Má ministr vnitra Vít Rakušan vaši důvěru?Anketa
„V naší firmě topíme uhlím a během příštího roku budeme muset tento typ vytápění změnit. I přes možnost dotací nás tato změna bude stát miliony korun. Ty budeme muset rozpočítat do ceny zakázek, což je přímý dopad na spotřebitele, či na korporátního partnera. Zároveň se nám vytápění zdraží, protože uhlí dodnes bylo tím nejlevnějším zdrojem. Tedy i přes částečnou kompenzaci změny a přes vynucený technologický posun se to najisto promění na sociální dopad. Pokud se na trhu najde někdo, kdo přechod zvládne lépe a nezmění to jeho dostupnost a cenu výrobků, tak je náš konec správný a trh nás prostě předběhl. Ale když takovou změnu uděláte plošně, tak se současná rovnováha nezmění, jenom se všechno zdraží – a tuto logiku v Green Dealu, bohužel, velmi cítím,“ vysvětloval na podzim jednatel firmy GMS City z Liberce Zdeněk Chmelík v rozhovoru pro PL.cz.
„Jde o plošné opatření, které je aplikováno v celé EU na všechny firmy, což povede k vyšším nákladům a následně k přenesení vyšších nákladů do výrobků a služeb. Zároveň bude tlak při vyšších cenách výrobků na růst platů, a to je další negativum připravovaných opatření. Prostě zcela plošně a bez vyvolání potřeby trhem se snažíme přeměnit naši bezemisní budoucnost za nižší životní úroveň. To je prostě fakt, který by měl někdo reálně začít komunikovat,“ dodal k tomu ještě.
Od té doby ceny energií ještě více stouply. PL.cz se ho proto nyní zeptaly, jak se to projevuje v jeho podnikání a chodu jejich firmy, která se zaměřuje na plně autonomní parkovací a vjezdové systémy, ale i automatické dveře a turnikety, pohlcovače karet a kompletní vybavení pro automatizaci vstupů a vjezdů. „Objektivně řečeno jsme tohoto trendu zatím uchráněni. Uhlí máme nakoupeno za peníze z roku 2021 a elektřinu máme z roku 2020 nasmlouvánu do roku 2023. Tedy reálně zatím dopad nepociťujeme. Samozřejmě řešíme ceny pohonných hmot, ale ty se formou zdražení dopravného dají vcelku bezproblémově přenést na zákazníky – prostě zdražování pohonných hmot je argument, který z vlastní zkušenosti každý chápe,“ upozornil.
Proč vlastně musíte takto narychlo přecházet od uhlí? Má to nějakou souvislost třeba s emisními povolenkami, které jsou na rekordně vysoké výši? „Ne, nejde o vliv dražších vstupů, ale o prostou zákonnou povinnost, která od 09/2022 neumožňuje provoz kotlů na pevná paliva s třídou účinnosti nižší než 3. Tedy změna vynucená legislativou,“ konstatoval. „Vliv emisních povolenek se samozřejmě ještě projeví dalším zdražením až se v příštích letech těmito povolenkami zatíží právě vytápění komerčních objektů, ale třeba i centrálního zásobování teplem nebo lokálních výtopen. Mezi lidmi to povědomí ještě není, ale nejde jenom o zdražování vstupů, a tím zvyšování ceny energie všech druhů, ale všechny energie, které nevzniknou z obnovitelných zdrojů či bezemisně budou v budoucnu zatíženy daněmi a poplatky, které budou tvořit podstatnou část těchto energií. Mám pocit, že tuto realitu lidé zatím moc nevnímají,“ domníval se.
Konec dodavatelů levné energie jsou první vlaštovky. Bude jich přibývat
Dají se očekávat sociální dopady. Jaké? „Reálně již existují u nízkopříjmových skupin obyvatel a zatím jsou spojeny hlavně s koncem dodavatelů levné energie. Jsou to ty první vlaštovky. Bude jich přibývat, a nakonec si myslím, že všichni pocítíme dopad vznikajících opatření,“ varoval Chmelík. „Bude se to týkat inflace, zdražování věcí, služeb, ale třeba i schopnosti splácet naše závazky, které vznikaly v době, kdy jejich splácení vypadalo jednoduše a bezproblémově,“ doplnil.
„Tak nějak potichu se nám zdražují hypotéky, auta už nestojí 300 tisíc, ale 500 tisíc, elektroauta dokonce nestojí pod milion. Práce je dvakrát dražší než před pěti lety a stejně ji nemá kdo dělat. Je tady totální kolaps trhu práce, který primárně způsobil stát „vycucnutím“ stovek tisíc lidí do státní správy a jejich přeplácení před soukromým sektorem. Tento finanční a pracovní paradox najdete jenom v málo zemích na světě a je to koule na noze, kterou táhne stát i výdělečný sektor,“ vypozoroval.
