Bojíte se, že Babiš zneužije svého postavení k tomu, aby zastavil vyšetřování Čapího hnízda?Anketa
Se Spolkem přátel vojenské historie Jasyn jsem se mohl do areálu podívat. Místo byste na mapě s obtížemi hledali a není ani v průvodcích či vnejrůznějších doporučeních, které jinak popisují kdeco. Místo, které mohlo být dalším zajímavým objektem nedávné historie, zná jen pár nadšenců, kteří se je snaží uchránit před nevítanými vetřelci a hledači železa, kteří se tu za pár desítek let podepsali na současném stavu.
Taika a ti druzí
Doprovázelo mne několik houkajících a blikajících vozů TAI. Ti starší pamětníci jistě ví, že to byla Tanková a automobilní inspekce, tehdejší „military police“, Žigulíka jsem přešel pohledem, ale Tatra 613 mne uchvátila.
Kde se z poněkud děsivé asfaltové silničky změnila cesta na prašnou, už přesně nevím, protože jsem musel dávat pozor na nejrůznější výmoly. Několik set metrů před areálem to už byl terén spíše pro V3S, neřknu-li pro tanky. Auta-veteráni to profičujou v pohodě. Kolem bunkru už byla rozmístěna historická technika, stany a polní kuchyně – setkání nebylo pro organizátory akcí jen na pár hodin.
Ujal se mne plk.Bedřich Švehla, poslední velitel této oblasti, který hned informoval: „Místní obyvatelé nevěděli, co tu je, a nevěděli to ani vojáci, ani my, když jsme sem jezdili na cvičení. Protože byly vidět jen dva radiolokátory a říkali jsme si, že to jsou naváděcí, ale přitom to byl spojovací systém,“ uvedl zkušený voják, který do Doupova jezdil takříkajíc pravidelně. „Byla tu jednotka, která zabezpečovala věci pro 22. sovětskou armádu z Milovic. Ta v případě válečného konfliktu měla přecházet do podřízenosti československého frontu a tomu velel armádní generál Vacek – ale jen v případě války.“ Starala se o to jednotka, která čítala mezi 200 a 300 lidmi. „Byly tu tři druhy spojení, na což bylo zhruba sto lidí, většinou profesionálů, a pak tu byla jednotka ochrany a údržby. Lidé se měnili, ale vždy sem přicházeli hotoví vojáci, nebyl tu žádný přijímač nebo něco takového. Chodili sem vojáci, které prověřovala KGB, ta fungovala i tady a dohlížela na celý areál,“ uvedl o obávané sovětské tajné službě plukovník Švehla.
„Kromě vojenského spojení tu bylo i spojení politické, tedy mezi politickými orgány a velením, na které dohlížela vyloženě KGB. Žili tu poměrně poklidně a spokojeně. Měli tu postavený třípodlažní panelák, rodiny tu měli zaměstnané. Jejich manželky pracovaly v knihovně, v kuchyni, v kině. To byl takový rodinný malý útvar a vztahy tu byly dobré. Vojáci se měnili v určitých cyklech, lidé tady byli vždy tak tři až pět let. Samozřejmě po paneláku se už slehla země. Prakticky všechno se sem vozilo, v okolí se kupoval třeba jen chleba. Nechyběla školka a škola do třetího ročníku, starší děcka vozili do Mimoně,“ popisuje bývalý „běžný život“ na základně plukovník. Donedávna sem zasahovalo vojenské území, to se ale v posledních letech změnilo. Už to tu není „pod ochranou“ armády.
Vozy TAI. Foto: Václav Fiala
Sovětská vojenská technika. Foto: Václav Fiala
Jak Kocáb (ne)vyhnal Rusy
Bunkr byste zaznamenali jen stěží a vstupy už vůbec ne. Byť je to podzemní objekt o rozměrech 120 na 70 metrů.
Zde sloužící sovětská jednotka byla podřízena Milovicím, kde se všechno odehrávalo. „Bunkr byl v neustálé pohotovosti – byla tam operační služba, což je vojenská stránka věci, z Milovic sem jezdila skupina tří až pěti důstojníků, kteří tu drželi vojenskou operační službu. Byla tady pak spojovací služba, ti zodpovídali za permanentní spojení, ať již to bylo troposférické nebo klasické,“ pokračuje dále Švehla.
„Odešli na jaře roku 1991, dva měsíce to tu bylo takové bezprizorní. Předávalo se vše v Praze, vojenský specialista byl generál Ducháček, politický specialista byl zpěvák Kocáb, který si dnes dělá velké zásluhy na tom, jak ty Rusy odtud vyhnal... a přitom to byla zásluha Ducháčka a generálního štábu,“ konstatuje plukovník Švehla.
„Za dva měsíce potom se ozvala naše 1. armáda a když skončila v Příbrami, tak to tu zůstalo bezprizorní. Bunkr byl kompletně vybaven a když jsem to v prosinci 1991 přejímal, tak 90 procent toho, co tu bylo, bylo funkční. Samozřejmě, ne všechno odpovídalo československým normám, ale pak, když se o to starala naše 1. armáda, tak se to většinou podařilo převést na naše normy.“ Tady se tedy vynaložily docela velké finanční prostředky a byla tu řada odborníků. „Viděl jsem, jak funguje filtroventilace, jak splachuje záchod, jak teče teplá voda. To všechno ještě fungovalo. Dodneška si myslím, že byla chyba, že to ministerstvo pustilo. I kdyby to mělo sloužit jako školní objekt nebo muzeum. Zbytek zmizel za pomoci místních obyvatel a příroda tomu také nepřidala. Korunu tomu nasadila v roce 2006 jedna specializovaná ženijní brigáda, která to komplet zplanýrovala. Takže dnes už tu kromě bunkru zbyly jen betonové desky,“ uvedl poněkud posmutněle Švehla, komentující nevratný proces likvidace zdejší další potencionální památky z doby studené války.
