Pánové se hned v úvodu shodli na tom, že ona hra je kontroverzní. Stejně tak byl kontroverzní časopis Charlie Hebdo, který podle Halíka lacině provokoval. Tady se zase francouzských novinářů zastal Žantovský. Nechápal, jak Halík mohl na jedné straně hájit Naše násilí a vaše násilí, když odsoudil karikatury časopisu Charlie Hebdo. Do redakce tohoto časopisu vtrhli teroristé a pokusili se povraždit redaktory.
Žantovskému se zdá, že Halíkův postoj je buď „intelektuálně nekonzistentní, anebo v horším případě intelektuálně pokrytecký“. Když viděl, že Halík na svých názorech trvá, dospěl prý k závěru, že je to dáno tím, že teolog nemá dost informací o Charlie Hebdo a neví, že jde o stejný typ akce provokativně upozorňující na určité společenské jevy. „Byly to karikatury s tímtéž sociálním nábojem, který Tomáš zpochybňuje u Charlie Hebdo, ale připouští ho u hry Naše násilí a vaše násilí,“ podivoval se nad Halíkovým počínáním Žantovský.
Halík si však trval na svém. „Já tam opravdu vidím rozdíl,“ zdůrazňoval. Onu hru prý potřeboval vidět dvakrát, aby v ní našel něco hlubšího. Zdá se mu, že v karikaturách Charlie Hebdo chyběl duch a šlo tam jen o urážku. „Tam byly jen takové ty srandičky a dobře se to prodává,“ zlobil se Halík. U hry Naše násilí a vaše násilí však určitého ducha viděl. V divadelní hře viděl snahu ukázat na hrůzy našeho světa. „Vzpamatujte se, v čem to žijeme,“ apeluje prý duch hry na diváky.
Teolog odmítl hru lacině kritizovat, raději prý kriticky pálí do vlastních řad. Pálí i do řad radikálních katolíků, kteří mu prý občas píšou velmi nepěkné věci. „Od těch některých věřících, fundamentalistických teda, zakouším to, že se zaklínají: ‚Já jsem křesťan, ale vám přeju, abyste se do smrti smažil v pekle.‘ Z těch ta láska úplně čiší. Já těhletěch lidí začínám mít opravdu dost,“ postěžoval si Halík.
„Ta hra je špatná, to není žádné velké umělecké dílo. Ale jestliže někdo začne takhle hysterický pokřik, že bude před tím demonstrovat a přijdou tam nějací svalovci a přeruší to, no tak mezi ty já se nezařadím. Ani tím, že bych podepisoval nějaký protest,“ zdůraznil profesor.
Žantovský uznal, že ona hra může nést určité poselství, ale pak je podle jeho názoru třeba uznat, že Charlie Hebdo nesl stejné poselství. Žantovskému se zkrátka zdá, že teolog uplatňuje na tyto dva fenomény dvojí metr. Stojí za zmínku, že po celou dobu rozhovoru nedokázal Žantovského přesvědčit o opaku.
V jedné věci dal Žantovský za pravdu kardinálu Dominiku Dukovi, který hru označil za neomarxistickou. „Ta hra je neomarxistická,“ konstatoval Žantovský s poukazem na to, že se sám režisér Oliver Frljić hlásí k levici a hlásá, že každé umění je z podstaty levicové.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
