Ruská mobilizace. Co čekat dál? Je to vážné. Milan Syruček tuší

„V tomto století je to třetí mobilizace v Rusku, respektive v SSSR a Ruské federaci. První byla vyhlášena v roce 1914, když začala 1. světová válka, druhá 22. června 1941, když Hitler napadl SSSR, a nyní je to třetí,“ vysvětluje na úvod Syruček.

Co píší média

Jaká je na to reakce ruských médií? Podívejme se podrobněji, jak na danou situaci reagují ta ruská média, která podporují Vladimíra Putina. To je většina médií, protože opoziční byla podle Milana Syručka označena za „zahraničního agenta“ a tak se také s nimi a jejich rozšiřováním zachází.“ Prolistujme si raději jako příklad těmi novinami, které se považují za nejvíce provládní, což je například Komsomolská pravda.“

„V redakčním článku především zdůrazňuje, že vyhlášení mobilizace se nestalo velkým překvapením, protože mu předcházela řada jiných opatření: změny zákonů, vztahujících se k této válce, příprava referend na okupovaných ukrajinských územích, to vše je možné považovat za přípravu k mobilizaci,“ uvádí Milan Syruček a pokračuje. „Mobilizace je zatím částečná – zahrnuje ty, kteří už sloužili v armádě, mají nějakou vojenskou specializaci a vojenskou zkušenost. Podle slov ruského ministra obrany Šojgu se dotkne jednoho procenta záloh, tedy 300 000 lidí. V samotném prezidentském výnosu nejsou konkretizována ta omezení, o nichž hovořili Putin a Šojgu, uvádí se jen, že to je prostě částečná mobilizace. Ale o jejím vyhlášení se hovořilo již na počátku května s tím, že se počítalo, že ji Putin vyhlásí 9. května.“

Fotogalerie: - Zapomenutý Kišiněv

Stále se přiostřuje…

Nestalo se tak, převážily obavy, že to vyvolá neklid a nespokojenost mezi obyvatelstvem. „To, že ji vyhlásil, ho k tomu donutili politici, novináři a další vlastenecky naladěné síly. Důvodem, proč byla nakonec vyhlášena, byl fakt, že Rusku hrozila porážka především z nedostatku „živé síly“ na frontě, zatímco Ukrajina v tom neměla problém. To se názorně ukázalo například při ukrajinské protiofenzívě v bojích o Charkov,“ popisuje situaci Syruček.

„V deníku se rozebírají plusy a mínusy této akce. Podle něj největším ruským problémem byl právě nedostatek ruské síly. Podle nich má Rusko převahu ve vojenské technice, frontovém a strategickém letectvu, námořních silách, ale nestačí jim vojáci, pěchota, která by udržela ta území, která už byla dobita dělostřelectvem či bombardováním. Rusko to zatím řešilo náborem dobrovolníků, které hledali dokonce mezi vězni – za účast na frontě jim byl odpuštěn zbytek trestu. Mobilizace, byť částečná, může tento nedostatek odstranit a to nejen bezprostředně, ale i s vyhlídkou na budoucnost. Tím se podstatně ovlivní průběh této války, tedy „speciální operace“, jak se válka smí v Rusku oficiálně nazývat. Podle Putina to bylo jediné možné řešení, aby se dosáhlo cíle, tedy takzvaného „osvobození“ Donbasu a jeho připojení k Ruské federaci,“ konstatuje Mlan Syruček.

Západ versus Rusko?

