Jak praví známá pohádka Hanse Christiana Andersena, čas od času se stává, že na císaře praskne, že je nahý. „To se odehrávalo v pohádce ‚Císařovy nové šaty‘, každý ji známe z dětství. Vzpomněl jsem si na ni při čtení informace, že si šéfové největších ukrajinských médií stěžují velvyslancům zemí G7 na to, že ukrajinská administrativa velice tvrdě cenzuruje mediální obsahy. Když se někde objeví kritická připomínka na adresu současného podivuhodného vedení Ukrajiny nebo k nějakým skandálům, kšeftům se zbraněmi, s humanitárním materiálem a podobně, tak se příslušná média včetně největšího ukrajinského deníku Ukrajinská pravda dostávají do střetu s úřady. Ty vedou přes provládní telegramové kanály velmi brutální pomlouvačné akce vůči konkrétním novinářům nebo jejich redakcím. A to je opravdu velice varovné,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Poukazuje na to, že v Česku jsme neustále krmeni „informacemi“ o cenzuře v Rusku, jak si ruský režim podmanil veškerá média a nepřipouští sebemenší protihlas. „I kdyby to byla pravda, já to nevím, nežiji tam, nemám ty informace, ale takové absolutní soudy se mi nikdy nejevily být úplně důvěryhodnými. Pokud vím, tak v Rusku funguje řada soukromých nezávislých médií, televizí, internetových portálů a podobně. Ale i kdyby to byla pravda, tak oč je Ukrajina lepší než Rusko, oč je její boj spravedlivější než ten ruský? Proč máme podporovat Ukrajinu, která se chová jako diktaturní stát a potlačuje svobodu tisku a svobodu slova? Proč se do toho máme vměšovat a za čím to vlastně stojíme? Uvědomuje si to naše vláda, když posílá miliardy na Ukrajinu a vyzývá ke stále většímu fedrování války, ať ústy ministryně obrany nebo šéfa generálního štábu Řehky? Jsem někdy velmi na pochybách, zda tady není něco špatně,“ přiznává mediální analytik.
V cenzuře by Ukrajina naším vzorem být neměla
Podporujeme režim, který je zcela jednoznačně protilidový, zcela jednoznačně potlačuje svobody. „Ale my z něj děláme etalon liberální demokracie. Jestli má takhle v budoucnu vypadat liberální demokracie v celé Evropě a třeba i v naší zemi, tak je mi docela těžko. V naší zemi, když si nějaký publicista, novinář, odborník na jakoukoliv oblast od ekonomiky až po společenské sféry dovolí vyjádřit veřejně svůj názor, tak je okamžitě diskreditován, označen nálepkou dezoláta nebo jiného podobného tvora a v žádném případě není připouštěn do velkých hlavních mainstreamových médií. To je také cenzura, o tom nemůže být sporu. Ředitel České televize Souček přišel nedávno s tím, že s touto praxí hodlá zatočit. Tak jsem opravdu zvědav, jestli dostojí svým slovům, protože, jak se říkávalo ‚Sovětský svaz náš vzor‘, tak i Ukrajina by v tomto směru náš vzor opravdu být neměla,“ upozorňuje Petr Žantovský.
Je otázka, kde je hranice pro platbu při využití obsahu
Druhé téma vypadá zdánlivě dosti sofistikovaně. „Dočetl jsem se, že vydavatelé zakládají kolektivního správce práv, který má chránit před zneužíváním textů a práv k textům a licenčních práv. Ta společnost se má jmenovat Správce licenčních práv vydavatelů, SLPV. Založilo ji tento týden 17 českých mediálních společností. Předsedou sdružení se stal donedávna ještě ředitel ČTK, Jiří Majstr. To je velmi zvláštní zpráva z mnoha důvodů. Za prvé to staví velký otazník nad svobodou informací z úplně jiného úhlu pohledu, než byl ten v předchozím příspěvku. My jsme si celkem logicky a už tradičně a dávno zvykli citovat z jednoho média v jiném médiu a třeba i konkurenčním nebo názorově oponentním a používat k tomu určité výňatky či úryvky textů, které se objevily v některém médiu,“ vysvětluje mediální odborník.
