Heliodor Píka se v roce 1941 stal z pověření prezidenta Edvarda Beneše šéfem vojenské mise v SSSR. Během svého pobytu v Moskvě se však často dostával do sporu s představiteli komunistického exilu a se sovětskými orgány. Při náborech do československé samostatné jednotky poznal zoufalé podmínky, které panovaly v zajateckých táborech. Měl také možnost nahlédnout pod pokličku fungování sovětských tajných služeb.
To vše z Píky, který byl povýšen do hodnosti brigádního generála, činilo člověka nepohodlného pro komunistický režim. Již v roce 1941 Píka varoval Beneše, že Sovětský svaz usiluje o zavedení diktatury proletariátu, a ne o svobodné Československo; Beneš však jeho slov nedbal. Komunistický vůdce Klement Gottwald proti působení Piky v SSSR protestoval.
Krátce po únorovém převratu v roce 1948 byl Píka zatčen a obviněn ze špionáže a zrady. Neveřejný soudní proces začal 26. ledna 1949 a trval tři dny. Soud dospěl k předem připravenému závěru, že Píka je vinen, a odsoudil ho k trestu smrti. Prezident Klement Gottwald odmítl udělit Píkovi milost. Popraven byl oběšením 21. června 1949 v plzeňské věznici na Borech. „Není ve mně zloby, nenávisti ani pomstychtivosti... studí mne však hořká lítost nad tím, že zmizela spravedlnost,“ napsal Píka noc před smrtí.
Heliodor Píka se narodil 3. července 1897 v obci Štítina v rodině chudého koláře. V nedaleké Opavě absolvoval gymnázium, ale další studijní plány mu překazila první světová válka. Jako velitel roty odjel na frontu do Haliče a v létě 1916 přešel dobrovolně do ruského zajetí. Tam se přihlásil do vznikajících československých legií, s nimž se zúčastnil mimo jiné bitvy u Zborova. Jako legionář se Píka později dostal do Francie, z níž se po válce vrátil do vlasti v hodnosti poručíka.
Do Francie se Píka vrátil, aby tam vystudoval vojenskou akademii v Saint Cyru a prestižní École Militaire v Paříži. V 30. letech působil v Bukurešti jako vojenský atašé pro Rumunsko a Turecko. Na jaře 1939 odešel do Londýna. Odtud byl československým exilovými orgány opět vyslán do Rumunska, kde pomáhal Čechům, kterým se podařilo uprchnout do zahraničí. Poté, co v Rumunsku proběhl fašistický převrat, uprchl za dramatických okolností do Istanbulu. Později se stal velitelem československé vojenské mise v Rusku.
V květnu 1945 se Píka vrátil do osvobozené vlasti, kde jej čekalo povýšení do hodnosti divizního generála. Jako náměstek náčelníka generálního štábu se mimo jiné účastnil mírových jednání v Paříži.
V roce 1968 byl proces s Píkou obnoven, generál byl vojenským soudem zproštěn viny v plném rozsahu. Plně rehabilitován byl však až po roce 1989. V roce 1991 mu prezident Václav Havel udělil in memoriam Řád Milana Rastislava Štefánika za mimořádné zásluhy v boji za osvobození vlasti. Posmrtně se dočkal řady dalších poct, byl mu odhalen památník v Plzni i v rodné Štítině, jeho jméno nese 53. pluk průzkumu a elektronického boje Armády ČR v Opavě a řada ulic, náměstí či škola v rodné Štítině.
Někdejší prokurátor Karel Vaš, který se na zmanipulovaném procesu a justiční vraždě významně podílel, byl v roce 2001 odsouzen k sedmi letům vězení. Vrchní soud ale následně rozsudek zrušil s tím, že věc byla již promlčena.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: mp
