Proč Rusové tolik vraždí? Petr Žantovský našel „nejstrašidelnější mediální výplach“

30.04.2022 5:00 | Komentář

TÝDEN V MÉDIÍCH Mnoho napadnutelných sdělení našel Petr Žantovský v rozhovoru s vrchní státní zástupkyní Lenkou Bradáčovou. Asi nejvíce alarmující je, když připouští, že při vyšetřování válečných zločinů může své rozhodování zakládat na podáních nějakých neziskovek. Do pravidelného přehledu mediálních zajímavostí se dostal i nejstrašidelnější mediální výplach za poslední hodně dlouhou dobu z pera Karla Steigerwalda v časopisu Reflex. Tento pán, mnohokrát převtělený z ryzího klausovce v ryzího antiklausovce, nabízí už jen snůšku frází, za něž by se nemuseli stydět ani největší propagandisté totalit minulého století.

Proč Rusové tolik vraždí? Petr Žantovský našel „nejstrašidelnější mediální výplach“
Foto: Hans Štembera
Popisek: doc. Mgr. Petr Žantovský, Ph.D., mediální analytik

Vypadá to, že se Česká republika stala nejen geografickým, ale i politickým a justičním středem Evropy. „Jen není jasné, zda je to důvod k radosti, či k pláči. K tomu závěru totiž dojdete po přečtení rozhovoru Seznam Zpráv s vrchní státní zástupkyní Lenkou Bradáčovou z tohoto úterý. Praví se zde, že tato paní ‚zažívá ve své funkci zcela novou zkušenost. Poprvé se zapojí do vyšetřování válečných zločinů‘. Kdo si až dosud myslel, že tím, kdo vyšetřuje a soudí válečné zločiny, je mezinárodní soud v Haagu, bude zřejmě muset změnit názor. Lenka Bradáčová zde popisuje, jak se sbírají důkazy proti ruským válečným zločincům na Ukrajině. Pokud se dosud její žalobci věnovali především hospodářské kriminalitě a korupci, nyní její úřad začíná dozorovat vyšetřování zločinů ve válce na Ukrajině,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

V textu před rozhovorem se píše, že založila speciální tým, který společně s kriminalisty z Národní centrály proti organizovanému zločinu (NCOZ) shromažďuje důkazy proti pachatelům zvěrstev, která na Ukrajině páchá ruská armáda. „Je to značně neobvyklá a v našem kontextu patrně poprvé užitá forma vyšetřování, kterou Bradáčová vysvětluje tak, že jde o součást širší mezinárodní justiční kooperace, v níž naši zemi zastupuje právě Bradáčová a její podřízení. Výsledkem prý může být zajištění takového množství důkazů, které by mohly posloužit pro mezinárodní soudní tribunál. Údajně se tak děje s odkazem na takzvanou zásadu univerzality. Podle ní státy v zájmu mezinárodní spolupráce stíhají některé trestné činy bez ohledu na místo činu i osobu pachatele. České orgány tedy vedou vlastní vyšetřování o činech, které byly spáchány mimo její území,“ popisuje mediální analytik.

K vyšetřování ozbrojených konfliktů v Sýrii či jinde nedošlo

Anketa

Podporujete vládní výzvu k udávání tzv. dezinformací?

1%
97%
hlasovalo: 47469 lidí
Předmětem vyšetřování má být použití zakázaného bojového prostředku a nedovolené vedení boje, válečná krutost, perzekuce obyvatelstva. Je například zakázáno používat jedy, střely způsobující zbytečné útrapy, dusivé a otravné plyny, biologické zbraně. Za zakázaný způsob boje lze v obecné rovině považovat takový způsob vedení boje, který poškozuje raněné, zajatce, civilní obyvatelstvo. „Asi by se zde chtělo dodat, že absolutně každá válka přináší zdrcující dopady na civilní obyvatelstvo. Pak je třeba se ptát, proč paní Bradáčová nevyšetřuje ozbrojené konflikty v Sýrii, Jemenu, Iráku a tak dále. Zřejmě by měla v zájmu univerzality rozšířit agendu. Nebo že by tu agendu neurčovala ona, ale nějaký nadřízený justiční či politický orgán mimo naši zemi? Pak je namístě ptát se, který to je a proč tak rozhoduje,“ míní Petr Žantovský.

