Rozruch u našich západních sousedů způsobilo zdůvodnění, proč byly na několik hodin uzavřeny sedmá a osmá kolej nádraží v Hamburku a cestující museli opustit nástupiště. Zdravotníci ve speciálních oblecích zasahovali ve vlaku ICE, který přijel z Frankfurtu nad Mohanem. Příčinou poplachu je podezření na nákazu životu nebezpečnou krvácivou horečkou Marburg u dvou osob, které byly přepraveny speciálním vozem do nemocnice kvůli možné infekci. Nakazit se mohly při pobytu ve Rwandě, kde již zemřelo v důsledku virového onemocnění Marburg jedenáct lidí. Vysoce nebezpečný virus má úmrtnost až 88 procent. Způsobuje vysokou horečku často doprovázenou krvácením, které postihuje několik orgánů.

„V Hamburku se jednalo o studenta medicíny, který přicestoval z Rwandy, a jeho přítelkyni, u nichž se v průběhu cesty ICE vlakem objevily příznaky virové nemoci. Nemusí to být obávaná horečka Marburg, ale podcenění situace tato nemoc oplácí smrtí. Největším rizikem je virus Marburg pro nejbližší rodinné příslušníky a pro zdravotníky pečující o pacienty s danou diagnózou. Tato nákaza se sice může dostat i na území jiných zemí, ale protože se přenáší tělními tekutinami, je její pandemický potenciál velmi malý. Naštěstí se nepřenáší bezkontaktně vzdušnou cestou jako původce covidu. Pro obyvatele představuje riziko spíše nepřímo tím, že může dojít k dočasné paralýze dotčeného zdravotnického zařízení nebo jeho konkrétního pracoviště kvůli karanténě, a proto nebude po nějakou dobu poskytovat zdravotní péči,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz epidemiolog Rastislav Maďar.

Pravděpodobnost šíření Marburgu v Evropě je skoro nulová

Možné obavy zahání i vakcinolog Jiří Beran. „Onemocnění je velmi nakažlivé při velmi úzkém kontaktu s nemocným a s jeho tělesnými tekutinami. Pravděpodobnost šíření v Evropě je skoro nulová. Pokusím se přidat pár informací, které jsou všeobecně známé a které našemu centru poskytuje databáze Travax z USA. Marburgská hemoragická horečka (MHH) je závažné akutní virové onemocnění s krvácivými projevy. Původcem je virus, jenž se řadí mezi filoviry a je podobný viru eboly. Patří mezi zoonózy, což znamená, že se virus udržuje v určité populaci rezervoárových zvířat, u kterých povětšinou nezpůsobuje onemocnění. Mezi rezervoárová zvířata patří netopýři, kaloni a primáti. Poprvé byl popsáno onemocnění u laboratorních pracovníků v laboratořích v Marburgu, kde došlo k přenosu na pracovníky od kočkodana,“ říká pro ParlamentníListy.cz profesor Jiří Beran z Centra očkování a cestovní medicíny v Hradci Králové.

Ojedinělé případy marburgské hemoragické horečky a ohniska se vyskytují sporadicky v celé Africe. „Největší ohniska byla hlášena v Angole v roce 2005 a Demokratické republice Kongo (v letech 1998–2000). Od té doby byla hlášena tři menší ohniska v Ugandě a ojedinělé případy byly hlášeny z Keni a z Jižní Afriky. Vzhledem k širokému rozšíření přirozeného hostitele, tedy netopýrů, není přesný geografický rozsah MHH znám. Mapování původce nemoci ukazuje, že všechny země obklopující konžské pralesy jsou marburgskou hemoragickou horečkou ohroženy. Netopýři pozitivní na virus Marburg byli detekováni dále v Sierra Leone v západní Africe,“ popisuje vakcinolog.

U cestovatelů bylo zaznamenáno jen pět případů této horečky

Ukázalo se, že povětšinou prvními případy v dřívějších ohniscích byli muži pracující v dolech zamořených infikovanými netopýry virem Marburg. „MHH se pak přenášela v rámci komunit prostřednictvím běžných kulturních praktik. Zejména během tradičních pohřebních ceremoniálů, při kterých se rodina a truchlící dostávají do těsného kontaktu s mrtvým tělem nebo tělesnými tekutinami při jeho omývání a líbání. Velmi často jsou na počátku výskytu ohroženi zdravotničtí pracovníci. Přenos na ně v případě počátku epidemického výskytu, kdy není jasné, o jakou nemoc jde, je běžný, protože bariérová ochrana není při ošetřování nemocného asi dodržována tak pečlivě jako při potvrzení původce,“ vysvětluje profesor Jiří Beran.