Švihlíková se v rozhovoru pro server Kupředu do minulosti rozčilovala, že se v České republice často vedou debaty o slevy na dopravu pro důchodce a studenty, která vyjde na několik miliard. Ale nikdo prý nemluví o obrovských řekách peněz, které z České republiky odtékají do zahraničí rok co rok. Švihlíková to přičítá tomu, že ekonomická transformace, která v Česku probíhala v 90. letech, probíhala v čase, kdy byly nadnárodní korporace opravdu silné. A podle Švihlíkové dodnes těží z toho, že čeští politici nebyli opatrnější.
„Rozčilují mě tyto debaty, kdy nám tady každý rok unikají stovky miliard, a to je potřeba říct. To není otázka nějakého výkyvu nebo krize, ale každý rok odtékají od nás stovky miliard. Souvisí to s tím, jakou máme ekonomickou strukturu, a teď otázku vlastnictví, to, že velké množství podniků je u nás pod zahraniční kontrolou. A ještě k tomu navíc platí, a to se neodráží v těchto odlivech, že řada těch takzvaně českých firem, které nominálně vypadají, že jsou de jure v českém vlastnictví, je ve skutečnosti v ekonomicky závislém postavení, protože jsou subdodavatelem nějaké zahraniční firmy nebo zahraniční matky. To je samozřejmě struktura, která je velmi nešťastná, a jeden z těch symptomů se projevuje v masivních odlivech financí ze země,“ uvedla Švihlíková.
„Prostě, když si vy sama neupravíte ekonomickou strukturu, tak to za vás udělá někdo jiný. Každé mocenské vakuum je vždy vyplněno, pokud sama nemáte aktivní hospodářskou politiku, jako třeba mělo Japonsko v druhé světové válce, velmi cílevědomou, tak to za vás udělá někdo jiný. Ale udělá to ve svůj prospěch, a ne ve váš. Jemu je to jedno. Jeho to nezajímá,“ nedala se zastavit ekonomka.
Pokud s tím však chceme něco udělat, musíme si, podle Švíhlíkové, definovat naše národní zájmy. Kdyby je politici definovány měli, střežili by české podniky a nenechali by v nich dominovat zahraniční kapitál. Švihlíková prý ví, že takto si definovat národní cíle a prosadit je, není právě snadné, ale ekonomka je přesvědčena, že by se o to politici měli pokusit. Stejně tak by se měli pokusit o modernizaci ekonomiky. Podle ekonomky by měli prosazovat podporu moderním odvětvím, které Česko mohou posunout kupředu.
„Změna struktury ekonomiky je nejtěžší úkol, který můžete dostat. Je to tak říkajíc za trest. A když se to povede, tak to pak stojí za to. Skutečně ale musíte počítat minimálně s jednou generací, to znamená, že to má i svá politická rizika. Je potřeba mít velkou odvahu, schopnost si definovat strategický cíl a jít za ním. A pak se pozná, které země toho jsou schopny. Řadu z nich najdeme v oblasti Asie,“ upozornila ekonomka.
„Já zde ale nevidím žádnou významnou politickou sílu, která by byla schopna říct: 'My do toho půjdeme!‘ Spíše slyším: 'To se nedá nic dělat, nevíme, jsme v EU, tak nic nejde‘,“ zlobila se Švihlíková.
Ekonomka má za to, že se o to čeští politici nesnaží, protože jsou ve vleku různých zájmových skupin.
„Tyto skupiny nejsou problémem jenom u nás, to se v nějaké míře objevuje ve všech vyspělých zemích a záleží na rozsahu, jestli je menší nebo většího charakteru. Někdy hovoříme i o zajetí státu. To znamená, že zde jsou lobbistické skupiny, které jsou schopny ovládat stát a manipulovat v určitých oblastech s jeho rozhodnutími,“ uvedla ekonomka s tím, že si tyto skupiny dokážou u poslanců objednat i legislativu na míru.
Vidět je to prý např. u výběru daní právnických osob, kde existuje celá řada výjimek. Kdyby se les těchto výjimek podařilo prosekat, podle Švihlíkové by se daňové příjmy státu zvýšily.
