Na západní polokouli se čím dál častěji objevuje téma reparací za dobu kolonialismu. V hledáčku jsou převážně západní evropské země, které na kolonizaci dlouhá staletí vydělávaly pohádkové bohatství a založily na ní svou prosperitu. USA zase čelí požadavkům na reparace za otroctví. Nyní se v hledáčku reparačních zájmů objevila Velká Británie, která byla historicky největším kolonizátorem a díky koloniím se stala nejbohatší a největší velmocí své doby.

Společenství Commonwealth, které sdružuje všechny bývalé (i nynější) kolonie či dominie Velké Británie, se začalo zabývat otázkou reparací za otroctví, ze kterého Británie těžila peníze i vliv. Britský ministr zahraničí David Lammy hned v úvodu řekl, že koncept reparací pro bývalé koloniální národy postižené otroctvím „není o převodu hotovosti“.

Vláda Velké Británie vyplácení reparací za otroctví označila za vyloučené. A nastolila téma, že by se země měly dohodnout „na jiné formě nefinanční reparační spravedlnosti“.

Reparace jsou podle ministra zahraničí Lammyho opatření k nápravě minulých skutků, které jsou považovány za špatné nebo nespravedlivé, a mohou se pohybovat od finančních po symbolické. Sám ministr zahraničí David Lammy je potomek rodičů z Guyany, jediné kolonie Velké Británie v Jižní Americe.

Karibské státy vytvořily na posledním setkání společenství Commonwealth desetibodový plán, ve kterém požadují úplnou formální omluvu, vzdělávací programy, zdravotní péči a přímé peněžní platby. Zajímavostí je, že Velká Británie se doposud za svou třísetletou historii obchodníků s otroky neomluvila. Ve svém projevu v Lagosu, nigerijském přístavním městě, kdysi ústředním pro transatlantický obchod s otroky, ministr zahraničí řekl, že toto období bylo „strašné a hrozné“ a zanechalo „jizvy“. Zároveň v projevu poukázal na to, že je sám potomkem zotročených lidí. „Jsem potomek zotročených lidí, takže to uznávám,“ řekl Lammy.