Heliodor Píka se v roce 1941 stal z pověření prezidenta Edvarda Beneše šéfem vojenské mise v SSSR. Během svého pobytu v Moskvě se však často dostával do sporu s představiteli komunistického exilu a se sovětskými orgány. Při náborech do československé samostatné jednotky poznal zoufalé podmínky, které panovaly v zajateckých táborech. Měl také možnost nahlédnout pod pokličku fungování sovětských tajných služeb.

To vše z Píky, který byl povýšen do hodnosti brigádního generála, činilo člověka nepohodlného pro komunistický režim. Již v roce 1941 Píka varoval Beneše, že Sovětský svaz usiluje o zavedení diktatury proletariátu, a ne o svobodné Československo; Beneš však jeho slov nedbal. Komunistický vůdce Klement Gottwald proti působení Piky v SSSR protestoval.

Krátce po únorovém převratu v roce 1948 byl Píka zatčen a obviněn ze špionáže a zrady. Neveřejný soudní proces začal 26. ledna 1949 a trval tři dny. Soud dospěl k předem připravenému závěru, že Píka je vinen, a odsoudil ho k trestu smrti. Prezident Klement Gottwald odmítl udělit Píkovi milost. Popraven byl oběšením 21. června 1949 v plzeňské věznici na Borech. „Není ve mně zloby, nenávisti ani pomstychtivosti... studí mne však hořká lítost nad tím, že zmizela spravedlnost,“ napsal Píka noc před smrtí.