Kotzian shledává, že definice tzv. politických neziskovek je složitá a z podstaty věci je nutné je definovat i politicky, na politickém spektru. Používá tento termín zejména proto, aby je odlišil od neziskovek zabývajících se zájmovou nebo sociální činností, která s politikou nesouvisí.
Pro politické neziskovky má tři kritéria:
1. Ideologické zaměření, konkrétně progresivistické ideologické zaměření
2. Strategie, kterou tyto organizace prosazují svůj vliv
3. Radikalita, tedy snaha o vytvoření nové společnosti ve stylu starých marxistů
Dodal, že vzhledem ke svobodě slova a politické soutěže tyto neziskovky mají právo na existenci. „Ale protože usilují o politický vliv, tak by dle mého názoru měly podléhat podobné regulaci nebo spíše pravidlům transparentnosti, jako politické strany a hnutí,“ soudí Kotzian. Prvním krokem by mělo být už připustit, že politické neziskovky existují. Protože dle Kotziana se lidé v nich považují za strůjce objektivního dobra, které nemá politickou povahu. „Ale ono to politickou povahu má a to je potřeba si přiznat,“ řekl a dodal, že je to první krok k serioznímu řešení problému.
Fotogalerie: - Šmarda o cenzuře
S tvrzením, že neziskovky jsou silnější než vlády, je opatrný. Připomenul, že neziskovky nemají tvrdou moc bezpečnostních sborů. Své cíle tak prosazují jinak, spíše se snaží ovlivňovat chod veřejné správy. Zmínil například armády právníků, pomocí kterých napadají stát a správní orgány a usilují o úpravu výkladové praxe. Například směrem k Evropskému soudu pro lidská práva.
Český George Soros podle Kotziana žádný není. Místní neziskovky získávají prostředky zejména od EU prostřednictvím různých úřadů. A pak také od Norských fondů a právě z Open Society Fund. Další pak mají peníze z německých nadací nebo i z takových, kde je původ peněz těžko zjistitelný. Doplnil, že zjišťovat financování je těžké, záleží na tom, co odhalí sponzor nebo samotná neziskovka. „To je všechno, spoustu věcí vůbec netušíme, například odkud jsou financovány lodě politických neziskovek ve Středozemním moři, které dopravují migranty ze severu Afriky do jihevropských států, z čeho jsou placena letadla, která monitorují čluny,“ doplnil. Dodal, že jednu takovou dotaci schválil i německý Bundestag a byla poměrně značná.
Pokud jde o obranu proti politickým neziskovkám, buď bude nutné přiznat jejich existenci, nebo se budou muset pravidla vztáhnout na všechny neziskové organizace, míní Kotzian. Preferoval by první možnost. Má také za to, že transparentnosti musí podléhat zahraniční financování neziskovek, jako je tomu v Izraeli nebo USA.
„Pokud zdroj financí je veřejný rozpočet, například i na úrovni Evropské unie, tak pořád máme možnost použít právní předpisy, které upravují transparentnost toho zdroje. Pokud já se dozvím, že nějaká politická neziskovka dostala dotaci z Ministerstva vnitra, ačkoliv je původně z EU, ale administruje ji nějaké naše ministerstvo, tak pomocí zákona o svobodném přístupu k informacím získat informace kolik dostali peněz, na jaký účel, jak to vyúčtovali a podobně, co je obsahem projektu, protože musela o dotaci žádat, splnit kritéria a je s tou politickou neziskovkou uzavřena smlouva. Tyto informace jsme schopni si vyžádat,“ uvedl. Ale peníze například od krajně levicové nadace Rozy Luxemburgové takovým kritériím nepodléhají a tam jsou odkázáni na to, co neziskovka zveřejní sama. Stejné je to s penězi z nadací založených Georgem Sorosem.
Fotogalerie: - Kdo těží z lomu Bílina?
Pokud jde o hranice svobody, Kotzian je má u tzv. Osvětimské lži, tedy tvrzení, že se holokaust nestal. Za hranicí vidí i výzvy k násilí na konkrétních osobách. I kdyby to bylo vůči osobám, které nemá v lásce.
Pokud jde o svobodu slova, Kotzian nedokáže s jistotou říct, kdy se začala atmosféra měnit. „Ale řekl bych, že to nebylo tak silné před covidem,“ odhadl. Do té doby to prý tak silně nevnímal. Silně tento problém vnímá v oblasti migrace a v oblasti vztahů s EU. „Já jsem dvacet let strávil v ODS. Od roku 1997 do roku 2017. Já jsem vstupoval do ODS v devadesátých letech, kde vedle sebe žili lidé s různě konzervativními a různě klasicko-liberálními postoji. ODS té doby byla velmi otevřené prostředí, svobodné, dalo se tam diskutovat, věděli jsme, že někdo jde tímto směrem, jiný tímto,“ prozradil. Doba se ovšem změnila. První známku „lámání páteře ODS“ viděl v Lisabonské smlouvě, která EU posunula k nadstátu a eurofederalistickému pojetí, ve kterém se rozhodování posouvá ke kvalifikované většině.
Jako hlavní způsob, jak se omezení svobody slova bránit, označil hlasování ve volbách. Pochválil i založení Společnosti pro obranu svobody projevu. „Samozřejmě, musíme být odvážní a nesmíme se bát šeptat, jak říká pan prezident Klaus,“ uvedl. Rozdíl pozoruje například v tom, že dříve se mohl s lidmi, kteří na svět dívají jinak, bavit. Nyní musí praktikovat autocenzuru, pokud si nechce vazby úplně zpřetrhat.
Psali jsme:
autor: Karel Šebesta
