Máme za sebou 30 let vlády režimu, kterému jsme si zvykli říkat demokratický. U nás se však v poslední době v některých médiích stále častěji objevují různá tvrzení a varování, že opět plíživě směřujeme k totalitě. Jaká je situace na Slovensku a jakých pro vás bylo těch 30 let?
Víte, je třeba si uvědomit, že když něco dělají lidé, tak to vždycky má a bude mít jisté nedostatky. Já osobně vidím dva základní problémy.
Za prvé je to tzv. politická korektnost. Já jsem například nedávno viděl sociologický průzkum, kde si němečtí univerzitní profesoři hromadně stěžovali, že nemohou říct to, co si doopravdy myslí, protože je v tom brzdí politická korektnost. A stejné případy známe i z jiných zemí včetně například i Velké Británie, kterou stále považujeme za jednu z bašt svobody a demokracie. A právě politická korektnost podle mého názoru omezuje jak demokracii, tak tu svobodu.
A druhý problém vidím v penězích. Já to sleduju u nás, jak to funguje. Kdo se chce vážně ucházet o nějaký volený úřad, tak na to musí mít dostatek financí – a ty si musí někde sehnat a opatřit a zpravidla to bývá od sponzorů. A to samozřejmě zcela logicky nahrává úvahám, do jaké míry je pak ten dotyčný těm svým sponzorům „vděčný“, když se do toho úřadu dostane a když jeho prostřednictvím má možnost ovlivňovat řadu věcí, které ty jeho chlebodárce velmi zajímají. Takže to působí rovněž negativně na demokracii.
Například spisovatel a publicista Ondřej Neff se nechal slyšet, že devadesátá léta budeme jednou nazývat jako „Zlatá“ – stejně jako se to vžilo v případě let šedesátých. Jak jste prožíval tu dobu porevoluční euforie, která potom vyústila často i v rozčarování?
Podle mě devadesátá léta na Slovensku a v Čechách mají odlišný význam nebo řekněme rozdílný historický odkaz pro oba tyto národy.
Slovenská 90. léta hodnotím za sebe kladně, protože slovenská společnost vlastně složila zkoušku z demokracie, když se dokázala vypořádat s ne vždy demokratickou vládou HZDS a Vladimíra Mečiara. A tu zkoušku složila v podstatě hned dvakrát, když do toho započítáme i rozdělení společného státu Čechů a Slováků, které proběhlo natolik klidně a racionálně, že je dnes v zahraničí často dáváno za vzor – jak by mělo podobné rozdělení dvou národů v praxi vypadat.
Fotogalerie: - Volba předsedy Senátu
Je to zkrátka vzorový příklad uspořádání národnostních poměrů mírovou cestou. Dokonce jsem přesvědčený, že kdyby se ať už česká nebo slovenská společnost ocitly po rozdělení státu v ekonomické a hospodářské krizi, že by si byly schopny navzájem pomáhat.
Nepochybně jste na začátku 90. let v té době všeobecného entuziasmu měl své vlastní představy o demokracii. Splnily se vám?
Tak přes všechny ty problémy musím konstatovat, že ten současný politický systém je lepší než ten komunistický. Takže to je vlastně takový splněný sen, že se o všem rozhoduje hlasováním. Samozřejmě že jsou tam ty potíže, které jsem jmenoval, a ty když překročí určitou hranici únosnosti, tak vznikne nová politická síla. To je příklad amerického prezidenta Donalda Trumpa.
Vzpomeňte si, že když se ve volbách začal ucházet o úřad prezidenta, tak nikdo mu nedával absolutně žádné šance – ale výsledek známe. To je i případ německé politické strany AfD, která roste na nedostatcích současného demokratického systému v Německu, no a koneckonců, proč chodit tak daleko – stačí se podívat k nám na stranu Mariána Kotleby.
Tak přesně to je téma, které jsem chtěl určitě otevřít, protože kotlebovci mají reálnou šanci stát se druhou největší politickou silou na Slovensku. Co jim pomáhá – jsou to hlavně ty protestní hlasy jako v případě Trumpa, brexitu nebo i té zmiňované AfD?
Zčásti to určitě jsou protestní hlasy, to máte pravdu, ale taky je to vyplňování mezer, které ty dosavadní strany nebyly schopné pokrýt.
V ekonomice se tomu říká díra na trhu, rozumím. Ale je to příliš všeobecné – můžete být konkrétní?
Hned budu konkrétní, jenom chci ještě poznamenat, že Kotlebova strana není vázána právě tou politickou korektností – a to je její obrovská výhoda.
Takže ten příklad: určitě je to postavení romské menšiny na Slovensku, protože to je absolutně nedořešený problém, do kterého se nikomu moc nechce. Já sám si vzpomínám, když se na mě jako na ministra spravedlnosti obrátili bílí obyvatelé, kteří požadovali, aby už konečně došlo k integraci Romů do společnosti. Takže ten problém tady stále je.
Pane Čarnogurský, za necelé dva týdny se na Slovensku uskuteční parlamentní volby. Jaké výsledky očekáváte?
Já spíš už hledím dopředu na to, co nastane po volbách. Pro mě osobně by byla nejhorší možná alternativa vládní koalice s účastí PS (Progresivní Slovensko), které razí velké změny v zákonech, například co se týká homosexuality.
Slovenský právní řád neví nic o manželství homosexuálů ani o možnosti, aby adoptovaly tyto dvojice dokonce děti. A já jsem přesvědčený, že je to tak naprosto správně.
Fotogalerie: - Kosovo je Srbsko
Dobrá, ale to jsme trochu odbočili od predikce těch nadcházejících voleb…
Ano, samozřejmě. Já si myslím, že celkem reálně u nás hrozí volební pat. Buď nebude možné vytvořit žádnou vládu, anebo to bude velmi labilní a nestálý kabinet, takže podle mého názoru můžeme v relativně krátké budoucnosti očekávat na Slovensku další parlamentní volby!
Jak vidíte současnou pozici Roberta Fica?
Tak Fico tu svoji stranu (SMER) drží pohromadě, i když teď není její oficiální tváří, tou je aktuálně Pellegrini. A já věřím, že prakticky stejná situace bude i po volbách, protože Robert Fico sice stojí zdánlivě v pozadí, ale ve skutečnosti je pro SMER tou hlavní osobností a jeho názory většina respektuje.
Pane Čarnogurský, já mám na vás ještě jednu poněkud záludnou otázku: kterého českého a kterého slovenského prezidenta od roku 1990 byste vyzdvihl jako vzor? Kdo se nejvíce přiblížil vašim představám a kritériím?
(smích) No, tak to je, to je tedy opravdu chyták nakonec, vy mě nešetříte... to musím teď tedy hodně přemýšlet. Předem říkám, že žádný ideální prezident samozřejmě neexistuje.
Ale když už bych měl někoho jmenovat, tak na Slovensku by to byl asi… no, no ale ano – prezident Michal Kováč. Nebyl to tedy ideální ani výborný prezident, ale byl to řekněme dobrý prezident nebo se k tomu alespoň nejvíce přibližoval.
A pokud mám mluvit o českých prezidentech, tak tam to není zdaleka tak složité – pro mě byl a je nejlepším českým prezidentem Miloš Zeman!
Rozhovor vedl Tomáš Procházka.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
