová dostatečně konformně a dostatečně ctí tzv. evropské neboli demokratické hodnoty. „Pakliže by je nějaká země dostatečně nectila – je otázka, kdo to posoudí, jestli pan Oettinger, nebo nějaká jím jmenovaná komise, nebo Evropská komise či kdo vlastně – tak se jí dotace pozastaví, zmrazí, případně odeberou a podobně. To je naprosto neuvěřitelná arogance, sprostota a hnus, lepší slovo pro to nemám, něco takového si nedovolili ani komunisti. Ti měli rozmanité způsoby nátlaku, myslím tím komunisty třeba z RVHP, kde se plánovalo také společné hospodářství členských zemí sovětských satelitů, nikde se však neoperovalo nějakými demokratickými hodnotami,“ podotýká mediální analytik.
Fatalistická představa Evropy s částečně islámskou budoucností
Tento mechanismus obsažený v návrhu dlouhodobého rozpočtu Evropské unie na léta 2021 až 2027, který ve středu předložila Evropská komise, mu připomíná padesátá léta. „V nich byl základním kádrovým předpokladem pro hodnocení občana Československa tzv. klapoklidez. To je zkratka tehdy zavedené fráze ‚kladný poměr k lidově demokratickému zřízení‘. V sedmdesátých a osmdesátých letech jsme totéž zažívali na školách se zkratkou mokobuko, což znamenalo ‚morální kodex budovatele komunismu‘. Je to úplně stejné – klapoklidez, mokobuko, evropské hodnoty, demokratické hodnoty, Günther Oettinger. Všechno je to jedna odporná neomarxistická hniloba, která prožírá Evropu, zbavuje nás práv, možností, svobod a všeho, co jsme si slibovali od společné Evropy, která měla být prostorem svobody. Dnes je to zcela jednoznačně prostor otroctví, a pokud jsme četli Hayeka, tak víme, že mezi svobodou a otroctvím je docela podstatný rozdíl,“ připomíná Petr Žantovský.
S potěšením zaznamenal, že na to v médiích konečně také někdo upozornil. „Velmi se mi líbí, že si toho Daniel Kaiser, kterého si vážím už z minula jako novináře velice korektního, povšiml a že to rozebral v komentáři jasně, čitelně, přitom nestranně, ale naprosto jednoznačně. V posledním odstavci píše větu, kterou bych ocitoval: ‚Člověk se těžko brání dojmu, že dvojí metr – míněno na ty jednotlivé země – je součástí plánu a že dokonce má být vidět. Z Visegrádské čtyřky se v posledních letech zformovalo jakési reakcionářské názorové ohnisko opozice k fatalistické představě Evropy s částečně islámskou budoucností‘. Myslím, že tady Kaiser velice přesně sáhl na nerv toho problému a dal dohromady dva body, které spolu velmi úzce souvisí,“ chválí mediální odborník.
K hodnotovém nádoru bujícímu prý v Maďarsku mainstream mlčí
Tím prvním je neschopnost západních členských zemí Evropské unie, které rozpoutaly migrační krizi, zejména tedy Německa a částečně Francie, řešit tuto svoji chybu. „Jak kdysi říkal smutně proslulý José Barroso, nedostatky v soudržnosti Evropy a nedůvěru vůči evropským federalizačním institucím a snahám řešme, a teď ho cituji: ‚Více Evropy‘. To je receptem pro Evropu - ‚více Evropy‘. Trochu mi to připomíná starý komunistický vtip o tom, že socialismus je nejlepší způsob řešení problémů, které by nevznikly nebýt socialismu. Tak to je přesně odvrácená strana mince s tím ‚více Evropy‘. Já si myslím, že Evropa se obnažuje čím dál více jako pokus o absolutně totalitní režim uprostřed umírajícího kontinentu,“ obává se Petr Žantovský.