„Obecně si většina lidí nebude moci dovolit udržet růst své životní úrovně v tempu, které jsme zažívali v posledních letech. Šlo o růst na dluh a ten dluh se musí někde vyrovnat. Vyrovnat ho lze jen vytvořením hodnot, které vygenerují zisk a ten se použije na vyrovnání dluhu. Zatím naše země tápe v hlubokých schodcích (a nejsme v tom sami) a marně bude hledat cesty k vyrovnanému rozpočtu v příštích mnoha letech. A tam, kde je stát vysoce zadlužen, a ještě ho čekají velké změny spojené s nutnými investicemi, je jasně dané, že budou vysoké daně či nějaké další formy zvyšování příjmu státního rozpočtu, což dusí podnikání a brání jeho rozvoji a hlavně inovacím,“ konstatoval.
Ujíždí nám vlak. Jako společnosti nám asi lehko nebude
„S ohledem na to, že jsme poměrně konzervativně naladěná společnost v oblasti složení průmyslu a žádná z našich vlád nebyla schopna přistoupit k výrazným změnám strategie, tak nám jako společnosti asi lehko nebude. Ujíždí nám vlak a my máme pocit, že se z toho nějak pročekáme, což se nestane,“ doplnil Chmelík
Budou se týkat tyto problémy i jeho firmy? „Určitě se budou týkat i naší firmy a musíme se na to připravit. Příprava pro každou firmu znamená v době růstu investovat do změn a vývoje a zvýšení své konkurenceschopnosti. Jde o to třeba změnit výrobní program, rozšířit působnost, přejít k novým dodavatelům, pokročit v technologii. Prostě kdo je dnes spokojen a stačí mu to, ten může za pár měsíců marně hledat práci. Ne, že by jí bylo málo, ale ta, na kterou byl zvyklý, prostě z trhu zmizí,“ myslí si.
„Součástí každé podnikatelské strategie je i riziko, které je součástí podnikání. U nás se tak trochu ustálil pocit, že když něco zkrachuje, tak je to lidské selhání a vedení takové firmy je banda podvodníků. Jenže každý významný světový podnik i podnikatel je často historicky zatížen nějakým tím krachem a neúspěchem. Mít firmu a kontinuálně ji držet nad vodou v dobách těžkých i dobrých je těžká a poctivá práce, kterou si mnoho lidí neumí představit,“ upozornil.
Psali jsme:
„Pokud naše firma nebude prosperovat, musíme umět snížit náklady (a třeba přejít k zeleným energiím a úsporám) a nasměřovat ji tam, kde může plynout zisk. Nedokáže to každý a jakýkoliv bankrot otvírá trh pro další růst někoho jiného nebo vznik něčeho nového. V podstatě jde v podnikání jen o to, aby se člověk při zániku firmy mohl podívat věřitelům do očí a vyrovnat své závazky – ten nepovedený podnikatelský záměr není ničím špatným, pokud po něm nezbydou dluhy a navazující nepříjemnosti partnerů,“ objasnil.
Země platící eurem čeká největší ekonomická krize od zavedení společné měny
Koncem listopadu Zdeněk Chmelík na facebooku napsal, že s přístupem Evropské centrální banky čeká země platící eurem a pak potažmo i ty další (tedy patrně i nás) největší ekonomická krize od zavedení společné měny. Proč si to myslí? „Od konce listopadu se ukazuje, že jsem se moc nemýlil. Psal jsem tehdy, že deklarovaná inflace na hranici 3,4 % je hluboko pod inflací, kterou vidíme v průmyslu, a která se žene na spotřebitele. Dnes máme potvrzenou inflaci 5,9 % a já říkám, že jsme reálně někde u 10–12 % za rok 2021. Nedlouho po mém postu se probudila i ČNB a začala velmi aktivně reagovat na uvedená čísla inflace. Pravdou je, že cca dvě třetiny inflace ČNB nemůže ovlivnit (prostě zdražují věci, které nemá ČR ve své moci), ale jistou část ovlivnit může a velmi se o to snaží. Zvyšování sazeb sice nikoho netěší, ale z pohledu makroekonomického je to nezbytné a v podstatě to naši zemi staví do čela boje s touto zhoubou ekonomik (jen pro pořádek inflace mezi 2–3 % je pro ekonomiku žádoucí a prospěšná, čemuž by ale měly odpovídat i sazby za půjčování peněz). Obecně jde o to, že s vlastní měnou jsme mohli vzít rozum do hrsti mnohem dříve a kroky ČNB ochraňují korunu před tím, co pravděpodobně čeká euro,“ vysvětlil.