Vyhlášení mobilizace rovněž umožní Putinovi prohlašovat válku za celonárodní záležitost a srovnávat ji dokonce s velkou vlasteneckou válkou a vyhlašovat ji současně za boj proti NATO, které chce zničit politickou, ekonomickou, sociální suverenitu Ruska. „To jsou přímo slova Vladimíra Vladimíroviče. Ale mobilizace pomůže pozvednout i obecné mínění a proválečnou náladu v Rusku, a na druhé straně umožní přijmout různá restriktivní opatření a zákony, které by jinak asi neprošly.“

Mobilizace se ale netýká jen 300 000 mužů, ale zasahuje do celé společnosti. Syruček konstatuje, že: „...samozřejmě, prakticky se dotýká všech státních a správních orgánů, ale také celé ekonomiky a jejího řízení. Například za nedodržení dodávek vojenského materiálu hrozí podnikům pokuta 1 – 3 milionů rublů a vězení od 4 do 8 let. Pokud závod nesplní vojenskou dodávku v hodnotě vyšší než 5 milionu rublů, hrozí řediteli vězení od 5 do 10 let. Daný zákon počítá s tresty pro ty, kteří odmítnou neposlechnout povolávací rozkaz. Už jim nepomůže odvolávat se na to, že na Ukrajině přece Rusko nevede válku, jen „speciální operaci“. Vyhlášení mobilizace, byť částečné, znamená přiznání, že Rusko tam skutečně vede válku.“

Může být hůře

Mobilizace je dle doktora Syručka také předstupněm k vyhlášení výjimečného či vojenské stavu, „…který by umožňoval zavést plnou diktaturu: zrušit nepohodlné politické strany, poskytnout prezidentovi plné moci, pozastavit či zrušit platnost mnoha zákonů, omezit pohyb obyvatel, zastavit úprk mnohých za hranice státu, zabavit lidem dopravní prostředky či cokoliv jiného, co by bylo zapotřebí pro armádu a podobně. Mimochodem, okamžitě po vyhlášení této částečné mobilizace byly během pár minut vykoupeny všechny letenky do zahraničí a zájemcům se prodávaly načerno v přepočtu až za sto tisíc korun – utíkali zejména ti, kteří podléhali mobilizaci a byli ochotni letět kamkoliv.

Problémem bylo, že až dosud se v SSSR a Ruské federaci počítalo s mobilizací jen pro případ třetí světové války. „Mnohé však není pro mobilizaci připraveno. Například není dost důstojníků, kteří by veleli a cvičili nové brance. Nestačí uniformy, zbraně, kasárna, stravování. Mnozí mobilizovaní už ztratili mnohé z vojenských vědomostí. Rovněž není dosud plně jasná otázka kompenzací pro rodiny, z nichž odchází její živitel. A pro závody ztráta pracovních sil, zejména odborníků. Ale to by byl nekonečný seznam problémů, které vyvolává tato mobilizace, byť částečná.“

….a co lidé?

„Všichni vojenští odborníci, i ruští, však největší problém vidí v tom, že pro přípravu i bývalých vojáků je třeba nejméně půl roku, aby mohli být nasazeni v první linii – a o tu jde především. A nakonec tu je ještě jeden podstatný problém: morální stav armády. Budou všichni dostatečně motivováni, aby šli bojovat a obětovali své životy. A co veřejnost? Přijme vojenský stav, v němž se bude země nacházet. Přijmou rodiny povolaných, že jejich syn či otec odejde na frontu, nebude vydělávat. A co horšího, může padnout? A bude dostatečná jejich motivace v tom, že oficiálním cílem této operace je získat znovu pod kontrolu dvě ukrajinské oblasti v Donbase? Je tu i problém reakce mezinárodní veřejnosti, světového společenství. Kdo vlastně ve světě podporuje ruskou válku na Ukrajině? Bělorusko a s výhradami Čína? A což sankce, už uvalené nebo se chystající? Vždyť ty už svým charakterem neohrožují Putina a velení armády (snad jen kromě návštěvy některých zemí, ale všechny obyvatele, kteří si už zvykli na cizí zboží včetně Mc Donaldů. Nahradí Coca-Colu ruská Fanta? A samozřejmě zdaleka nejde jen o nápoje…“

Tak konstatuje autor desítek publikací literatury faktu, vynikající znalec Ruska a Ukrajiny, Milan Syruček.