Ombudsmam jako ochránce práv se samozřejmě snaží pomáhat, ale někdy to bohužel nejde, Třeba známé případy s jízdou načerno, kdy se to postupem času pouze zhoršuje. „Takový případ mám ve schránce každý den,“ potvrzuje Varvařovský. Jenže jeho funkce neumožňuje dosáhnout na exekutory. Avšak jsou i pozitivnější příklady zásahu. To když se ozvala paní, které zemřel manžel pádem pod vlak, když ho dobíhal. Zjistila, že se České dráhy přihlásily do dědického řízení a chtěly úhradu sedm tisíc za jeřáb, který vyprošťoval nebožtíka. To už bylo moc. „Napsal jsem dopis šéfovi drah. Vyšlo to.“

„Lidí si myslí, že jsme tu první po Pánubohu.“

Varvařovský preventivně jednou ročně pohrozí rezignací. Demonstruje tak, že by z funkce klidně odešel. Život v důchodu mu prý vyhovoval. V prvním roce působení měl úspěchy jako třeba boj s nezaměstnaností, ale od té doby, co propukly restrikce a škrty, je jeho úspěšnost nevalná. O svém předchůdci Otakaru Motejlovi tvrdí, že byl stejně nešťastný jako on. Říkával: „Lidí si myslí, že jsme tu první po Pánubohu, ale co já, Pavle, zmůžu?“