Seznam Zprávy kladou v rozhovoru docela důležitou otázku, jakým způsobem budou vyšetřovatelé z Prahy zajišťovat důkazy z válečného území. „Bradáčová říká, že se má jednat o svědectví očitých svědků, ale ‚zajímat nás budou i svědectví lidí, kteří mají zprostředkované informace o válečném dění‘. To stojí za komentář. Výpovědi očitých svědků, tedy audiovizuální záznamy, a to i když jsou autentické, natož když pocházejí z druhé ruky, jsou samy o sobě důkazní materiál značně nejistý. Už řadu let se ví o technologiích, které mohou po příslušném studiovém zpracování vložit komukoli do úst cokoli včetně příslušné mimiky a hlasového témbru, takže nepoznáte, zda to, co vidíte a slyšíte, je fakt, anebo zcela umělá ‚výpověď‘ podepřená autentickým obrázkem ‚mluvčího‘,“ upozorňuje mediální odborník.

Rozhodování založené na podáních neziskovek je alarmující

Doporučuje tomu, kdo nevěří, ať zhlédne půlhodinový kanadský dokument The Fifth Estate – The Deep Fake, kde do úst Baracka Obamy vložili věty, které nikdy neřekl. „Anebo třeba jen kratičkou ukázku této technologie na YouTube, kde téže proceduře byl podroben Mark Zuckerberg. Co tím chci říci? Spoléhat se na jakékoli záznamy lze možná v mediálním zachycení událostí, kdy předem vždy počítáme, že to, nač hledíme, je výseč faktů. Justice ale nesmí pracovat s výsečí, natož když není jasné, do jaké míry byla vykonstruovaná. Justici musí zajímat jen a jen fakta. A ta dnešní digitální technologie spolehlivě nezajišťují. Podobných napadnutelných sdělení najdeme v rozhovoru mnoho,“ zdůrazňuje Petr Žantovský.

Za vrchol ale považuje závěrečné prohlášení Lenky Bradáčové: „V rámci trestních řízení, jimiž se zabýváme, nedisponuji daty, o něž bych svoje tvrzení mohla opřít. Z veřejných sdělení informačních služeb a řady nestátních organizací je však možno takový závěr učinit.“ – „Aha, takže naše vrcholné justiční orgány budou vyšetřovat věci, které se dějí tisíc kilometrů od nás. Dobrá. Chápal bych, kdyby se státní zastupitelství rozhodlo vyšetřovat zločiny spáchané na ukrajinském území českými občany, ať už v řadách ukrajinských či ruských. Ale aby tento orgán řešil činy občanů jiných zemí, to je nepochopitelná svévole, byť podepřená mezinárodními uzancemi. Ale když navíc šéfka tohoto dění připustí, že zakládá svá rozhodování na podáních – či udáních – nějakých neziskovek, to už je vysloveně alarmující,“ poznamenává mediální analytik.

„Strategická komunikace“ státu přes veřejnoprávní média

Vrchní státní zástupkyně ovšemže nezapomněla ani na otázky svobody slova a trestání tzv. dezinformací. „Její recept je jasnější než slunce svit: Jde ‚o koncepci státu, která vychází ze strategické komunikace napříč veřejnoprávními institucemi a je zaměřena na ochranu hodnot, o něž se demokratické právní státy opírají‘. Tomu lze rozumět jediným způsobem. Stát bude ‚strategicky komunikovat‘ s veřejností skrze veřejnoprávní média, která se tak stanou oficiálními hlasateli oficiální státní politiky. To odněkud známe, že. A kam se poděla slova o nestrannosti veřejnoprávních novinářů? Hesla typu ‚Padni, komu padni‘? Voda je vzala. A kde je ta voda? Voli ji vypili…“ připomíná Petr Žantovský.

Pokračuje nejstrašidelnějším mediálním výplachem za poslední hodně dlouhou dobu, který si přečetl v časopisu Reflex z pera Karla Steigerwalda. „V článku ‚Proč Rusové tolik vraždí‘ se snaží dopátrat odpovědi na tuto otázku. A jím nabídnuté odpovědi jsou vskutku podivuhodné. Píše doslova: ‚Lidé se sice vraždí všude, kde to jde, ale Rusové se za to nestydí. I ti nacisti si nebyli zcela jisti. Vyhlazování lidí tajili. Sám Himmler o tom vedl všelijaké perverzní úvahy, že SS má statečné poslání, které ocení teprve budoucnost, a proto je vyhlazování podlidí zatím věc tajná‘. A pokračuje: ‚Takoví zmetci Rusové nejsou… Válka je dobrá, přináší vraždění a zvětšuje tak ruský pocit odvážné výlučnosti… Pýcha na vraždění a utrpení je možná nejoriginálnější ruský příspěvek lidstvu… Vraždím, tedy jsem, volá hlubinné Rusko‘,“ cituje mediální odborník.