„ECB je zatím jako slon v porcelánu a s ohledem na velmi nestabilní ekonomiky eurozóny (Řecko, Itálie, Španělsko atd.) nemůže přestat pumpovat peníze do ekonomiky formou držení nulových úrokových sazeb a neúprosných nákupů státních dluhopisů a rizikových aktiv soukromých firem. Je to taková malá cesta do pekla a nikdo vlastně přesně neví, co toto ohromné uvolňování peněz a nafukování rozvahy ECB udělá s eurozónou (FED a dolar jsou trochu jiná písnička s ohledem na to, že dolar je rezervní měnou pro mnoho států světa a lití peněz do ekonomiky USA dolar moc neoslabí). Dle mého se se zvýšením úroků a ukončením nákupů dostane několik zemí eurozóny do neřešitelné dluhové situace a budeme ještě svědky toho, jak se bude euro zachraňovat intervencí zemí, které jím platí (těch, co nebudou stát před dluhovou pastí),“ předpokládal.
„Bohužel provázanost naší ekonomiky a ekonomiky EU je velmi vysoká a skoro by se dalo říci, že jsme jednou ze spolkových zemí Německa. Tedy je skoro jedno čím tady platíme, protože jakákoliv nepříjemnost eurozóny nás tvrdě zasáhne na naší schopnosti prodávat naše výrobky a služby (vnitřní spotřeba naši zemi zdaleka neutáhne),“ je si vědom.
Nejde nastoupit na trůn a začít vše bořit a měnit
Nyní nastoupila nová vláda, která je blízká Chmelíkovu srdci. Ostatně jako člen TOP 09 kandidoval v podzimních sněmovních volbách v rámci koalice Spolu v Libereckém kraji, do Poslanecké sněmovny se ale nedostal. Co má vláda udělat, aby pomohla podnikatelům, ale vůbec celé naší ekonomice? Může se vůbec ubránit vnějším vlivům? „Nová vláda bude muset dělat nepopulární opatření. Nelze řídit zemi tak, jak je dnes nastavena. První rok půjde spíše o to neudělat chyby, které by vládu připravily o důvěru obyvatel. Velmi pečlivě se bude muset pracovat s opatřeními kolem covidu-19 a očkování,“ konstatoval.
„Nejde nastoupit na trůn a začít vše bořit a měnit. Chod státu je potřeba určitě zlevnit, což je výzva pro digitalizaci a zjednodušení státní agendy. Nejde o to vyhazovat bezmyšlenkovitě státní úředníky, ale promyšleně osekat věci, které mají na práci. Snižování agendy státu, který dnes zasahuje mnoha chapadly do mnoha míst, kde vůbec být nemusí, je základem, který by měla současná vláda začít budovat. Roztříštěnost jednotlivých částí státní správy, překrývání agend, pracovní podmínky jak za Rakouska-Uherska, neodbornost a asi i malá efektivita jsou největšími bolestmi státní správy,“ vyjmenoval.
„Stát také musí dát důvěru samosprávám a vytvořit model, ve kterém je samospráva postavena nad státní organizace typu ŘSD či SŽ. Prostě státní organizace si nemůžou s městy a obcemi hrát jako kočka s myší a neustále z nadřazené pozice určovat kde, kdy a co. Tohle je úkol samospráv, se kterými se vše musí činit ve shodě a nikoliv příkazem shora, který je ještě mnohdy naplněn arogancí a opovrhováním vším, co není z Prahy. Velké úkoly nejenom pro tuto vládu, ale určitě ještě i pro vládu budoucí,“ domníval se.
Vláda podle něj nejvíce pomůže ekonomice, když udělá všechno proto, aby se do ekonomiky moc nemíchala. „Všichni podnikatelé chápou, že je potřeba platit daně a poplatky, ale je nutné vše zjednodušit (třeba jednotné inkasní místo, jeden kontrolní orgán, elektronická komunikace se státem atd.). Je tady výjimečná možnost, jak podnikatele podpořit tím, že už stát nebude prosazovat žádná opatření ohledně nemoci covid-19 a prostě tuto epidemii prohlásí za nemoc a sejme z ní jakoukoliv roušku něčeho výjimečného. Z vlastní zkušenosti mohu prohlásit, že nemoc to je velmi nepříjemná, ale hlavně tím, že ji neléčíme. Když použijeme léky, aktivizujeme obvodní lékaře, připravíme nemocnice a budeme motivovat ohrožené skupiny k dobrovolnému očkování, tak se můžeme vzdát všech opatření. Všichni podnikatelé a lidé by si neskutečně oddechli a vláda by velmi posílila svou důvěryhodnost,“ sdělil Chmelík, který kvůli covidu skončil koncem roku v nemocnici a poté učinil zásadní rozhodnutí, že se stáhne z politiky a bude se věnovat jen rodině a firmě.