Něco jiného to bylo, pokud texty byly v režimu ČTK, což je byznysová organizace, která žije z prodeje své produkce. „U ostatních vydavatelů to tak úplně neplatí. Ti zpravidla mají, když mluvím o vydavatelích tiskových, tisková média, k tomu mívají internetové doplňující protějšky, v nichž bývá z logických důvodů mnohem více informací, ale zase bývají stručnější, méně podrobné. Má to svůj smysl. Svého času se vedla diskuse o tom, jestli se mají internetové obsahy těch jednotlivých deníků nebo i týdeníků zpoplatňovat. Někteří vydavatelé šli cestou zpoplatnění, třeba Mafra má určitou část svých obsahů v sekci Premium a za peníze. Stejně tak Respekt, Deník N, regionální Deníky a další média. Část obsahu je zpoplatněná,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Psali jsme:
Vedle toho existuje na internetu veřejně volně dostupný obsah a část, kterou si lze koupit v papírové podobě. „Proto příliš nerozumím tomu, jak si to pánové zakladatelé představují, když chtějí obsah zpoplatnit. Předseda Majstr říká: ‚Nastal čas, aby nejen platformy jasně ukázaly, že námi vytvořený obsah má pro ně cenu a je správné, aby se za jeho využití platilo‘. Co to je využití obsahu? Jestliže si vezmu článek nějakého novináře nebo politika a na jeho základě s použitím citací vytvořím článek svůj, tak kde je hranice? U hudebních děl, které jsou pod reglementací kolektivního správce OSA, je stanoven určitý počet taktů, které se smějí ve vážné hudbě citovat, aniž by se za ně platilo. Ale jak to chtějí udělat v tiskových sděleních, tomu vůbec nerozumím,“ kroutí hlavou mediální analytik.
Média nemají na to platit za každou citovanou větu
Obává se, že tímhle může velice rychle a velice snadno dojít k tomu, že skončí jakákoliv diskuse v novinách. „A že to budou pouze dva nebo více vedle sebe stojících monologů, které budou říkat to svoje a nebudou to smět opřít o neplacený citovaný obsah od média jiného. Jestli to bude jinak, tak budu rád, ale zatím to na mě působí tímhle dojmem. Dlouho se diskutuje o tom, jestli sdělovací prostředky, média, jsou normální zboží za účelem dalšího prodeje, anebo jestli to má ještě nějakou nadstavbovou roli ve smyslu informovat občany, což je určitá veřejná služba a nemusí to být jen veřejnoprávní médium. Na tuhle otázku jsme ještě nedospěli za mnoho desítek let, co se o tom debatuje, k jednoznačnému ano, či ne,“ poukazuje Petr Žantovský.
A teď do toho vstupuje komerční aspekt ještě vyššího řádu, takže se bude platit za využití jakéhokoli obsahu. „Jediný důsledek toho může být, že se na to každý vykašle, nic citovat nebude, nic nebude používat, protože nebude mít možnost za to platit. Média nemají na to platit za každou opsanou nebo i citovanou větu. Je zvláštní, že zrovna v téhle době, která je opravdu ekonomicky obtížná pro všechny, nám mediální podniky vystavují další účet za něco, na co bychom měli mít jakési přirozené a spontánní právo, totiž za informace. A když už nejsou ani svobodné, nejsou ani zadarmo, nejsou ani dostupné v nějakém širším demokratickém módu, tak potom k čemu jsou ty informace. To je k docela filosofickému zamyšlení,“ doporučuje mediální odborník.
Generál chtěl navodit dojem, že tu žijeme v pluralitě
Třetí dnešní glosa se věnuje generálovi ve výslužbě, který teď bydlí na jednom známém kopci v Praze. „Tenhle pan generál se dopustil rozhovoru s Českým rozhlasem, v němž, mimo jiné velmi zajímavé věci, řekl také to, že naše vláda nedělá nic proti dezinformacím. Nejenom že nedělá to, co by dělat měla, ale že vlastně nedělá vůbec nic. Odvozuje to od skutečnosti, že nemáme vládního zmocněnce, neboť pana Klímy jsme se loni touto dobou s velkou pompou zbavili. Teď sedí ve Strakově akademii na postu poradce pro dezinformace jistý pan Gregor z brněnské univerzity, o němž, pokud se dobře pamatuji, šla zvěst, že byl jedním z lidí, kteří zakládali brněnskou pobočku organizace Evropské hodnoty. Takže to je jistě člověk nadmíru disponovaný pro to, aby poznal dezinformaci od nedezinformace, protože o informacích se v dnešní informační době snad už vůbec mluvit nedá,“ poznamenává Petr Žantovský.
arm. gen. v.v. Ing. Petr Pavel, M.A.