Snůška frází jako od propagandisty totalit minulého století

„Mluví-li Steigerwald o Himmlerových perverzních úvahách, pak já mám spíše dojem jisté perverzity z úvahy Steigerwaldovy. Nejenže se článek doslova zalyká nenávistí ke všemu, co jen z dálky vypadá rusky. Nenechal nit suchou ani na ruské klasické literatuře, z níž údajně zažil ‚zděšení‘, ale už zapomíná na to, konkrétně říci, který ruský autor mu způsobil více zděšení. Zda dystopický Jevgenij Zamjatin, fantazijní a satirický Michail Bulgakov, dvojice humoristů Ilf a Petrov, básník tragického osudu Osip Mandelštam či básnířka Marina Cvetajeva. Zda trpěl při četbě sci-fi románů bratrů Strugackých nebo oděských povídek Izáka Babela. Nebo dokonce při Bratrech Karamazových Fjodora Dostojevského, které s takovou slávou a skvělým provedením uvádělo Divadlo Na Zábradlí, v němž později figuroval i sám Steigerwald?“ ptá se Petr Žantovský.

S odpovědí na Steigerwaldovo trpění má ale jasno. „Ba ne, mám spíš dojem, že se tento pán, už mnohokrát převtělený z ryzího klausovce v ryzího antiklausovce a spoustu jiných stylizací a rolí, už dnes stydí přiznat, že kdysi, jako vzdělanec a intelektuál, miloval a obdivoval ruské literáty, podobně jako jeho dlouholetý generační a umělecký souputník, režisér Ivan Rajmont, jehož režie Tří sester v Ústí nad Labem se stala legendou a jehož Strýček Váňa v Národním byl také nezapomenutelným zážitkem. Ba ne, je to všechno jinak. Tipl bych si, že Karel Steigerwald se prostě bojí, a tak plodí jedovaté sliny slov, užívaje při tom stále chabnoucí talent originálního uživatele slov. Dnes už to nejsou oslnivé repliky z jeho hry Dobové tance. Dnes je to snůška frází, za něž by se nemusel stydět ani… a dosaďte si propagandistu těch totalit minulého století dle svého, v zásadě nemůžete minout,“ tuší mediální analytik.

Spoluautor Nonstop čtení byl výraznou rozhlasovou osobností

Ti, kdo trochu sledují českou novinářskou a kulturní sféru, budou dobře znát jména, která zazní v následujících řádcích. „Bohužel, naposledy se o nich bude psát v (téměř) přítomném čase. V pondělí 18. dubna zemřel ve věku 73 let novinář a publicista Petr Burda. Absolvent Fakulty žurnalistky Univerzity Karlovy pracoval od 70. let v Československém, později v Českém rozhlase. V 90. letech byl výraznou tváří a hlasem Českého rozhlasu Regina, kde moderoval několik pořadů. Po odchodu z rozhlasu moderoval až do loňského roku na internetovém rádiu Hortus, které provozuje Jazzová sekce. Pro tu, společně s jejím šéfem Karlem Srpem, připravoval mnoho let akci Nonstop čtení. To byla mimořádná kulturní aktivita, na níž byla prezentována díla takových autorů jako Ferlinghetti, Solženicyn, Škvorecký, Lustig, ale i slovenských spisovatelů, například Olgy a Lubomíra Feldekových,“ připomíná mediální odborník.

Své komentáře k aktuálnímu dění v Česku či ve světě připravoval Petr Burda v posledních třech letech pro rádio Frekvence 1. „Vážné onemocnění, kvůli němuž částečně přišel o hlas, mu ale v práci od loňského jara bránilo. Znal jsem Petra jako nevídaně aktivního, vždy dobře naladěného, přátelského parťáka. Z oficiálních kontaktů – byl jsem kdysi místopředsedou Syndikátů novinářů a on předsedou jeho středočeské sekce – se velmi záhy vyvinulo mimořádné lidské přátelství. Bylo až tak blízké, že jsem byl mezi prvními, komu dal Petr přečíst svůj velmi upřímný a literárně hodnotný román s gay problematikou. Měl jsem pro něj dvě zprávy: kniha je výborná, to byla ta dobrá zpráva, ale nenajdeš pro ni nakladatele, to je ta špatná. Vyplnilo se. Ale navždy v sobě ponesu ten dar důvěry, který jsem od něj tehdy obdržel. Jako by mi dával kus sebe, abych jej nesl dál časem. Aby se nezapomnělo. Budu, Petře, neboj se,“ ujišťuje Petr Žantovský.

