Vladimir Putin je...Anketa
Úvodem profesor Lane připomíná, že příchod Vladimíra Putina do čela Ruské federace změnil politické klima jak v samotném Rusku, tak ve světové politice. Jenže zatímco ve své zemi má Putin širokou podporu, v zahraničí má potíže.
Podle profesora západní média interpretují politiku Putina jako „obnovení sovětské hrozby". Významní západní, především američtí spisovatelé a učenci označují ruské vedení jako to, které chce oživit ruský imperialismus. „Rusko je zobrazováno jako ekonomická a vojenská hrozba Západu,“ poznamenává Lane.
Západní rétorika je jednostranná a vytváří atmosféru nedůvěry
Taková vyjádření jsou ale podle profesora jednostranná. „Vytvářejí atmosféru nedůvěry vůči Ruské federaci,“ uvádí s tím, že politika současného ruského vedení by se přitom v podstatě dala vykládat jako asertivní. „Rusko není nepřátelské k západním mocnostem či dokonce ke kapitalismu. Snaží se obnovit něco z toho, co ztratilo v době, kdy byl socialismus demontován a zároveň si chce obnovit respekt,“ poznamenal profesor Lane s tím, že Rusko očekává, že se stane hlavní evropskou silou.
Profesor upozorňuje, že jednou z hlavních zásad, na nichž byly stavěny nejprve reformy socialistického bloku a později jeho transformace, byl pohyb směrem k účasti na světovém ekonomickém systému.
Gorbačov chtěl SSSR vrátit do Evropy, Jelcin chtěl z Ruska vytvořit člena vyspělého kapitalistického světa
Záměrem Michaila Gorbačova bylo SSSR vrátit do Evropy. To vedlo ke znovusjednocení Německa v rámci NATO a odchodu sovětských vojsk z Německé demokratické republiky. „To ale oslabilo strategickou obranu Ruska,“ upozorňuje profesor.
Cílem Borise Jelcina bylo zajistit, aby se Rusko stalo právoplatným členem ekonomicky vyspělé kapitalistické společnosti. Zpočátku, aby prokázal, že svůj závazek k mezinárodní politické spolupráci myslí vážně a že se distancuje od předchozího sovětského konfrontačního postoje, Rusko podporovalo USA v akcích ohledně Libye a Iráku. I v zavedení sankcí OSN proti Jugoslávii.
Rusko vstoupilo do MMF a dalších mezinárodních organizací, jako je Rada Evropy. Proces privatizace a demokratizace se řídil návody, které formuloval Západ, především USA.
Profesor Lane poukazuje na to, že Jelcinovy kroky nebyly Západem opětovány. „Zatímco středoevropské státy, jakož i státy bývalého Sovětského svazu na pobřeží Baltského moře se staly členy EU, Rusko bylo považováno za nestabilní politicky a jen částečně ekonomicky reformované,“ uvedl s tím, že navzdory ujištění ministra zahraničí USA Jamese Bakera, které dal sovětskému vůdci Gorbačovovi v únoru 1990, že žádné rozšíření NATO na východ nebude, k němu nakonec stejně došlo.
Než se Vladimir Putin dostal k moci, Rusko po rozpadu SSSR dost ztrácelo. Socialistické politické a ekonomické aliance (Varšavská smlouva a RVHP) byly rozpuštěny a jejich předchozí obchodní a ekonomické sítě byly demontovány.
Rusko zavedlo pluralitní demokracii a volný trh, zlepšení to ale nepřineslo. Navíc ruské otevření se trhům celého světa, zavedení soukromého vlastnictví, tržního hospodářství a volné soutěže politických stran nevedlo k předpokládaným ekonomickým a politickým úspěchům.
Privatizace v Rusku byla provázena krádežemi veřejného majetku v obrovském měřítku za doprovodu bezuzdné korupce. Předpokládá se, že destrukce státního socialismu měla za následek zničení zpracovatelského průmyslu bývalého Sovětského svazu a kapacit výzkumu. Ale nepřinesla slibovanou obnovu a inovace.
-
Celý text ZDE
Zatímco obyvatelstvo očekávalo, že pluralitní demokracie spojená s kapitalismem přinese významné zlepšení životní úrovně, výsledkem byl hospodářský pokles, zvýšení nerovnosti a morální úpadek. Rusko bylo všeobecně považováno, v tuzemsku i v zahraničí, za zkrachovalý stát.
Předpoklad mnoha zastánců vstupu Ruska do světové ekonomiky, a to jak před pádem státního socialismu, tak i po něm, byl, že účast na světové ekonomice prospívá všem. V této kalkulaci ale chybí přiznání, že světová ekonomika se skládá z bohatých a chudých zemí, z ekonomicky vyspělých a ekonomicky zaostalých, z vojensky silných a politicky slabých.
