Kmenta popisuje, jak Zemana osobně poznal v roce 1989, když se sešli v Nymburce na předvolební debatě, kam Zeman přijel. „A byl za hvězdu. Mluvil spatra, úderně, antikomunisticky a odhodlaně. Měl v hlavě spousty čísel a údajů. Tleskal jsem mu a zařadil si ho mezi ty, které budu jednou volit. Zeman mi také poskytl rozhovor do Zpravodaje OF, který jsem tehdy v Nymburce začal psát a vydávat,“ popisuje Kmenta.
Fotogalerie: - Jermanová proti nemocnici
Vzpomíná i na to, jak jako zpravodaj ČTK dělal rozhovor se Zemanem jako s poslancem, tehdy mu vypověděl službu diktafon. Zeman se na něj sice nejprve obořil, když chtěl Kmenta udělat rozhovor znovu, ale následně spustil – a podle Kmenty mluvil přesně jako předtím. „Jako bych slyšel do slova a do písmene to, co říkal před chvílí. Připadalo mi, jako by mi Zeman pouštěl nějaký záznam sebe sama a při tom jen držel sluchátko a kouřil cigaretu. Jsem si dodnes jistý, že to bylo slovo od slova totéž, co mi říkal, jako když jsme spolu mluvili poprvé. Podle svých poznámek jsem poznal, kdy použil jednu konkrétní a důležitou vedlejší větu, ke které se později vrátil až v dalším odstavci a rozvedl ji způsobem, jenž mě tehdy udivil. Prostě geniální práce politika s mozkem počítače,“ uvedl.
A vzpomněl i na to, že Zeman, i když toho mnohdy dosti vypil, dokázal působit dojmem, že neměl ani panáka. „Před chvílí mi připadal jako opilý návštěvník hospody, ale teď už zase mluvil jako dobře seřízený robot. Přistihl jsem se, jak mu držím palce, aby nevypadl z role a nezačal nějak blekotat. Ale nic takového se nestalo. Všechno dokonale zvládl. Živý vstup úspěšně zakončen. Pak vypnula světla i kamera, televizní štáb vyšel z kanceláře a Zeman si zase vzal skleničku,“ popisoval Kmenta.
„S přibývajícími lety a funkcemi ubývalo chvil, kdy byl Zeman milý a vtipný – místo toho byl pořád víc nerudný a pomstychtivý. Ve funkci předsedy Sněmovny a později premiéra stál před mnoha složitými státnickými rozhodnutími a začal se chovat neurvale. Často si hledal nepřátele, mimo i uvnitř své strany, na které pak útočil, aby odvedl pozornost od svých chyb nebo selhání svého týmu. Jeho spolupracovníci (a ani on sám) tehdy vůbec neřešili, že se pro celou řadu lidí stává politikem, jemuž je těžké porozumět a najít si k němu cestu,“ zmínil Kmenta. Podle jeho slov v okolí prezidenta chyběli lidé ve funkci „zpětného zrcátka“, zároveň také prezidentovi evidentně scházela empatie.
Původní text ZDE
Pro pochopení jeho osobnosti a jeho dnešního chování a politiky jsou pak podle Kmenty de facto důležité zřejmě dvě věci – dětství v ženském prostředí a poznávání světa nikoli prostřednictvím kamarádů, sociálních vazeb, ale knih. „Zemanovu politickou osobnost zásadně ovlivnilo to, že většinu svého života prožil v totalitním režimu. Na Zemana lze určitě nahlížet jako na unikátní osobnost s talentem výtečného rétora, inteligentního a velmi sečtělého politika. S postupujícím věkem a politickou kariérou však začaly na povrch čím dál více vystupovat vlastnosti, které odradily mnohé z těch, jimž byl ještě na přelomu osmdesátých a devadesátých let sympatický. Tyto osobnostní rysy se přitom nevzaly ve vzduchoprázdnu, ale v Zemanovi byly již dříve,“ uzavřel Kmenta výčtem Zemanových úspěchů, ale také konstatováním, že částí veřejnosti je Zeman vnímán jako politické monstrum, kontroverzní a všeho schopný padouch – jako jakýsi batmanovský Joker české politiky s prořízlou pusou a smrtelným úsměvem na tváři.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
