Právník Jan Kysela, jenž radí prezidentu Pavlovi, se nechal slyšet, že na ústavního soudce již prezidentu Pavlovi nedoporučí nikoho, kdo by působil v justici před rokem 1989. Je to dobré kritérium pro výběr členů Ústavního soudu?

„Rozhodně to není rozhodující kritérium. To, kdo by měl být v té skupině lidí nominovaných k Ústavnímu soudu, je podle mě věcí nejen odborné způsobilosti, ale i dalo by se říci, celoživotní jisté mravní způsobilosti a já bych řekl hodnotového zakotvení. Protože Ústavní soud je přece jenom instituce, která už nemá nad sebou nikoho a je povolaná nejen k tomu, aby chránila ústavu před zákonodárci, ale zejména, aby chránila občany před veřejnou mocí. To je nezastupitelné poslání toho Ústavního soudu a to, že veřejná moc má vždycky tendence rozšiřovat své působení a zasahovat vlastně do svobod a práv jednotlivců, to je jedno, jestli osob právnických nebo fyzických, to je trvalý rys všech i demokratických států, takže tady ta role ochrany občana, ochrany každého před tou veřejnou mocí je skutečně nezastupitelná,“ poznamenal Rychetský.

„Je třeba si uvědomit, že Ústavní soud je patnáct soudců. Vždycky rozhodují v nějakém sboru, žádné meritorní zásadní rozhodnutí Ústavního soudu nemůže přijmout jeden soudce. Z toho hlediska je dobře, když je složen z právníků, kteří prošli různými profesemi v rámci toho právnického stavu. Není dobré, aby byl složen jenom ze soudců, ale zrovna tak by nebylo dobré, aby tam nebyl žádný soudce, který tam někdy v minulosti soudil. Je celá řada, a musím říct, že to byly stovky, možná tisíce soudců, kteří se nezpronevěřili. Někteří neměli ani možnost, abych tak řekl, ale celá řada z nich prostě působila v justici i v tom minulém režimu, soudili civilní věci, soudili různé obchodní spory a to, že byli soudci, je nemůže jednou provždy diskvalifikovat, to si myslím, že by nebylo vůbec namístě,“ dodal Rychetský.