Na peskování od hlavy státu mu přišlo zábavné, že mělo navodit atmosféru jakési kritiky vůči vládě a jistého rozmanitějšího hlasu na jedno téma. „A rovněž navodit pocit, že žijeme v nějaké pluralitě, že jednotliví činitelé si mohou vystupovat s čím chtějí a jak chtějí. To je jedna velká fligna, jak říkají v Brně, neboli takový podvůdek na posluchače nebo diváka. Samozřejmě takovéhle věci bývají obvykle domlouvané dopředu, co který papaláš na kterém místě v jaký okamžik pronese, aby na to jiný papaláš mohl promptně reagovat a upozorňovat na svoje zásluhy nebo na zásluhy někoho jiného. To jsou takové dobové tance, které se, bohužel, v politice dějí čím dál častěji. Jsou to takové rozehrávky, které nemají sloužit k ničemu jinému než k vytváření jakéhosi dojmu, nikoli předání skutečné informace,“ tvrdí mediální analytik.
S vládou stojící za svobodou slova by nesouhlasil
Pokračuje tím, že jistou pointu tomuto sdělení generála ve výslužbě vůči vládě a jejímu boji proti dezinformacím přinesl také Český rozhlas. „A to rozhovorem s Josefem Šlerkou, který pronesl naprosto neuvěřitelnou větu. Kdyby prý vláda řekla, že si plně stojí za svobodou slova, vyjádřila by podle Šlerky jasně své stanovisko. Teď cituji Šlerku: ‚Respektoval bych to, i když bych s tím bytostně nesouhlasil‘. Mě na tom opravdu baví ta část věty „respektoval bych to, že si vláda stojí za svobodou slova, i když bych s tím bytostně nesouhlasil‘. Tak za čím si má vláda podle pana Šlerky stát? Pokud vím, tak byl zakladatelem a dlouhou dobu představitelem Nadačního fondu na podporu nezávislé žurnalistiky. Jak si představuje takový člověk nezávislou žurnalistiku? Tak, že vláda nemá plně stát za svobodou slova? To je cíl svobodné žurnalistiky?“ ptá se nevěřícně Petr Žantovský.
Je přesvědčen, že takový výrok by si zasloužil náležité vysvětlení. „Moje vysvětlení je strašně jednoduché: prostě se tady z dezinformace udělala mantra, ale nikdo moc neví, co je a co není dezinformace. To, že se samozřejmě nevypouštějí odevšad samé pravdy, ať už z jedné, ze druhé, ze třetí nebo ze čtvrté strany propagandy, to je jisté. A je to tak vždycky, naši zemi a naši vrchnost nevyjímaje. Vypouštějí spousty nepravd, spousty nesmyslů, které jsou vydávány za svaté pravdy. A kdo s nimi náhodou vyjádří sílu nesouhlasit, tak je okamžitě onálepkován dezolátem nebo něčím takovým. A hlavně dezinformátorem. To je taková už dlouhou dobu fungující mantra, která ovšem podle mě účinkuje mezi obyvatelstvem čím dál méně,“ domnívá se mediální odborník.
Dnešní vrchnost nemůže po nikom chtít, aby jí věřil
Připomíná mu to svého času nadužívání slova „soudruh“ které vedlo k tomu, že buď lidé to slovo nevyslovovali vůbec, nebo jen tak na půl úst a stal se z něj jen takový prázdný zvuk. „Teď se stává úplně stejným ‚soudruhem‘ a prázdným zvukem slovo dezinformace. Protože ještě nikdo nikdy – ani ten slavný dezinformační pověřenec Klíma – nepřišel s definicí, co to vlastně dezinformace je. A to proto, že žádná taková definice neexistuje, takže se s tím opravdu těžko bojuje. I když chápu, že to dnešní vrchnost může štvát, že se do veřejného diskurzu dostávají i jiné informace, než které produkuje nebo iniciuje sama a neslouží její vlastní politice. Tomu lidsky rozumíme, ale nemůže potom po nikom chtít, aby jí věřil. Pan Šlerka to řekl velice přesně a byl to takový pěkný závěrečný coming-out tohoto týdne,“ dodává pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Jiří Hroník
