Ministr spravedlnosti Pavel Blažek (ODS) požádal o odklad projednání Istanbulské úmluvy do ledna 2023. Vysvětluje to tím, že úmluvu je ještě nutné politicky projednat.
Istanbulská úmluva, resp. její ratifikace, se po vcelku svižném začátku přijímacího procesu na mnoha místech Evropy zadrhává. Ministr spravedlnosti Pavel Blažek tak se svou prosbou o odklad nikterak nevybočuje z řady v rámci regionu. Neratifikovali ji totiž ani Slováci, Maďaři, Bulhaři, Ukrajinci, Lotyši, Litevci a Arméni. Poněkud paradoxně se pak od Istanbulské úmluvy v červenci loňského roku distancovali Turci. Nad stejným postupem se uvažuje v Polsku, kde tamní vládnoucí strana Právo a spravedlnost projevuje nespokojenost s úmluvou již od roku 2015 a v poslední době činí kroky k jejímu odmítnutí.
Mezi západními zeměmi je situace jiná. Jednoznačně vyčnívá Velká Británie, která úmluvu podepsala už v roce 2012, ale doposud ji neratifikovala. Ve zbytku západní Evropy byl ratifikační proces až na výjimky (Irsko 2019, Lichtenštejnsko 2021) ukončen nejpozději v roce 2018. V rámci celé Evropy je pak nejnovějším přírůstkem ratifikace v Moldávii, kterou tamní parlament přijal v polovině října loňského roku.
Má Miloš Zeman v tuto chvíli vaši důvěru? (Ptáme se od 3. 2. 2022)Anketa
Zahoďte ten papír
V Česku má úmluva kritiky, i své zastánce.
K těm prvním patří publicista Ondřej Neff. „Vytváří se dojem jako by ministr Blažek s ohledem na koaliční vztahy, jak upozorňuje progresivní Deník N, horuje pro domácí násilí, sexuální obtěžování, znásilnění, nucené sňatky, takzvané zločiny ze cti a mrzačení genitálií a nejraději by skvělou úmluvu hodil do koše. Z textu úmluvy, z jejích 81 článků, vám půjde hlava kolem. Proč je třeba doporučit ministru Blažkovi, aby projednávání neodkládal o rok, ale odložil na neurčito, lépe na nikdy?“ napsal v Neviditelném psu v textu nazvaném Zahoďte ten papír.
„Především není nejmenší důvod k nějaké takové mezinárodní úmluvě přistupovat. Výše uvedené skutky jsou ošetřené naším právním systémem. Lze diskutovat o kvalitě ošetření. Ukazuje se, že je třeba důrazněji vyšetřovat a trestat znásilnění, nastupující puritanismus určitě povede k zostření definice sexuálního obtěžování. To vše je otevřeno k debatě a je v dosahu našich zákonodárců a orgánů výkonu moci. Není nejmenší důvod, proč by bylo třeba nějaké mezinárodní úmluvy k řešení naší domácí problematiky. Mezinárodní úmluvy mají smysl pro interakci států. Typicky, plavba po moři musí být řešena mezinárodními úmluvami. Domácí násilí budiž řešeno prostředky dosažitelnými doma,“ domníval se Neff.
