Pane Žitný, tak nakonec žádné drama. Peter Pellegrini vyhrál celkem jasně. O čem to vypovídá?

Příčiny Pellegriniho vítězství lze rozdělit do několika okruhů. Technicky vzato ve druhém kole získal  Pellegrini hlasy i některých kandidátů z prvního kola ve větším počtu než jeho soupeř Ivan Korčok. Voliči Štefana Harabina, jenž v prvním kole získal 11,73 % a skončil na třetím místě za Korčokem a Pellegrinim, s velkou pravděpodobností a v drtivé většině podpořili ve druhém kole Pellegriniho, stejně tak i voliči maďarské národnosti, kteří v prvním kole volili Krisztiána Forróa. 

Druhým faktorem byla výrazně vyšší volební účast ve druhém kole. Zatímco v prvním kole přišlo k volebním urnám 2,25 milionu ze  4,35 milionu oprávněných voličů (52 %), ve druhém kole to již bylo 2,67 milionu voličů (61 %). Nárůst účasti ve druhém kole o 420 tisíc voličů lze připsat na vrub taktizování  voličů (počkám, kdo postoupí, a pak se rozhodnu), ale je také obrazem silné polarizace  lapidárních narativů „chceme zachování suverenity státu, nezúčastnit se války o Ukrajinu“ na jedné straně versus „pryč s proruskými agenty“ na straně druhé. Obě soupeřící strany se shodovaly přitom v heslu „Jde o všechno!“ s tím rozdílem, že každá z nich si pod tím vykřičníkem představovala diametrálně odlišný obsah. Pro voliče Pellegriniho to byl výraz strachu z amerického a bruselského diktátu, pro voliče Korčoka zase strach z područí Kemlu.