Psali jsme:
A „starý kontinent“ takto umírá jen kvůli tomu, jak hloupě je Evropa vedená. „Je naší vinou, že si toho málo všímáme. Je naší vinou, že proti tomu málo protestujeme. A je vinou našich novinářů, že s výjimkami, jako je pan Kaiser, si toho vůbec nevšímají. O tomto ‚hodnotovém nádoru‘, který podle pana Oettingera představuje Viktor Orbán a Maďarsko, jsem v našich mainstreamových médiích včetně veřejnoprávní televize neslyšel. Nevšiml jsem si, že bychom v České televizi řešili ‚hodnotový nádor‘ bující ve Viktoru Orbánovi a v Maďarsku podle pana Oettingera a tak dále. Tohle je zcela jednoznačně článek týdne a kdo má hlavu na krku, a ne v kaťatech, tak se po jeho přečtení otřese hrůzou. Není to však v dnešním Týdnu v médiích naposledy,“ avizuje mediální analytik.
Od Dienstbiera nezaznělo jediné slovo pozitivního programu
Podobné pocity bude zažívat každý, kdo si přečte Istanbulskou úmluvu z roku 2011, která má být v nasávajících dvou měsících ratifikována naším Parlamentem. „Ten má, bohužel, na stole zároveň Dublin IV, což je vnímáno mnohými jako zásadní problém. Už vznikla i petiční akce proti ratifikaci Istanbulské úmluvy, o níž jsem se dozvěděl z alternativních, nikoli mainstreamových, médií, jak jinak. Istanbulskou úmluvu jsem si přečetl a na první pohled vypadá velice logicky, ba sympaticky. Její preambule říká, že je to Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí. No kdo by byl proti? Přece žádný slušný, humanitně vychovaný a myslící člověk nemůže souhlasit s násilím vůči ženám, stejně jako s jakýmkoli jiným typem domácího či jiného násilí,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Proto by se dalo čekat, že Istanbulské smlouvě budeme všichni tleskat. „Stejně jako tleskal soudruh ministr Dienstbier v roce 2016, když sliboval nátlakové organizaci Amnesty International, která mu na vládu přinesla petici s devíti tisíci podpisy, které požadují ratifikaci a přijetí Istanbulské úmluvy. Soudruh ministr Dienstbier – bohudíky – už není soudruhem ministrem, avšak stále ještě nám vykukuje ze Senátu a dělá potíže třeba při sestavování koaliční vlády. Je to člověk, jehož celý politický princip je ryzí oportunismus, nic než to. Ještě jsem ho v životě neslyšel promluvit jediné konstruktivní slovo a neslyšel jsem od něj jediné slovo pozitivního programu, pokud za pozitivní program nepovažujeme prosazování Istanbulské úmluvy,“ tvrdí mediální odborník.
Nevládní organizace si díky Istanbulské úmluvě zajistí kšefty
V Istanbulské úmluvě našel mnoho zajímavého, co by mohlo někomu uniknout, a tak na to upozorní, když už to nedělají mainstreamová média. „Kapitola jedna se zabývá definicí jednotlivých pojmů, co je násilí, co je žena, co je domácí násilí a tak. V kapitole dvě – ta se jmenuje ‚Integrovaná politika a sběr dat‘ – máme článek devět, který se zabývá tím, že všechny tyhle monitoringy a všechny tyhle udavačské aktivity mají mít na starosti nevládní organizace a tzv. občanská společnost. To znamená, že na úrovni Rady Evropy si NGO dělají garantované byznysy a zajišťují si kšefty do budoucnosti, aby se pak mohly odvolávat na to, že přece mají společně schválenou Istanbulskou úmluvou nárok na to dělat tyhle kšefty, tyhle nevládní aktivity,“ upozorňuje Petr Žantovský.
Mgr. Jiří Dienstbier, ml.
Konkrétně poukazuje na jednu z nevládních aktivit, na jejichž stránkách lze najít velkou přímluvu na téma Istanbulské úmluvy. „Je to stránka spolku, který se jmenuje Český svaz žen . A na této stránce dojdete mimo jiné k informaci, že aktivity tohoto spolku jsou financovány – kým myslíte – Open Society Fundem. Tak co dodat, že? To je jedna taková drobnost, které jsem si povšiml. Následuje kapitola tři s názvem ‚Prevence‘, ta je také velmi zajímavá. Hned v článku jedna se píše, že smluvní strany, tedy členské státy EU, podniknou nezbytná opatření pro podporu sociálních a kulturních vzorců chování žen a mužů s cílem vymýtit předsudky, zvyky, tradice a další praktiky, jež jsou založeny na předpokladu podřízenosti ženy anebo na stereotypním pojímání rolí žen a mužů,“ cituje mediální analytik.