Proč ten povyk, proč vlastně vznikla tato úmluva? „Vysvětlení najdete po pročtení textu. Otevírá se tu prostor pro aktivity takzvaných nevládních organizací a občanské společnosti. Mimořádně vypečená je Hlava III. – Prevence. Hned na začátku se píše: ‚Smluvní strany přijmou nezbytná opatření k prosazování změn sociálních a kulturních vzorců chování žen a mužů za účelem vymýcení předsudků, obyčejů, tradic a veškerých dalších zvyklostí, které jsou založené na méněcennosti žen nebo na stereotypním pojímání rolí mužů a žen,“ citoval Neff. „A už to jede, závazek přijmout legislativní opatření, je tu všechno, zranitelnost, lidská práva, úprava výukových materiálů, školení odborníků, potlačování závadného obsahu v médiích. Jste naivní, pokud si myslíte, že se tu zapomnělo na práva migrantů. A tak dále, je toho hodně. Gumové a ještě gumovější formulace, do kterých čilý aktivista vecpe zákazy a regulace v první fázi, v další už tresty, jaká by to byla regulace bez vymahatelnosti?“
„Ano, proto potřebují aktivisté občanské společnosti mezinárodní úmluvy typu jako je tato Istanbulská. Jsou finančně přisáti na stát a parazitují na něm. Oporu ve veřejnosti mají minimální, pokud nějakou. V kontaktu se státem potřebují nějakou legitimitu a ano v tomto případě poslouží papír neuváženě podepsaný i Čechy v Istanbulu. Varujme se mezinárodních úmluv, které se netýkají kooperace států a mají dopad i na nás, na občany. Pane Blažku, roztrhejte ten papír. V Deníku N o vás budou ošklivě psát, ale nejspíš to vydržíte a budou to dělat i bez toho. Ostatně nesmysly jako je Istanbulská úmluva nebo korespondenční volba, mají společnou líheň. Je to snaha zničit principy, které se vytvořily v průběhu staletí, osvědčily se, vytvořily svět svobody a blahobytu. Ten svět, ve kterém zhýčkaní a nezodpovědní lidé dělají vše proto, aby ho zahubili,“ napsal Ondřej Neff.
Proč musíme trvat na ratifikaci Istanbulské úmluvy, když nebudeme muset nic doplňovat do české legislativy?
S ratifikací úmluvy nesouhlasí ani senátorka Jitka Chalánková. ParlamentníListy.cz se jí zeptaly, proč. Nejdříve zmínila, že je ráda, že ministr Blažek ratifikaci odložil.
„Vítám, že pan ministr Blažek odložil hypotetickou možnost ratifikace úmluvy. Vytvoří to možnost debaty, ať se vyjasní to, co je ve vlastním textu a především to, co se skrývá v důvodové zprávě,“ objasnila. Pomohla by úmluva proti domácímu násilí a sexuálně motivovaným činům, jak tvrdí její zastánci? „Tato úmluva se tváří velice pozitivně – úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácímu násilí – to zní dobře a vyplývá to i z vlastního textu. Nicméně je tam spousta skrytých nebezpečí, které se nám objevují i při projednávání, jako například byla mezinárodní organizace práce, nebo sdělení komise, kdy už se ten pojem Istanbulská úmluva objevil v textu těchto materiálů, které byly projednávány i na půdě Senátu. Považuji toto za takový průzkum bojem, který ukazuje, o co ve skutečnosti jde,“ vysvětlila Chalánková.
„Co se týká vlastních legislativních otázek, které jsem položila vládě v době, kdy se o těchto materiálech mluvilo, v Istanbulské úmluvě její zastánci říkají, že to neznamená nic, co bychom museli doplňovat do naší české legislativy. Tak já se ptám, proč musíme trvat na ratifikaci Istanbulské úmluvy, když nebudeme muset nic doplňovat do české legislativy? Zvláště pak, když už jsme dali do pořádku dvě drobnosti, které se tam ještě měly vyřešit v trestním zákoníku. Jsou už vyřešené. Týkaly se promlčenosti některých činů a trestného činu zavlečení. Takže v legislativě nám nic nechybí, ptám se tedy, proč máme přijímat nadnárodní úmluvu, když naše české zákony mají veškeré instrumenty, které by měly potírat tyto trestné činy,“ sdělila senátorka.
„Pokud nám něco chybí, tak se znovu ptám, co? Ať to zastánci předloží. Oni hovoří o tom, že by měla vzniknout celá síť nevládních organizací. Předpokládám, že tyto nevládní organizace by očekávaly finanční zdroje, které by podávaly zprávy k expertnímu orgánu Rady Evropy. Ten by dával doporučení české vládě, co by měla změnit. Máme tu nebezpečí paralelního právního systému, který by musel korespondovat s naší legislativou,“ obává se Chalánková.
