„Onehdá jsem si chtěl koupit k večeři hovězí na dva pěkné steaky z argentinského býčka, které náš pan řezník dováží z Gmündu neboli z prvního rakouského městečka za hranicemi. Ještě včera bych si připadal jako zbohatlík, co si dopřává nejdražší maso z dovozu a v obchodě by na mě koukali jako na toho Hrušínského, co si může dovolit každou chvíli svíčkovou – a vidíte, dnes jsem si v Nuslích koupil dva normální steaky za čtyři eura padesát kus, jaké si v EU už léta může dopřát téměř každý. Tuto informaci jsem si vygooglil díky 10 GB dat, která mému divadlu každý měsíc prodává pan Kellner a jeho O2 za neuvěřitelně přemrštěnou cenu, ale za to si můžu podle bývalé ministryně průmyslu sám, protože prý data využívám málo. V Rakousku koupíte na měsíc 21 GB za 9.99 eur. I přes uměle znehodnocenou českou korunu (a tedy předražené euro) je to mnohem méně než v ČR,“ začal Hrušínský svůj text. 

A následně se zasnil, co by se stalo, kdyby Česko přijalo euro. „Vláda se odhodlala k dlouho odkládanému kroku, k němuž se čeští politici zavázali před patnácti lety vstupem do Evropské unie. Vlastně nic překvapivého. Prostě jsme splnili písemný závazek a výjimečně neporušili dané slovo, jako třeba u výdajů na obranu, kde jsme se zavázali přispívat 2 % z HDP, když jsme vstoupili do NATO, a dodnes se přitom potácíme kolem procenta jednoho. Ze dne na den se z občanů dvojí kvality stali lidé rovnocenní s miliony obyvatel eurozóny. Češi náhle přestali být okrádáni při každé sebemenší směně korun, při každé cestě do zahraničí, při každém obchodu českých podnikatelů,“ sní Hrušínský.