Svět kolem nás už nepřemýšlí, jak nás předehnat, ale o kolik koňských délek je před námi
V posledním svém textu Zdeněk Chmelík píše, že celá EU se marně snaží nabrat ztracený dech a alespoň zachytit trendy současného světa. „Svět se změnil a letí dopředu s větrem o závod. My stojíme zakleknuti ve startovacích blocích a konkrétně Česko ještě v druhé řadě. Čekáme na výstřel a přemýšlíme jak nepřepálit, a přitom už bylo odstartováno a na trati se někteří perou o první místo,“ napsal. V čem zaostáváme? A za kým? „Svět se mění, o tom není pochyb. Covid, klimatická změna, Čína, ústup globalizace, surovinová nouze atd. Dlouho jsme před tím vším zavírali oči a snažili jsme se přežívat ve světě, který byl pro nás nesmírně pohodlný a zvyšování naší životní úrovně byla jízda na tobogánu směrem nahoru,“ uvedl.
„Jenže jsme se tak trochu nechali ukolébat a svět kolem nás už nepřemýšlí, jak nás předehnat, ale o kolik koňských délek je před námi. My tady diskutujeme o Green Dealu a mezitím se nejhodnotnější automobilkou světa stala Tesla, která nikdy nevyrobila auto se spalovacím motorem. Nejhodnotnější firmou světa je Apple, který je desítky let technologického vývoje před podobnou evropskou firmou,“ upozornil podnikatel.
„Green Deal je pro Čechy skoro nepřekonatelný, ale pro mnoho zemí na světě jde skoro o zastaralý koncept, o kterém už nediskutují, ale uvádějí ho do praxe. Mnoho z nás je nakrmených nemožností, jak tento plán naplnit, ale realitou je, že jeho nenaplnění asi uškodí jenom nám. Snažíme se hledat výmluvy, proč to nejde, ale realitou je, že většina vyspělých zemí světa hledá cesty, jak podobných plánů dosáhnout. Čína, která k nám před pár lety vozila papírové deštníčky do zmrzlinových pohárů, dnes představuje více než polovinu světových investic do solárních a větrných elektráren. Do deseti let se stane technologicky nejvyspělejší zemí světa a předstihne Spojené státy,“ předpokládal.
„Koho předstihujeme my? V čemkoliv? Hádáme se a nejsme schopni se spojit za cílem být nejkonkurenceschopnějším uskupením zemí světa. Vytvořili jsme ohromnou zónu volného obchodu a měli jsme ambici být světovým lídrem skoro ve všem. Dnes jsme svědky toho, jak v Asii 1. 1. 2022 vznikla největší obchodní zóna světa, ve které je třetina obyvatel Země a obsahuje třetinu světového obchodu,“ povšiml si.
„EU je dnes surovinově závislá na Rusku a technologicky na Číně. A my se tu hádáme, jestli se posuneme dopředu anebo budeme sedět na místě a čekat. Musíme věřit, že se nám podaří se opět posunout technologicky dopředu a získáme nějaký podíl na světovém dění. Naši předci také zvládli věci, u kterých dnes jenom kroutíme hlavou a dodnes je dokážeme využívat a čerpat z nich prospěch. Kdo dnes v ČR vybuduje Vltavskou kaskádu, Baťův kanál nebo třeba Bezděz? Ještě dnes je to pro nás neuvěřitelný kus práce, schopností, zkušeností a administrativního umu, a přesto to naši předci dokázali a nemávli nad tím rukou. Jak asi muselo být těžké zavést jednotný kalendář, hodiny, volební právo žen či osmihodinovou pracovní dobu? Pro lidi tenkrát nepředstavitelné, a přesto je těmito věcmi lemována historie,“ zdůraznil.
„EU a my jako občané ČR musíme najet na trajektorii změny našeho myšlení a našeho způsobu života. Není to o tom, jestli je to nutné či neodkladné. Je. Na nás je na tom pracovat a zajistit, aby sociální dopady byly mírné a nezaplatili jsme příliš vysokou cenu (tedy podporovat sociálně slabé a velmi hlídat, aby na změně s vyloučením konkurence někdo nezbohatl),“ vysvětlil.
„S ohledem na naše předky a na mocnosti světa, které nám začínají ekonomicky a technologicky ukazovat záda, je naší povinností napnout všechny síly k uskutečnění skoku vpřed a posunutí naší společnosti (tím myslím EU) do popředí světových lídrů,“ uzavřel Zdeněk Chmelík.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Oldřich Szaban
