„Socializující demokracií byl i scénář Edvarda Beneše. Začal ho koncipovat od února 1939. Znárodnění dvou třetin ekonomických zdrojů podepsal už v říjnu 1945. Další socializaci, která zbrkle nespěchá, plánovala i KSČ. Osou měly být průlomy moderní velkovýroby. Na poválečném půdorysu chtěla rozvíjet i politický systém. Škrt přes rozpočet přinesla ‚studená válka‘,“ píše Skála v úvodu svého textu. Socialismus však podle něj ten nápor ustál, na dveře bušila revoluce ve vědě a technice.
„Ústřední výbor KSČ zasedal nezvykle dlouho – od 1. až do 5. dubna. Pro nový Akční program hlasoval jednomyslně. Společným dílem těch, kdo se rozešli už brzy nato, byl i jeho text. Hýří atraktivními obraty. O straně, která ‚nechce vládnout nad společností, ale sloužit jí‘. Hlavně ‚prací svých členů a poctivostí svých ideálů‘, a ne komandováním. Sliboval mnohem širší rámec občanských a politických práv i možností cestovat do zahraničí. Reformu, posilující ekonomické mechanismy místo direktivních – a snižující energetické a materiálové náklady produkce. I spoustu jiných dobrot,“ konstatuje Skála s tím, že oku lahodí i po půl století, přestože má určité slabiny.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vef