Prázdné místo po introvertovi, jichž česká poezie moc neměla

Jen tři dny na to, 21. dubna, nás opustil Vladimír Křivánek. „Těžko říci, čím ve svém rozkošatělém světě byl víc. Vystudoval literaturu, působil na poli literární vědy a historie s velkou erudicí, byl autoritou v oblasti poznávání starší české literatury od Karla Hynka Máchy, přes Jana Nerudu po Vladimíra Holana. S tím posledním – a možná ještě více s Janem Skácelem – ho také pojila autorská, básnická tvorba. V souvislosti s Křivánkovou básnickou tvorbou bývají připomínány hodnotící teze typu ‚vědomí existenciální samoty‘, ‚reflexe pomíjejícího času‘ a podobně. Mohu-li mluvit za sebe, pro mě byl svět Křivánkových básní, který se vyvíjel od knižního debutu z roku 1982 po poslední měsíce a týdny, světem polootevřeným, do něhož vás autor opatrně zval, aby dal nahlédnout, ale jen tak trochu zpovzdálí, aby si udržel jakousi ‚únikovou cestu‘ před nemírným náletem do soukromí,“ svěřuje se mediální analytik.

Přitom si je dobře vědom toho, že podobných introvertů česká poezie nikdy moc neměla. A nyní je ještě o jednoho méně. „Znal jsem se s ním někdy z přelomu let 1989 a 1990, chodili jsme popíjet výtečné červené víno do vinárny v Mikulandské ulici, pár kroků od těch míst, kde nám tehdejší listopad připravoval tolikerá překvapení, dobrá i špatná, jako to je ve světě se vším. Vladimír Křivánek byl už tehdy člověkem spíše zasmušilým, jako by lépe předvídal ty mizérie budoucí doby. Přesto, nebo právě proto to byly krásné a inspirativní chvíle. Sbohem, pane profesore! Vaše místo bude navždy prázdné,“ loučí se s ním Petr Žantovský.

Básníkův vzkaz: Svět potřebuje méně obětí a více objetí

A přidává vzpomínku na další, kteří v předchozích dnech a nemnoha týdnech odešli za modrý obzor. „Prozaik Roman Ráž, ‚haškolog‘ – literární vědec Radko Pytlík, skvělý filmový režisér Antonín Kachlík, pamatujete jeho erbovní dílo Já truchlivý Bůh podle Kunderovy povídky, ale třeba i mezinárodně oceněnou pohádku Princ Bajaja? Odešel také Zdeněk Šimanovský, básník, autor bezpočetné řady knížek vábících dětské čtenáře k hudbě a literatuře a také psycholog zabývající se něčím, co naší době schází ze všeho nejvíc – duševním klidem a vyrovnaností. Jeho poslední vzkaz, který najdete na jeho webové stránce, zní takto: ‚Svět potřebuje méně obětí a více objetí.‘ Kéž by se tento svět chtěl onou větou aspoň trochu řídit,“ dodává pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Redakci PL můžete podpořit i zakoupením předplatného. Předplatitelům nezobrazujeme reklamy.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama

autor: Jiří Hroník

MUDr. Zdeněk Hřib byl položen dotaz

Parkování v Praze

Vážený pane Hřibe, je možné se zaměřit na výstavbu parkovacích domů v Praze? Situace ohledně parkování je žalostná. Omezení vozidel není řešením, jelikož se bavíme o provozu, ale nikoliv o umístění stojících vozidel. Osobně jezdím s vozem 1x za týden či čtrnáct dní a to mimo Prahu, avšak téměř po...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

„Stíhačky Ukrajině ne. Závody ve zbrojení ne.“ Scholz se šprajcnul. Šili na něj boudu

15:00 „Stíhačky Ukrajině ne. Závody ve zbrojení ne.“ Scholz se šprajcnul. Šili na něj boudu

Tanky od Západu Ukrajina dostane. Jak vojenští experti podotýkají, nebude to ovšem bez problémů, už …