„Bojíme se o ně. Jsou to cenné skulptury. A když se na takhle malém místě sejdou desetitisíce lidí, mohlo by to dopadnout všelijak. Znáte to, opilci, výtržníci, vandalové a tak dále. Zvláště večer bývají oslavy bujaré,“ sdělil hlídač v kunst muzeu, když jsem mu oknem nechápavě ukázal sochy na ulicích obestavěné vysokými zábranami. Třeba i „kráčející trabant“ Davida Černého.

Zúčastnili jsme se oslav lichtenštejnského státního svátku ve Vaduzu, hlavní obci jednoho z nejmenších států Evropy.

Někdo slavil, někdo krvácel

Lichtenštejnské knížectví se stalo suverénním státem od roku 1806 a údajně mohlo být větší o území Aljašky, kdyby kníže roku 1867 neodmítl obchodní nabídku ruského cara. Nicméně státní svátek byl stanoven na 15. srpna 1940 a vyhlášen o deset dní dříve. Důvody? V termínu už se stejně slavilo Nanebevzetí Panny Marie a tehdejší vládnoucí kníže František Josef II. měl o den později narozky. Ostatně až v roce 1990 byl svátek posvěcen zákonem. Ohledně posledně zmíněného pána se stále vedou velké dohady, jak moc za Hitlera zhnědl, či naopak. O tom však až příště.