„Jako jeden z mála jsem se zúčastnil cvičení Šumava a setkal jsem se tam s jedním velitelem ženistů,“ vzpomíná ještě Švehla. „Cvičení skončilo, rozehnali nás do posádek, následovala okupace v roce 1968 a já jsem se tu v srpnu objevil jako velitel strážní jednotky některých vojenských objektů. A potkal jsem se tu znovu s tím velitelem ženistů. Ten se mi vlastně přiznal, že byl součástí rekognoskační jednotky, jejíž součástí byli spojaři, ženisté, geologové, kteří v republice a speciálně tady vybírali vhodné místo, kde by něco takového mohlo být. A za dva roky se to tady postavilo. Všechen materiál dováželi z Milovic, na různé železniční stanice v okruhu 50 kilometrů, ale rozhodně ne tady v okolí, aby se to utajilo,“ konstatuje plukovník.
Psali jsme:
V bunkru
A již jdeme do podzemí objektu, který u příležitosti setkání osvětlili. Chladno, beton, minimální vlhkost. „Začalo se tu stavět v roce 1971 a bylo to strategické místo,“ informuje nadšenec ze spolku Jasyn, Miroslav Andonov. „Vítejte v záložním velitelském stanovišti. Poskytovalo velení v případě války pro všechny složky armády na československém území. Nutno podotknout, že si stavbu financovala sovětská armáda. Vyhloubila se obrovská jáma, kam se uložil prefabrikovaný objekt, kam se ukládaly jednotlivé díly. Jde o stavebnicový systém, o typizované objekty, které se stavěly po celém východním bloku.“ Najdeme je v Bulharsku, v Polsku, na Slovensku. Většina už je prý zcela zničena, tento alespoň „ustál“, není z něj skládka nebo něco podobného.
„Objekt střežily speciální jednotky SPECNAZ. Celkem, než jste se do střediska dostali, překonalo se šest plotů. Byla tu také spousta podzemních antén. Jde o příjmové antény, aby nebyly vidět. Nebyly tu vysílací antény, aby se to tu nedalo zaměřit,“ vysvětluje Andonov. Tvrdí se, že zde existovaly dokonce dva helioporty. V případě zhoršení politické situace, válečného konfliktu, by se sem přesouvala generalita z Milovic. V roce 1976 zde vybudovali čistírnu odpadních vod, poté, co si občané Valče a okolních vesnic stěžovali na neskutečný zápach z vodních toků,“ konstatuje průvodce. Tehdy se všechny splašky, a bylo jich vzhledem ke kapacitě posádky opravdu mnoho, prostě pouštěly do okolí nebo do potoka. Celý areál byl podle Andonova maskován jako muniční sklad.
Hokej, wifina a internet
Vidíme mimo jiné místnost pro náhradní dieselové agregáty. „Na překrytí výpadku byly baterie, než naskočily agregáty. V objektu nesměl být výpadek proudu. Jeden pamětník, který tu sloužil, říká, že když bylo mistrovství světa v hokeji, když Sověti dali branku, tak jste nám vypnuli proud a my jsme to nedokázali nahodit. A když bez spojení, tak bez velení. Kdyby to vědělo NATO, tak mohli přepsat plány, počkat, když hrají Čechoslováci se Sověty na mistrovství světa v hokeji, když dali Sověti branku, tak sem mohli vtrhnout,“ usmívá se Andonov.
A přidává ještě jednu kolosální zajímavost, kterou slyším vůbec poprvé: „V roce 1986 bylo do Varšavské smlouvy zavedeno nové vysoce sofistikované zařízení, troposférické spojení, předchůdce něčeho jako je dnes wifi. A pak to bylo zařízení podobné jako internet, a o to se Rusové a Američané stále přou, kdo byl první. Prostě všechna velitelská stanoviště měla být spojena v milisekundách a pracovat jako jeden velký počítat. A zasíťovala se celá Varšavská smlouva,“ šokuje nejen mne, ale i další četné přítomné zájemce Miroslav Andonov.
Tak to bylo záložení velitelské stanoviště sovětské armády a KGB na našem území. Škoda, že zatím chybí informační tabule – vstup je sice znesnadněn mřížemi, ale ty se prý až s obludnou pravidelností pořizují nové a nové. Ne, že by tu byl bermudský... pardon, tedy karlovarský trojúhelník, ale sociálně slabší obyvatelé z širokého okolí, kteří nemají k místu žádný vztah a seberou i pohozenou prázdnou konzervu, si tím ve sběrně kovů trochu přilepšují. Zvažuje se o trvalé ochraně území, ale to není o jednom hlídači... a kdo to zaplatí? Spolek přátel historie nebo třeba Karlovarský kraj? Tipněte si – to první bude správně…
Znak sovětských speciálních jednotek. Foto: Václav Fiala
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
