V té první Kociánová s Neffem diskutovali o svobodě slova a spisovatel si mimo jiné všiml, že Facebook provádí cenzuru spíše ve prospěch levice, která je dnes mnohem agresivnější. Pak se zamyslel nad tím, že dnes je módní image soucitného a pokrokářského člověka, který vypadá, že chce naslouchat všem populárním utlačovaným. Podle Neffa je to určitý druh egoismu, že si člověk chce dopřávat pocit, že stojí na straně dobra.

Málokdo si přitom všimne, že ono „dobro“ se pomalu stává jediným tolerovaným názorem. Podle Neffa to vychází z podstaty toho „dobra“ a ukázal to na příkladu migrace. „když řeknete: „Ať tito lidé zůstanou na svém místě a nelezou do gumových člunů, ať je nikdo neloví a tak dále“, tak vám musí trošku trnout na zádech. Takže je daleko snadnější říct: „Ať sem všichni přijdou a my to zvládneme.“ To je daleko snadnější – a najednou jste svatá a máte příjemný pocit, že jste na správné straně. Takhle to funguje“.

Lidé se opájejí vlastním dobrem. On sám prý jako mladý často přemýšlel, proč za První republiky byla taková síla levice v kulturní obci. Jenže tehdy někteří lidé skutečně měli hlad, neměli kde bydlet. A těm dala levice perspektivu lepšího života. Dnes podle něj tato levicová nabídka spočívá v tom, že vám dá pocit, že vy jste ten dobrý a stojíte na straně, která pomáhá. A kdo s tím nesouhlasí, to je ten špatný.

Funguje přitom i faktor kolektivu, ve kterém se o správním postoji navzájem ujišťujete, protože to je ještě hezčí pocit.