„Co se týká toho, že by mohla vzniknout síť podpůrných organizací nebo azylových domů, tak to můžeme tvořit i bez úmluvy. Ale v úmluvě se nám objevuje pojem ‚gender‘. Na ten jsem se pana premiéra ptala. Co ten gender je, jestli ho může nějakým způsobem charakterizovat, když rozeznáváme pohlaví ženské a mužské a u některých činů se napíše ‚anebo na základě genderu‘. To znamená násilí na základě pohlaví mužského, ženského, diskriminace na základě pohlaví. Anebo genderu. Ptala jsem se tedy na gender, protože je tam popisován jako sociální konstrukt, kdy se člověk přihlásí k nějakému ustálenému souboru rolí, které jsou dané pro určité pohlaví. Já se ptám, jaké jsou tyto znaky? Na toto jsem odpověď nedostala,“ upozorňuje.
Pokud byste byl(a) sportovcem, měl(a) byste morální problém jet na olympiádu v Číně?Anketa
„Také může nastat obava, že některé zranitelné osoby, které se můžou cítit diskriminovány, se mohou začít hájit pomocí antidiskriminačních zákonů, které už v legislativě jsou. Už na základě toho, že se k nějakému genderu přihlásí. To už je složité pro veřejnost, která chodí do práce, stará se o své rodiny a nemá vůbec čas přemýšlet o nějakých nadnárodních úmluvách, které by se tímto staly pro naši legislativu závazné a tyto nové pojmy by do naší legislativy vnesly,“ připomíná Jitka Chalánková.
Istanbulská úmluva je „obětí dezinformací“
Zastánkyní Istanbulské úmluvy je naopak pirátská europoslankyně Markéta Gregorová. „Genderově podmíněné násilí prostupuje naší společností, umí být neviditelné za stěnami našich domovů i viditelné v sexismu, v obtěžování a ve všech dalších projevech genderové nerovnováhy,“ napsala v blogu na Aktuálně.cz.
„Ženy nadále čelí sexuálnímu obtěžování, řada z nich každoročně prodělá děsivou zkušenost znásilnění. Ženy jsou dál v hrozivých statistikách bity svými partnery. Situace se nezlepšuje a odhaduje se, že ony hrozivé statistiky jsou ve skutečnosti jen špičkou ledovce, neboť ženy se bojí o svých traumatických zážitcích hovořit – jednak proto, že právní systém jejich výpověď často shazuje a pachatelé zoufale často vyváznou bez trestu. A jednak proto, že se tyto ženy často stávají oběťmi druhotné viktimizace, když jsou obviňovány, že si všechno vymyslely, že si to přibarvily, že si na to vzpomněly podezřele pozdě, nebo si to dokonce samy zavinily, protože byly opilé či vyzývavě oblečené,“ pokračuje europirátka.
„S vidinou takové společenské reakce stále velké procento obětí sexuálního násilí zvolí variantu vytěsnění či mlčení. Z reakcí obětí známého psychiatra je patrné, jak těžké je se svěřit se svým traumatem, když agresor se může spolehnout, že zrak bude odvracet jeho instituce, psychiatrická komunita, média i veřejnost. Z domácího násilí se vinou pandemie stala skrytá stínová ‚pandemie‘ – tam, kde se schováváme před nehostinností vnějšího světa, čeká velkou spoustu žen (a bohužel i dětí) mnohdy ještě nehostinnější realita,“ uvedla europoslankyně.
„Když Česká republika podepisovala Istanbulskou úmluvu, věřilo se, že jde o jasný signál, že násilí na ženách nebude akceptováno. Že se konečně něco pohnulo. Bohužel realita je jiná – sám podpis nic neznamená a žádná z českých vlád dosud úmluvu neratifikovala,“ konstatuje Gregorová.
„Jedním z důvodů je i to, že se obávají veřejného mínění části společnosti, která je pod vlivem dezinformační kampaně odpůrců úmluvy. Nejčastější mýtus, který se zakořenil u části české společnosti, je ten, že Istanbulská úmluva je ve skutečnosti jen zástěrkou pro implementaci takzvané ‚genderové ideologie‘ do našich zákonů. Tato manipulace vzniká tak, že dezinterpretuje podstatu úmluvy, která řeší ‚genderově podmíněné násilí‘. Genderově podmíněné znamená, že nejde o nějaké pouliční násilí, ale o takové, které vychází z mocenské nerovnováhy, a které z 95 % páchají muži na ženách a dětech. V takové situaci se směřování ke genderové rovnosti ve společnosti jeví jako klíčové pro řešení tragické situace – rozhodně nesouvisí s nějakým ‚smazáním rozdílů mezi muži a ženami‘, jak někteří vyvozují (za vydatné podpory dezinformátoru),“ míní pirátka.
