Jak velké dopady vzhledem k vzájemné obchodní bilanci se Spojenými státy může pro Evropskou unii mít případná obchodní válka, k níž se vzhledem k některým krokům prezidenta Donalda Trumpa schyluje?
V tuto chvíli, kdy se bavíme o oceli a hliníku, ty ekonomické dopady nejsou velké. Mnohem víc ovšem Evropskou unii, především Německo, děsí podobné úvahy u automobilů. Ustupovat nebude z hlediska taktiky ta správná cesta, Trump je silový typ politika, ten ústupky neocení, spíš to pro něj bude signál, že postupuje správně.
Trump pokračuje v „boji na mnoha frontách“, takže zároveň to je Čína, Evropská unie, Kanada i Mexiko, čímž si zadělá na to, že se tyto země mohou spojit proti němu.
Spory mezi USA a Evropskou unií mohou zasáhnout Českou republiku v podobě cel na vývoz automobilů. Při snížení vývozu do Spojených států by se proměnila dodavatelsko-odběratelská struktura v EU, což by dolehlo i na výrobu v Česku. Máme se vzhledem k vysoké závislosti naší ekonomiky na automobilovém průmyslu obávat této obchodní války víc než jiní?
Rozhodně, automobily jsou problém jiného řádu než ocel a hliník, a to vůbec nechci podceňovat zavalení evropského trhu těmito komoditami za třetích zemí. Zásadnější změny na automobilovém trhu by se nás velice dotkly. Jednak je to velká ekonomická závislost – produkce, včetně silné subdodavatelské sítě, zaměstnanost, export – ale musíme si uvědomit, že v takové krizové situaci by bezesporu mateřská firma snažila zachránit sebe, a první, co udělá, je, že by osekala výrobu dceřiných firem. Bylo by to situace, která by ukázala, jak málo odolný je český ekonomický model, se všemi sociálními dopady.
Fotogalerie: - Švihlíková měla slovo
Doplácejí Američané na volný trh a opravdu Spojeným státům pomohou rázné kroky a tvrdá opatření Donalda Trumpa?
Trump to tak očividně vnímá, on uvažuje o obchodu jako o hře s nulovým součtem. Jedna věc je velmi úzký pohled na obchodní bilanci, což preferuje Trump. Pak je tu běžný účet, což je makroekonomický pohled. A pak třeba pohled na to, jaké tržby dosahují americké korporace v zahraničí. Nemyslím si, že Spojené státy jako celek nutně na volném obchodu ztrácejí, ale spíš jsou zisky z globalizace velice nerovnoměrně rozprostřeny. A není sporu o tom, že globalizace vedla k deindustrializaci USA, tedy k odchodu průmyslových kapacit ze země, ať už do Mexika, nebo do Číny. Což má obrovské sociální a politické dopady, které Trump jasně ztělesňuje.
Psali jsme:
_635659716722979085.jpg&id=71972)
Nedávno se takřka současně konaly schůzky G7 a Šanghajské organizace pro spolupráci. Jaké dopady může mít nesoulad mezi USA a ostatními členy G7 snad vyjma Itálie a následné odvolání Trumpova podpisu pod závěrečným prohlášením summitu ekonomicky nejvyspělejších zemí?
Byla to ukázka toho, jak „Východ“ hledá nové cesty a multilaterální spolupráci, zatímco Západ je tvrdě rozhozen a ztrácí pozice. V přímém přenosu, porovnání v přímém čase. To, že Trump uvažuje v jiných dimenzích, je již delší dobu zřejmé, jeho žádná G7 nezajímá.
To jednání Šanghajské organizace pro spolupráci probíhalo v úplně jiné atmosféře, prezident Putin si pochvaloval soudržnost skupiny a také neváhal porovnat domnělou váhu obou setkání, když uvedl, že společná kupní síla členů SCO převyšuje kupní sílu členů G7. Z jakého úhlu pohledu byste porovnávala G7 a Šanghajskou organizaci pro spolupráci vy a jak vidíte jejich perspektivu?
G7 je organizace na odchodu. Ztělesňuje minulost, kdy Západ ekonomicky, hodnotově a politicky dominoval. Tento svět odchází, Trump to možná instinktivně chápe, i vzhledem k tomu, že nemá rád principy, které tento Západ, dominovaný USA, kdysi ukotvil v mezinárodních organizacích.
To naopak Šanghajská organizace pro spolupráci je příkladem organizace, která byla zpočátku relativně dosti defenzivní a začala se vyvíjet v jednoho z klíčových aktérů směřujících k novému světovému uspořádání.
Do jaké míry teď Rusko a Čína potřebují Západ, když po loňském vstupu Indie a Pákistánu do Šanghajské organizace pro spolupráci zahrnuje jejich sdružení téměř polovinu světové populace?
Potřebují se navzájem. Ale, bohužel, především na straně Západu se objevují takové ty nostalgicko-imperiální tóny, které jsou mimo novou geopolitickou realitu. V jednom propojeném světě, nejen ekonomicky, ale i ekologicky a samozřejmě politicky, je kvůli vzájemné potřebnosti a podmíněnosti imperativem hledat diplomatická, mírová řešení konfliktů a cesty vzájemné spolupráce. Jen tak totiž lidstvo může přežít sebe samo.
Čína patří mezi největší světové držitele amerických státních dluhopisů neboli amerického státního dluhu. Mnohdy se spekulovalo o tom, co se stane, když Peking začne prodávat americké státní dluhopisy. Na to také došlo hlavně v roce 2016, kdy se Peking v zájmu ochrany vlastní měny rozhodl prodávat americké státní dluhopisy a za americké dolary nakupuje čínskou měnu. Jaký je poslední vývoj ohledně objemu amerických dluhopisů v čínském držení?
Je třeba si uvědomit, že čínská držba je značná a že při prodeji většího množství amerických dluhopisů by si Čína sama sobě znehodnotila ten zbytek. Tuto situaci popsal například americký ekonom Paul Krugman jako tzv. dolarovou past. Tyto úvahy se tedy i v Číně objevují, především v souvislosti s rostoucím americkým protekcionismem, ale je sporné, zda by byly skutečně realizovány. Čínští představitelé sami uvedli, že neuvažují o prodeji větších objemů amerických dluhopisů. Drží jich zhruba za 1,2 bilionu dolarů, Čína je největším americkým zahraničním věřitelem. Vyjádřil se i ministr financí Mnuchin, který sebevědomě prohlásil, že pro americké dluhopisy se najde dost kupců a že se případného prodeje z Číny neobává.
Velká držba dluhopisů spíše ukazuje na intenzivní propojení mezi dvěma největšími ekonomikami světa a to, jak by případná obchodní válka mohla být zhoubná nejen pro ně.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
