Zpracovatelé zákona ve svém návrhu uvádějí, že spolky, církve či náboženské společnosti mají často dobře organizovanou členskou základnu a mají k dispozici i dobré materiální i odborné zázemí. Zákon je ale nemotivuje k tomu, aby se v době míru zapojily do přípravy občanů na obranu státu.

S jejich povinným zapojením se v současné době počítá až po vyhlášení stavu ohrožení státu nebo válečného stavu. Dokument ale upozorňuje, že není jasné, jak by stát v případě svého ohrožení přípravu občanů zvládl. Znamenalo by to totiž jednorázové nasazení velkého počtu lidí, a tedy i odčerpání profesionálních sil. Navíc by podobná příprava byla velmi náročná časově. Ministerstvo obrany zároveň podotklo, že stát nemá k dispozici žádné informace o tom, jak jsou jeho občané k obraně připraveni.