Knokaut existenci rodiny, mámu a tátu nahradí rodič a rodič
Při čtení se mu okamžitě vybavila kauza básničky Maminka od Jiřího Žáčka. „Vzpomněl jsem si na to, jak tehdy trojčily naše feministky, že maminka přece není ta paní, co hladí děťátko po hlavě a vaří mu snídani, že to je genderové násilí, že to se nesmí a básnička musí zmizet z čítanek. Důsledně vzato, četl jsem jeden z rozborů, abychom mohli aplikací tohoto jednoho nenápadného článku dospět k závěru, že všechna označení rodičů – táta, máma – jsou vlastně genderovým stereotypem, který je samozřejmě nevhodný, je třeba ho vykořenit a děti budou muset říkat rodič. A je potom jedno, jestli půjde o muže a ženu, dvě ženy nebo dva muže. Je to naprosto přímé k.o. na práva rodiny, na existenci rodiny i na existenci lidského rodu v Evropě jako takové,“ obává se Petr Žantovský.
Tenhle gumový paragraf může podle něj způsobit skutečná zvěrstva a škody, protože na základě jeho velmi flexibilní a obecné formulace – předpoklad podřízenosti ženy a stereotypní pojímání rolí žen a mužů – lze postavit velkou škálu různých obžalob a různých až i trestních či dalších zásahů. „Ve třetí kapitole je velmi zajímavý článek patnáct, který se jmenuje ‚Školení odborníků. Podle něj státy zajistí, že budou vzděláváni odborníci, jimž se dostane – cituji – náležitého a důkladného proškoleni o tématech prevence, odhalování tohoto druhu násilí, o rovnosti mezi ženami a muži, o potřebách a právech oběti a tak dále. Strany se také zasadí, aby vzdělávání zahrnovalo školení o koordinaci spolupráce agentur, aby tak konkrétní případy ve smyslu této úmluvy mohly být předávány náležitým instancím. Čili jedná se o školení udavačských týmů, které mají působit mezi námi a mají sledovat naše chování, jestli jsme genderově dostatečně přijatelní, nebo nejsme,“ vysvětluje mediální odborník.
Neziskovky si nárokují zacházet s našimi osobními svobodami
Zaujal ho i bod čtyři ve čtvrté kapitole s názvem ‚Ochrana a podpora‘, jenž se zabývá pachateli jednotlivých činů, které popisují předchozí paragrafy. „Už té citace nechám, protože se to musí číst celé, jako celek je to další zvěrstvo z ‚evropské kloaky‘, abych tak metaforicky řekl, protože mě nenapadá žádný hezčí výraz. Ale ještě tohle zmíním. Státy se tím zavazují, že budou poskytovat případným obětem případné služby a ‚poskytnutí služeb nebude vázáno na ochotu oběti podat žalobu nebo svědčit proti pachateli‘. Znamená to, že se nějaký úřad, kterému bude něco někým prásknuto podle toho předchozího jmenovaného paragrafu, zmocní tohoto udání a podnikne cosi proti někomu. A to bez ohledu na to, jestli proti někomu ten blízký z jeho okolí vystupuje, nebo nevystupuje, bez ohledu na to, jestli má, nebo nemá zájem, aby byl trestán či jakkoli jinak kaceřován,“ diví se Petr Žantovský.
Tenhle postup mu silně připomíná norský úřad „Péče o dítě“, jak zní překlad slova Barnevernet, a případ odebraných dětí. „Zkrátka a dobře stát plus jím postrkované a každopádně financované, neziskové organizace si tady nárokují veškerá práva na to zacházet s našimi osobními svobodami, což je něco, co je pro mě absolutně nepřijatelné. To skutečně stojí za přečtení. Je tam základ pro to, jaký se k tomu má zřídit úřad, jak má vypadat, jak má být obsazen, jakým způsobem si má počínat a tak dále. Opravdu když nic jiného, tak minimálně Istanbulská úmluva je důvodem k zahájení czexitu, a to ihned. Jestli to náš Parlament a vláda ratifikují, tak z nás udělají evropskou rohožku, protože ani maďarská, ani polská vláda nebo jejich Parlamenty to neučiní,“ myslí si mediální analytik.
