Langer vysvětluje, že žádný zákon není možné označit za spravedlivý, a to proto, protože vychází z mnoha prvků. „Historie, zvyklostí, velikosti státu, členění státu, podoby a vztahu jeho institucí, preference zastupitelské či přímé demokracie, podoby volební formule, přístupu k volebním koalicím,“ vypočítává bývalý politik a shledává, že se tedy jedná o kompromis, který se má spravedlnosti přiblížit, ale dosáhnout ji nemůže.

Také upozorňuje, že zákon, který není spravedlivý, ještě neznamená, že se jedná o zákon demokratický. Zde uvádí příklad referend, která jsou vysoce demokratická, ale táže se, zda je spravedlivé, když o většině rozhodne menšina, když je volební účast nastavena na třeba jen 30 nebo 40 %.

Dále Langer upozorňuje na všechny ostatní volební systémy po celém světě, které různě zohledňují již vyjmenované principy. „Česká republika v tomto nebyla banánovou republikou a rozhodnutí Ústavního soudu ČR nás opravdu nevrací mezi vyspělé demokracie, jak to mnoho komentátorů interpretuje,“ říká.

Takzvaná D'Hondtova metoda dle něho také není unikátem a výsledkem opoziční smlouvy, ale způsobem přepočítávání, který je také užíván v dalších demokratických zemích. „Byla předmětem přezkumu téhož Ústavního soudu již v roce 2006. Nic neústavního na ní neshledal! A tehdy to nebyl, řečeno ve stylu novinových titulků, Klausův či Zemanův, nýbrž Havlův Ústavní soud,“ podotýká bývalý ministr.