„Úmluva neobsahuje ani žádnou formulaci, která by chtěla na školách nějak nově definovat společenské role mužů a žen či zavádět více genderů,“ doplňuje. Velkou dezinformací ze strany odpůrců je podle ní zlehčování problému domácího násilí a zjednodušující představy o něm. „Ratifikovat Istanbulskou úmluvu znamená postavit se za práva žen. Její odpůrci ve skutečnosti nenabízejí alternativu, nabízejí jen bagatelizaci problému, odvádění diskuse na podružná či smyšlená témata a pokračující strkání hlavy do písku. Zkušenosti z ostatních států prokazují, že Istanbulská úmluva je efektivní a praktický nástroj pro zlepšení prevence násilí i systému pomoci, který toto násilí v našich domácnostech i v ulicích konzervuje,“ sdělila Markéta Gregorová v textu Istanbulská úmluva je obětí dezinformací, její ratifikace by pomohla prevenci násilí.
Ale – jak je to s těmi dezinformacemi? „Já mám tyto věci prostudované dobře a myslím, že otázka lidských práv je úplně jinde, protože lidská práva jsou poměrně snadno definovatelné. Každý máme zaručeno právo na život a děti mají právo znát své biologické rodiče a být jimi podle možností vychovávány. To jsou základní práva. Co se nám teď rozbujelo v lidskoprávní agendě, je ochrana ‚zvláště zranitelných skupin‘, která pak může probíhat ve formě antidiskriminačních žalob. To nám přináší úplně novou situaci, která život ve společnosti spíše komplikuje,“ připomíná senátorka Jitka Chalánková.
Dlouhotrvající psychické násilí může napáchat ještě větší škody
V rozhovoru pro Aktuálně.cz zaujal ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU-ČSL) tím, že nechce po vzoru jiných států zákonem výslovně zakázat fyzické trestání dětí.
„V oblasti domácího násilí máme propracovaný systém. Není namístě hledat definici, která by znamenala, že rodič nemůže dát svému dítěti ve výjimečné situaci pohlavek. Od toho bychom ale měli odlišit násilí rodičů na dětech. Tady by se měl klást důraz na prevenci, aby se takovým situacím předcházelo,“ objasnil a vysvětlil, že nemá ambici, aby se zákaz fyzického trestání dětí dostal do trestního zákoníku. „Takovou ambici nemám. Jako táta pěti děti si myslím, že dát do zákona ustanovení, které říká, že rodič ve výjimečné situaci nemůže v rámci výchovy vůbec dát pohlavek nebo takzvaně lepnout jednu na zadek, není správné. Je zásadní umět odlišovat, co je násilí nepřiměřené a dlouhodobé, a co je akt, který rodič použije třeba jen několikrát za život k vymezení mantinelů,“ vysvětlil Jurečka.
Jak to vidí Jitka Chalánková, původní profesí dětská lékařka?
„Určitě by děti neměly být týrány a nějakým způsobem fyzicky bity. Určitě u těch malých dětí, které by byly ohroženy třeba tím, že by vběhly pod auto, někdy musí rodič nějakým způsobem dát najevo, že to se prostě nedělá. Upozornila bych však na jinou věc. Někdy dlouhotrvající psychické násilí může být těžko odhalitelné a páchající na dětském životě mnohdy i horší škody. Před několika let jsme měli v Poslanecké sněmovně konferenci, na které vystoupil švédský psychiatr. Varoval, že u nich výchova absolutně bez trestu vedla k výchově mládeže, která je nedisciplinovaná, naprosto si může dělat co chce, a je to naprosté neštěstí pro společnost. Takto nám to tlumočil a varoval, abychom se také nedostali do této situace, kdy nám vyroste generace v uvozovkách fracků. Nemusí to být vždycky, ale skutečně varoval, k čemu tato příliš liberální výchova vedla, kdy rodiče nemají vůbec žádnou možnost ovlivňovat výchovu svých dětí,“ uvedla na závěr senátorka Jitka Chalánková.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Oldřich Szaban
FactChecking BETA
Faktická chyba ve zpravodajství? Pomozte nám ji opravit.
