„Tak jsem si řek´, že jako správnej politik bych vám měl před volbama taky něco slíbit. Mezi jednu z našich hlavních priorit patří řešení Janova. A proto vám slibuju, že pokud s ‚Litvínov do toho!‘ v letošních volbách uspějeme, tak se do Janova přestěhuju, abych viděl, jak se tam situace vyvíjí,“ řekl Petr Globočník lidem 4. října, tedy čtyři dny před komunálními volbami, prostřednictvím videa na sociální síti Facebook.
Jím vedené hnutí uspělo – za dobrý výsledek považovali dvě zastupitelská křesla a dosáhli na tři. Ostatní média si příslibu na sociální síti Facebook ani faktu, že nastal čas jej naplnit, zřejmě nevšimla. Čerstvě zvolený zastupitel tak během povolebního kolotoče odpověděl přímo pro čtenáře PL:
V Janově za posledních deset let už byla spousta politiků, kteří chtěli tento „problém“ vyřešit, ale většinou se zdrželi tak dvě hodiny… Vy jste čtyři dny před volbami slíbil, že pokud v Litvínově uspějete minimálně s dvěma mandáty do zastupitelstva, tak půjdete s rodinou bydlet právě do této vyloučené lokality. Jste asi první politik, který slíbil, že se tam přestěhuje na dobu – předpokládám – několika let. Proč? A co bylo impulsem k takovému příslibu?
Děkuji za zájem, protože tohle je opravdu důležité. Myslím si, že Janov zajímal politiky vždycky jenom velmi povrchně, přijeli se tam vyfotit, naslibovat nějaké věci a velmi často to navíc zavánělo spíš rasismem… Podle mě nikomu upřímně nešlo o praktické řešení a o tamní lidi. Naopak z části lidí, která tam žije, dělali veřejného nepřítele. Ani pořádně neznali zdejší mikroklima.
Smysl mého slibu tkví v tom, že já to s Janovem myslím vážně. U nás to není jen položka ve volebním programu. Není to jen účelová deklarace kvůli tomu, aby nás lidé volili, ale závazek, že doopravdy s tím chceme něco dělat.
Řada politiků rozhoduje odněkud od dubového stolu za plotem nádherné vily a nemá kontakt s realitou.
Takže už hledáte byt…
Ano, já teď na tu realitu narážím. Když v Janově nějaký obchodník s chudobou pronajímá byt za deset jedenáct tisíc korun, tak to je mimo moje ekonomické možnosti. Je legrační, že já vlastně budu mít finanční problém s naplněním svého slibu.
Varianty ale nějaké jsou. Koukal jsem, že u CPI, i když o nich nemám úplně nejlepší mínění, ceny odpovídají realitě.
Ukázka inzerátu na prodej levného bytu v Janově.
A teď bydlíte ve vlastním, nebo také v nájemním bydlení?
Já mám vlastní bydlení v Litvínově, ale kvůli práci jsem více času přebýval u tchýně, kde jsem hradil nájemné ve výši spíše jen nákladů. Dny, které jsem pobýval v Litvínově, jsem bydlel buď u maminky, nebo kamarádů, takže moje náklady na bydlení nebyly nijak vysoké. Každopádně byt v Litvínově mám, dokonce v centru, a paradoxně ho pronajímám za méně, než kolik sám budu platit v Janově.
Ono je tam právě vlastnictví bytů asi výhodnější než nájemní bydlení (pokud nepobíráte příspěvek a doplatek na bydlení), když vidíme ty směšné prodejní částky za byt. Neuvažoval jste, že byste jej raději rovnou koupil?
Kdyby šlo jenom o mě…
…pardon – také s tím asi souvisí to, na jak dlouho tam s bydlením uvažujete…
Ano, ano. Určitě po dobu zastupitelského mandátu. Pak uvidím. Většinou jsem se stěhoval kvůli práci, kvůli nějaké mobilitě.
Koupení bytu je za prvé závazek, a také – ubytovat rodinu do toho nejbrutálnějšího vchodu, to si myslím, že mi úplně nenáleží… Nerozhoduji jenom sám za sebe. S ohledem na to budu vybírat bydlení – nemyslím tím nic o sousedech, ale spíš o hygieně ve smyslu nějakého hmyzu a podobně. To je velký problém v některých bytech.
Z veřejné diskuze na Facebooku
A často také, když se v Janově stanete majitelem bytu, tak doplácíte za další nezodpovědné majitele, kteří neodvádějí řádně peníze do společného fondu oprav. To se vlastně loni stalo. Já jsem pomáhal v Gluckově ulici, kde odstřihli lidi od vody, ačkoliv to byli Romové, kteří chodí do práce a řádně platili nájem. Přesto zůstali bez vody.
