„On byl státníkem, který dle mého názoru navazoval v přímé linii na Masaryka, mezitím ty prezidenty bych ani nepočítal,“ uťal poté Kocáb všechny ostatní hlavy Československa. Václav Havel dle něho přinesl hodnoty, jako je nezávislost a pravda. „On se stal takovými ústy sametové revoluce i potom následné politiky radosti a naděje, že jsme konečně dokázali zúčtovat s tím těžkým socialistickým obdobím. To byla velká postava,“ dodal.
První prezident samostatné České republiky byl dle Kocába také tím, kdo dokázal vše jasně zformulovat „neokázalým jazykem a najít si cestu k našim obyvatelům“. Zmínil i respekt v ostatních částech světa a obdiv „nejpomazanějších světových hlav té doby“.
Někdejší spolupracovník hlavy státu též vzpomenul i na těžké chvíle, kdy se o úmrtí prezidenta dozvěděl. Ten den měl Kocáb naplánovánu cestu na Havlův Hrádeček. Litoval pak, že Havla nestačil navštívit o den dříve, kdy byl ještě mezi námi. Naposledy jej tak viděl měsíc předtím, než zemřel. „On byl rošťák. On byl z těch uměleckých kruhů. Říkal: ‚Měli bysme zase vymyslet nějakou rošťárnu a trošku provokovat‘, protože ta situace, kterou on tehdy cítil ve společnosti, a to je nesrovnatelné s dneškem, není dobrá. Měli bychom se znovu ozvat,“ vzpomíná umělec na poslední setkání.
Havel byl též, podle Kocába, „nepředstavitelně vtipný“. Prozradil, že měl pro leckoho různé přezdívky, většinou však jejich společné debaty končily u politiky.
Václav Havel by prezidentem zvolen právě na Kocábovo doporučení. Ten vzpomíná, že se o Havlovi zprvu vůbec jako o hlavě státu neuvažovalo. Podotkl, že i první průzkum veřejného mínění Havlovi přisuzoval pouhé jedno procento.
Jakému ze jmen byste vyjádřili největší obdiv? (dle abecedy)Anketa
Spolupráce s naší první hlavou státu „byla naprosto skvělá“. Havel prý byl celou dobu nekonfliktní... Kocáb vzpomíná jenom na jednu příhodu, kdy už Havlovi došla trpělivost, a to vůči mluvčímu Štrougalovy a Adamcovy vlády Miroslavu Pavlovi. Spor se tehdy týkal toho, co se má vysílat na obrazovkách televizí, jelikož Havel chtěl, aby se myšlenky co nejvíce šířily, a to i prostřednictvím televize.
„Jinak to byla osoba radostná, naděje plná, přátelská a řekl bych, že v kontaktu s lidmi se projevovala laskavost až takového něžného typu, což oceňovaly ženy. V jeho přítomnosti bylo člověku dobře,“ pravil.
Závěrem pak ale našel i dvě chyby, kterých se měl Havel dopustit. Jednou z nich bylo nedostatečné zúčtování s komunistickou stranou.
A jaká byla druhá silná Havlova chyba? „Dal dohromady Visegrádskou čtyřku! To jsem mu už tehdy rozmlouval. On věřil, že se stane takovým základním pilířem Evropské unie; místo toho je Visegrádská čtyřka pátou kolonou,“ postěžoval si Kocáb závěrem.
Z dnešní politické situace by se Havel „bral za hlavu“. „On už se bral za hlavu v té době těsně před smrtí… Ale to byla procházka růžovým sadem proti tomu, co se děje dneska,“ uzavřel Kocáb.
autor: rak