Vrah omilostněný prezidentem Milošem Zemanem Jiří Kajínek po čase opět promluvil k veřejnosti. Popsal, jak do vězení s představením přijeli Petr Čtvrtníček a Jiří Lábus.
„Přijeli vězňům zahrát jejich hru ‚Ivánku, kamaráde‘. Já chci říct jen to, co jsem zažil já v této souvislosti. To představení se odehrálo v kulturní místnosti, která byla přímo pod mojí celou. Nejdřív tam bylo představení pro vybrané vězně. A potom teda, že se to vyprázdní a já tam půjdu sám, budu teda svázanej, budou tam se mnou ty bachaři a ti to teda zahrajou pro mě,“ poznamenal Kajínek, v té době držený ve věznici Mírov.
Nakonec k tomu ale nedošlo.
„Řešilo se a řešilo se a nakonec se dospělo k závěru, že teda radši ani to ne, protože by mě přece jen museli odvézt z té cely o to patro níž a tam by muselo být mnoho a mnoho dozorců a mnoho psů, že by ty psy museli z toho psince přivézt. Víte, já si z toho dělám trochu legraci, ale ono je to smutný,“ posteskl si s tím, že bachaři měli z Kajínka strach. „Ta zbabělost,“ rozčiloval se.
Položil si také otázku, co si o tom asi mohli myslet Čtvrtníček s Lábusem.
„Co si o nich mohli myslet, když to tam viděli, všechno to zabezpečení, všechny ty mříže a tak dál, a já jsem měl být přivedenej svázanej a měli mě hlídat další a další bachaři uvnitř toho vězení. My jsme vždycky papežštější než papež. Tak to u nás bylo už za komunistů. Českej komunista byl vlastně ještě větší komunista než ruskej komunista a dneska si prostě demokracii vykládáme zas nějak jinak. Takhle bysme mohli pokračovat donekonečna,“ kroutil hlavou Kajínek.
Pánové Čtvrtníček s Lábusem prý také projevili přání se s nejslavnějším českým vězněm vyfotit, ale i to bylo zatrhnuto.
„Nakonec přišel vedoucí směny těch bachařů, přinesl balon, na kterým měli pan Čtvrtníček s Lábusem různý podpisy. A jestli bych se mohl taky podepsat. Tak jsem řekl, že to samozřejmě rád udělám, ale že mi je líto, že se s pány nemůžu ani pozdravit. ‚Ne, to opravdu nepůjde, pan ředitel rozhodl‘,“ zaznělo od bachařů.
Nakonec Kajínek vyjádřil naději, že z tohoto vyprávění nebudou mít Čtvrtníček s Lábusem problémy ani dnes.
„Doufám jenom, že teď jsem jim neudělal problém a že je dneska nikdo nenapadne, jak to, že mohli chtít hrát nějakýmu Kajínkovi něco ve vězení,“ zdůraznil.
Hra „Ivánku, kamaráde, můžeš mluvit?“ vznikla na přelomu let 2004 a 2005 v reakci na korupční skandál v českém fotbale. Aféra odstartovala zadržením rozhodčího Stanislava Hrušky. Hlavní tváří celé aféry se stal tehdejší manažer Žižkova Ivan Horník a někdejší šéf komise rozhodčích fotbalového svazu Milan Brabec.
Ve hře zaznívají věty z policejních odposlechů.
Horník se měl s pomocí úplatků pokoušet ovlivnit výsledky některých fotbalových utkání.
„Nazdar Milane, můžeme?“ povídají si spolu na jevišti Petr Čtvrtníček a Jiří Lábus.
„Jo, můžem, jasně,“ pokračovali pánové.
„Kontrolní otázka: Došly ti ty ryby?“ padla zásadní otázka.
„Jo, kapříci připluli v pohodě,“ zazněla odpověď.
Psali jsme:
Redakci PL můžete podpořit i zakoupením předplatného. Předplatitelům nezobrazujeme reklamy.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: mp