Evropská komise se hlásí k tradici Komunistického manifestu
Ani závěrečná glosa se nevyhne Evropské unii, a to díky tiskové zprávě Strany nezávislosti České republiky. „To je nová politická strana, která sídlí v Praze na Hradčanském náměstí. Její členy neznám, takže k ní nemám žádný osobní postoj a vím o ní jenom z tiskových výstupů, které jsou poslední dobou docela časté. A zní takhle: ‚Příznivci Karla Marxe oslaví 5. května 2018 výročí dvou set let od jeho narození. Předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker otevře o den dříve muzeum v Marxově rodném městě v německém Trevíru. Odhalí mu i sochu, kterou věnovala Čínská lidová republika‘. To je strašně zajímavá zpráva z řady důvodů. Jedním z nich je, že Juncker tím zcela jasně potvrzuje to, co jsem před chviličkou říkal na margo europeistických úkazů, k jaké tradici se dnešní Evropská unie hlásí,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Ing. Miloš Zeman
Hlásí se k tradici totalismu a k tradici Komunistického manifestu. „Stejně tak se hlásí k tradici třídního boje, k tradici drtivého vítězství jedněch nad druhými z důvodu nějaké ideologie nebo jiného zájmu, každopádně k tradici nenávistnosti. Tedy zjednodušeně řečeno. Marx byl nepochybně velmi zajímavý myslitel a ekonom. Jeho Kapitál je kniha, která je dodnes v mnoha směrech inspirativní, samozřejmě v mnoha směrech překonaná i díky technologiím, ale určitě stojí za to Marxe studovat jako ekonoma. Ale když si ho zúžím jenom na ten Komunistický manifest, což je politická agitka, která vyzývá masy k tomu, aby něco politicky podnikly, tak to je něco, co v podstatě vyjadřuje esenci europeistické politiky a jednání. To, že nejvyšší představitel Evropské komise Juncker odhaluje sochu Marxe, je symbolické,“ míní mediální odborník.
Marxe jsme vzali na milost, když nám tu vládnou neomarxisté
Za ještě symboličtější považuje skutečnost, že sochu věnovala Čínská lidová republika. „Jsem moc zvědav, jestli si toho nějaké mainstreamové médium v Česku všimne, protože my – jak známo – máme státem přikázanou nenávist k Číně. Když náhodou někdo řekne o Číně něco méně nenávistného, tak je špatný, třeba pan prezident. Tak jsem zvědav, jak přijmou naši stateční a neohrožení investigativní novináři skutečnost, že jejich hrdina, velký předseda Juncker, se dotkl, byť přes látku pochopitelně, sochy, která pochází z Čínské lidové republiky. Čekal bych, že na Fóru24, na Hlídacím psu, na Neovlivní a dalších podobných neobyčejně objektivních, nestranných, nezávislých a žádnými kapitalisty neplacených serverech vyzvou okamžitě veškeré občanstvo k masové demonstraci a k masovému nepokoji proti panu Junckerovi,“ směje se Petr Žantovský.
Vždyť obvyklou optikou novinářů ze zmíněných médií se Jean-Claude Juncker dopouští zločinecké činnosti, když odhaluje sochu z Číny. „V té přece panuje obludný komunistický režim a proti němu je třeba bojovat. Pravda, zakladatelem toho komunistického režimu alespoň v ideovém slova smyslu byl Karel Marx, ale to už není důležité. Marxe jsme vzali na milost, protože tu máme mezitím neomarxisty, a ti nám vládnou a ty máme rádi. Alespoň jméno Marx je v tom neomarxismu obsaženo. Takže Marx je dobře, ale Čína jistě dobře není. Takže vážení soudruzi, Břešťane, Slonková, Šafře a další, slyšte, slyšte a bojujte, bojujte. Tady máte jasně označeného nepřítele. Je jím pan Juncker,“ nabádá mediální analytik novináře, aby spustili svůj tradiční povyk.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
