Blaha prohlásil, že je spojuje jednak snaha o sociální spravedlnost, ale také vlastenectví. „To je ten dramatický rozdíl mezi námi a tím, co dneska cítíme z Bruselu. Kde takzvaná bruselská levice hovoří o homosexuálních parnerstvích, transsexuálních záchodech a podobných nesmyslech, místo toho, aby řešila, co řešit musíme, pracovníky, seniory, sociální stát, společenské jistoty,“ vymezil rozdíl mezi slovenskou sociální demokracií a tou v Bruselu. Podotkl, že to byl také důvod, proč na Slovensku zvítězili, tedy že řešili klasická témata, která zajímají „lidi práce“.

Vyzdvihl Kateřinu Konečnou za to, že když na Slovensku probíhal „Majdan“, jak Blaha nazývá události okolo vraždy Jána Kuciaka, tak se za ně postavila, mnohem více než europoslanci ze slovenských liberálních stran.

Úspěch na Slovensku přirovnal ke Gándhího posloupnosti, tedy že jsou soupeři režimů nejdříve ignorováni, pak zesměšňováni, pak pronásledováni, až jsou nakonec vítězní. Což se dle Blahy stalo, navzdory „liberálnímu teroru“.

Dodal, že i ostatní levicové strany mohou povstat z popela, jako fénix. „Je potřeba mít víru, naději a je potřeba bojovat. Není potřeba být příliš akademický, to řeknu rovnou. Sám jsem sice levicový intelektuál, ale je potřeba vnímat potřeby lidí dole, než intelektuálů v knihovnách. To je základní pravidlo politiky. My musíme být mezi lidmi, mezi pracujícími lidmi, seniory, o tom je levicová politika. Nemůže být příliš intelektuální, jinak vám potom lidi nerozumějí. Já jsem napsal asi deset knih, ale nechodím s nimi po Slovensku, nerozdávám je v hospodách, protože by to asi nemělo smysl. Musíte s těmi lidmi mluvit lidskou řečí,“ varoval před přílišnou složitostí.