Máme za sebou 30 let vlády režimu, kterému jsme si zvykli říkat demokratický. U nás se však v poslední době v některých médiích stále častěji objevují různá tvrzení a varování, že opět plíživě směřujeme k totalitě. Jaká je situace na Slovensku a jakých pro vás bylo těch 30 let?

Víte, je třeba si uvědomit, že když něco dělají lidé, tak to vždycky má a bude mít jisté nedostatky. Já osobně vidím dva základní problémy.

Za prvé je to tzv. politická korektnost. Já jsem například nedávno viděl sociologický průzkum, kde si němečtí univerzitní profesoři hromadně stěžovali, že nemohou říct to, co si doopravdy myslí, protože je v tom brzdí politická korektnost. A stejné případy známe i z jiných zemí včetně například i Velké Británie, kterou stále považujeme za jednu z bašt svobody a demokracie. A právě politická korektnost podle mého názoru omezuje jak demokracii, tak tu svobodu.

A druhý problém vidím v penězích. Já to sleduju u nás, jak to funguje. Kdo se chce vážně ucházet o nějaký volený úřad, tak na to musí mít dostatek financí – a ty si musí někde sehnat a opatřit a zpravidla to bývá od sponzorů. A to samozřejmě zcela logicky nahrává úvahám, do jaké míry je pak ten dotyčný těm svým sponzorům „vděčný“, když se do toho úřadu dostane a když jeho prostřednictvím má možnost ovlivňovat řadu věcí, které ty jeho chlebodárce velmi zajímají. Takže to působí rovněž negativně na demokracii.