A pak tu prý existuje ještě legislativa dělaná přímo na míru.
„Tam už nejde o to, že máte jednu zakázku, na které si někdo něco urve, ale o to, že máte legislativně zajištěn stálý příjem, podporu státu – typicky solár, ale najdeme jiné příklady, kdy vám poteče dlouhodobě zajištěná renta. A to je samozřejmě u všech těchto skupin – parazitovat na státu. To je ideál. To je problém, který se vyskytuje u nás, ale do určité míry zachvacuje všechny vyspělé země, bohužel,“ posteskla si.
Poté se ještě jednou vrátila do 90. let a konstatovala, že v některých oblastech učinili politici rozhodnutí, která by podle ekonomky učinil jen idiot.
„Jsou podniky, které mají strategicko-monopolní charakter, které nesmíte prodat, pokud nejste idiot, s prominutím. Třeba vodárenství, kdy necháváte nějaký subjekt dobývat rentu – to nemá obdoby, jak v teorii, tak v praxi. A že existuje něco, co má hodnotu rodinného stříbra, co si musím pohlídat – ať jsou to pivovary nebo cukrovarnictví. Definuji si strategická odvětví, která si stát pohlídá. To neznamená, že to vlastní, ale speciálním a řádným způsobem si pohlídá a kontroluje, aby to se nedostalo do zahraničních rukou,“ zdůraznila dáma.
Měli jsem se prý inspirovat např. Jižní Koreou, která se z chudé země zničené válkou v 50. letech minulého století dostala na špici. Podle Švihlíkové se to povedlo proto, že stát určil cíle, kterých chce dosáhnout a tvrdě za nimi šel. U českých politiků prý přece jen cítí rétorický obrat k lepšímu, ale obává se, aby nezůstalo jen u slov.
„Jenže víte, co nedává smysl? Když udělám nejdříve národní investiční plán, a pak dělám hospodářskou strategii – to má být obráceně. Protože hospodářská strategie nám má dát hlavní cíl, tedy že hlavním cílem bude konvergence k vyspělým zemím, což podmiňuje ekonomikou i vlastnickou strukturu. A z toho pak vylezou investiční priority – a ne obráceně. To znamená, že předpřaháte vůz před koně. To se nedělá. Pak to také nefunguje, že ano. To znamená, že idea, nebo prezentace je správná, ale mám obavy, aby to nebylo tak, že zamáváme papírem, máme PR – podívejte se, my jsme byli první, kdo to napsal. To je pravda, něco to vypovídá o minulých vládách, ale pořád to není úplně ono,“ uvedla ekonmka.
Podle Švihlíkové musíme myslet ještě na to, že oslabuje proces globalizace a že se může změnit automobilový průmysl v rámci snahy o zezelenání ekonomiky. Toto zezelenání může být příležitostí na modernizaci, ale může to být také problém, protože klasický automobilový průmysl je tahounem české ekonomiky.
„Ale každopádně je to obrovská změna, a my si musíme znovu uvědomit, že matka sedí jinde, nesedí zde. A toto považuji za věc, která pro nás může být potenciálně nesmírně nebezpečná, protože bychom si nechali model závislé ekonomiky běžet velmi dlouho a on se nám zde zažral. Když si vezmete sako, tak ho chvilku nosíte, a pak sundáte. Ale my už ho na sobě nosíme 30 let, a to už vám proroste do kůže se vším všudy – s měnovým kurzem, s vývojem mezd, s tím, jakým způsobem se zachází s českými zaměstnanci na rozdíl od německých, to bude velký rozdíl, včetně participace v dozorčích radách a tak dále. A když to máte takto zažrané, tak je potom změna velice obtížná a bolestivá. Tedy mám obavy z tohoto speciálního momentu, z kombinace těchto několika faktorů, které se nám schází, a začínají tvořit velkou kouli, která bude tlačit na změnu ekonomické struktury,“ uzavřela ekonomka.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: mp