Něco podobného nemám právo své rodině udělat. Tu situaci znám. Proto se zaměřím na domy, které mi poskytnou zázemí, abych kromě běžných starostí nemusel řešit ještě toto. A aby mi zbyla energie, abych lidem, kteří takové štěstí výběru nemají, mohl pomoci k bydlení. To je jeden z našich důležitých programů: aby město trochu vstoupilo do bytové politiky tím, že bude mít nějaké své možnosti, co těm lidem nabídnout.
Co se týče vaší rodiny, tak i na Facebooku se někteří lidé nad vaším rozhodnutím pozastavovali – kdosi napsal něco v tom smyslu, jako že vám „děti pěkně poděkují“... Jako matku, žijící řadu let na sídlišti v Mostě, kde jsme rovněž řešili výskyt štěnic, mě něco podobného také napadlo…
Já jsem se se štěnicemi setkal, pokousali mě a některé další lidi na workshopu od UJEP, kdy jsme jeli do slušného ubytovacího zařízení.
My jsme je zaznamenali v Litvínově v centru. Velmi často se tento problém vztahuje jenom k Janovu, ale ono to tak není, je to prostě o lidech. My jsme to zvládli díky tomu, že jsme nad domem měli kontrolu a mohli jsme to řešit. Takový problém není neřešitelný. Průšvih nastane, když tam je několik majitelů, kteří koupili byty za prapodivným účelem, aby na nich vydělali, a nestarají se o ně. Jde o rozdílné situace, nejsou to identické problémy.
Ještě k té rodině: Snažím se tyto věci se ženou konzultovat, aby to minimálně přetrpěla. Samozřejmě ne vždy se vším stoprocentně souhlasí, ale snažíme se prostě navzájem podporovat a v tom je ta síla. Jinak bych nemohl do politiky, protože je to náročné pochopitelně časově, ale také psychicky. Bez podpory nejbližších to dělat nejde.
Do zastupitelstva se dostal Martin Klika z ČSSD, který měl ve svém volebním programu například nápad dotací na deratizace domů, zasažených oním hmyzem. Na to se díváte jak?
Nechci se nijak dotknout pana zastupitele, ale myslím, že u něj zrovna to byl populismus. On měl i z pozice krajského radního vyloženě sociální problematiku na starost, měl tisíce a jednu příležitost tohle vyřešit. Utrácet peníze daňových poplatníků...? Deratizace nic neřeší. Pokud nemáte kontrolu nad celým domem, pokud nemáte třeba domovníka, který kontroluje běžné věci, jestli třeba nájemníci netahají dovnitř věci od popelnic.
My jsme měli v centru Litvínova, v Mostecké ulici, jednoho člověka – Čech, bílý, to zdůrazňuji, aby to nebylo nějak rasově zakomponované – kdy jsem musel v podstatě mobilizovat hygienu. Protože vy můžete deratizovat kolikrát chcete, ale když dotyčný člověk nezmění svoje chování, tak problém nevyřešíte. Pokud tyto věci nejsou promyšlené, je to, jako když budete házet kamínky do potoka a chtít ho přejít, tak ho prostě nepřejdete…
Před volbami jste mluvil o trestním oznámení kvůli sloganu Otevřené radnice Most, který zněl: „Ani deratizační prostředky už na tu havěť nestačí“, což jste vnímal jako rasisticky namířené na konkrétní skupinu obyvatel. Podal jste je nakonec?
Ano, akorát mi to trvalo déle. Nejsem právník, takže jsme to řešili společně s Romea, zda by od nich nepřišlo něco sofistikovanějšího. Nakonec jsem trestní oznámení sepsal sám. Problém sociálního vyloučení je – nejen Otevřenou radnicí – často stavěn do roviny etnického problému, ale podle mě je to spíš problém chudoby a ztráty jakýchsi sociálních vazeb, sociální kontroly, nějaké autocenzury, společenského chování a rozbití sousedských vztahů. Já to tedy vidím spíš jako sociologický problém a problematiku chudoby.
V jaké fázi vyšetřování to u policie nyní je, vůbec nevím.
Petr Globočník, 36 let, zastupitel Litvínova, předseda Zelených v Ústeckém kraji, vede mládežnický oddíl SK Bivoj Litvínov, má zkušenosti jako sociální pracovník, spolupracuje se spolkem Romano Jasnica, který nabízí sociální pomoc potřebným v oblasti Trmic u Ústí nad Labem. Sám vyrůstal v litvínovské vyloučené lokalitě Janov. Do komunálních voleb šel za uskupení „Litvínov do toho! - Zelení, piráti a nezávislí“
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