Globalizace rozdíly mezi státy prohloubila
Ekonomické výsledky naznačují, že globalizace způsobila, že klíčové země svůj náskok ještě zvýšily. „Dokázaly si pro sebe udržet výzkum a vývoj. Jejich vlastnictví duševních i fyzických statků ještě roste,“ míní profesor a připomíná, že podmínkou politické hegemonie těchto států je jejich ekonomická síla.
Okrajové státy působí jako výrobní subdodavatelé, jako poskytovatelé primárních a sekundárních produktů. Prožívají odliv zisků a práce. „Neoliberalismus vážně oslabuje národní stát, který ztrácí svou schopnost poskytovat uspokojivou životní úroveň zbídačenému obyvatelstvu. A ztrácí též možnost poskytovat hospodářskou podporu svým vlastním společnostem,“ uvádí Lane s tím, že Rusko se řadí k této druhé skupině států.
Putin změnil politiku k Západu
Když se stal v roce 2000 Vladimir Putin prezidentem, ekonomické, politické, mezinárodní a morální postavení Ruské federace nemohlo být podle profesora Lane horší. Proto se Putin snažil změnit ruskou politiku v tuzemsku i v zahraničí se záměrem obnovit Rusko jako hlavní světovou mocnost.
Prezident Putin se snažil povýšit moc federální vlády nad regiony a nad politickými a ekonomickými elitami. To ale s sebou přineslo autoritářský styl vedení státu.
Zásadní byla změna politiky směrem k Západu, což poškodilo některé západní zájmy. V Koncepci zahraniční politiky z roku 2000 bylo cílem Ruska zachování suverenity a územní celistvosti země. Kriticky vzala na vědomí "rostoucí trend směrem k vytvoření unipolární struktury světa s ekonomickou a politickou nadvládu Spojených států."
Na rozdíl od nových členských států Evropské unie, byla podle profesora Lane v Rusku role nadnárodních společností omezená. Rusko není zahrnuto do světového systému neoliberální ekonomiky, protože jeho hospodářství má vysokou úroveň státního vlastnictví, a zahraniční firmy mají relativně malou penetraci. Ruské vojenské a politické elity nejsou začleněny do mezinárodních organizací pod vedením západních vůdčích států. To je rozdíl od elit středoevropských postkomunistických států, které jsou v EU ekonomicky a politicky, v NATO pak vojensky ukotveny.
Současná ruská politika je výzvou pro USA
Profesor Lane míní, že posílení regulační pravomoci státu v Rusku je výzvou pro americkou politickou hegemonii a může být považováno za nepřátelskou "hrozbu" pro americké zájmy. Ruský postup napadá neoliberální politiku, vůdčí dominantní západní mocnosti a typ globalizace vedený USA.
Lane poukazuje na to, že mnoho států na periferii, které se potýkají s ekonomickou, politickou a vojenskou silou klíčových států, mají málo jiných možností, než přistoupit na jejich politiku.
Ale země, jako je Rusko (včetně Brazílie, Indie a Číny), mají více možností, než předpokládali ti, kteří počítali s jedním ekonomickým světem. Mnoho lokálních ekonomik a regionálních společností tak má značný prostor pro uplatnění nezávisle na globální ekonomice.
Putinova politika je na Západě zkreslována
Fungování Ruska jako národního státu, řídícího se principem rozvoje je klíčem k pochopení toho, proč je Putinova politika na Západě zkreslována, zejména v neoliberálním tisku. Veškeré kroky vedoucí k posílení geopolitického postavení Ruska jsou interpretovány jako hrozba, podle profesora Lane bez ohledu na podstatu věci. „Rusko nemá prostředky, aby představovalo vážnou hospodářskou nebo vojenskou "hrozbu" pro Západ,“míní.
Putinova politika je totiž podle profesora pro hegemonii USA a její neoliberální ekonomiku výzvou. Na rozdíl od prvních reformátorů, kterými byli Gorbačov a Jelcin, kteří se snažili přiblížit Západu a vytvořit pozitivní image, na Západě je Putin definován USA jako "jiný", jako někdo, kdo není vhodný, aby se napodoboval.
Profesor Lane připomíná, že Rusko se za Putina zapojilo do Světové obchodní organizace. Země je otevřena i pro přímé zahraniční investice. Současné politické vedení nabízí alternativu v podmínkách korporativního státu.
Rusko podle profesora nemá vlastní sklony k vojenskému či ekonomickému rozšiřování. „Jeho zásah na Krymu by měl být interpretován jako zajištění svých geopolitických zájmů tváří v tvář možnému budoucímu rozšiřování NATO,“ domnívá se.
Důvodem toho, proč s Putinem a jeho spolupracovníky mnoho politiků a novinářů silně nesouhlasí je dle emeritního profesora camridgeské univerzity to, že zpochybňují univerzálnost verze kapitalistické globalizace a pluralitní demokracie.
"Suverénní demokracie" je totiž ideologickou a politickou výzvou pro západní pojem "globální demokracie". „Putinova politika posilování národního kapitalismu představuje alternativu, model, který má blízko k modelům, které uplatňuje Čína, Indie či státy v Latinské Americe,“ dodává profesor Lane.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vam
