Jak hodně se koronavirová krize promítla do životů těch, kteří to i předtím neměli lehké, zjišťuje nyní Klub svobodných matek.
Úřad? Bylo to tak hrozné, že jsem peníze vyřešila půjčkou…
Z otázek, které respondenti, potažmo respondentky, vyplňují, je zjevné, co motivovalo organizátory k této anketní akci. Čiší to i z nářků, které mnohé ženy sdílejí v neveřejné skupině Klubu.
Vyplývá z nich, že pád do nových dluhů hrozil, hrozí nebo se již udál například v důsledku velmi pozdních výplat ošetřovného či proto, že na něj rodič neměl nárok kvůli věkovému mantinelu 13 let věku potomka.
Jak došlo i „obyčejným lidem“, tak „korona jasně ukázala, jak může být těžké vyžít jen z jednoho příjmu – stačilo, aby nepřišlo ošetřovné a mnohým se rozpočet zhroutil jako domeček z karet“ a „stát s pomocí zamrzl minimálně 10 let“:
Problémem je také časté zamítání dávky „mimořádná okamžitá pomoc“, která přitom ze strany ministerstva měla celostátní bujnou propagaci.
Dávka „mimořádná okamžitá pomoc“ měla během nouzového stavu velkou reklamu: na úřadech ležely letáčky, na poštovních přepážkách samolepky. Přitom je zamítána i v případech, kdy rodič OSVČ neměl nárok na ošetřovné, přišel o část příjmů a nepobíral jiné dávky, příjmy ani výživné.
Foto: Lucie Bartoš
„Nikdy jsem stát o nic nežádala a po zkušenosti s ‚mimořádnou okamžitou pomocí‘ už vím proč. To bylo tak hrozný, že jsem prostě peníze vyřešila jinak. Chápu, že každý nemá tu možnost, si v rodině půjčit... Zároveň myslím, že systém dávek je zkrátka špatně a mnohdy nejsou vypláceny potřebným,“ popsala svou zkušenost s úřadem práce Lucie M., která riskla své zadlužení u těch, kterým důvěřuje a nebude jim platit lichvářské úroky.
60 % samoživitelek nemělo před krizí vůbec žádné úspory. Podle toho, co konstatovala už dříve ředitelka Klubu svobodných matek Dana Pavlousková, krize skutečně paradoxně nejvíce postihla ty samoživitelky, které pracují a před krizí byly na státu zcela nezávislé.
Podle Pavlouskové už v květnu třetina samoživitelek sáhla po půjčce, když se jim rodinná situace zhoršila z důvodu koronakrize. V tehdejším celostátním průzkumu, kterého se zúčastnila tisícovka žen, to zjistil právě Klub svobodných matek.
Dle úřadů se mají dobře, přesto si musejí vzít půjčku...
Přístup státu k samoživitelkám nebyl nijak shovívavý ani před pandemií letošního roku. Namátkou – těžká či nulová vymahatelnost výživného, problémy s přiznáním dávek nesezdaným ženám, u živnostnic zamítání žádostí o přídavek na dítě kvůli takzvanému „fiktivnímu příjmu“ a podobně. Nejednou jsme o tom psali:
Pochybeními některých úřadů práce jsme se zabývali v kauze samoživitelek šizených prostřednictvím „fiktivního výživného“:
- Drsné odhalení. Zjistili jsme, jak na mnohých úřadech šidí matky samoživitelky. Takto se vyrábí chudoba
- „Pro naše děti není a pro cizáky podpora bez problémů?!“ Odhalili jsme, jak se někteří úředníci chovají k matkám samoživitelkám. Ty se teď bouří a popisují další otřesné zážitky
- Děsivý život rodičů samoživitelů. Polovina rodičů neplatí výživné. A co někdy provádějí byrokrati...
- Takhle se k lidem chovat nebudete! Zastali jsme se slabých, které zastrašují úředníci. Výsledek se dostavil
Přes mnohá vládní doporučení, aby podniky nepropouštěly a věřitelé nebyli tak tvrdí, ale přicházejí samoživitelé o zaměstnání. Kvůli nezaplacení nájmu také řeší ze dne na den nutnost nového bydlení. Některé ženy skončily v azylovém domě.
Důkazy v podobě nových půjček u těch, kterým nebyla přiznána mimořádná dávka nebo ošetřovné, však nejsou zjevně pro vládu dostatečným dokladem, že pomoc zřejmě skutečně nebyla ani plošná, ani vždy posuzovaná spravedlivě.
Najdou se i ženy, které se po zamítnutí nevzdaly a podaly i odvolání. Ani skutečnost nutných půjček do podnikání a podobně není pro ministerstvo důkazem o osobní krizi.
Krize zaviněná státem je „nepochybná“, a přesto...? Další zamítavé rozhodnutí, tentokrát nepomohlo ani odvolání...
„Závěrem lze konstatovat, že je nepochybné, že u žadatelky z důvodu koronavirové pandemie a s ní spojeným vládním opatřením, došlo k poklesu příjmu, musela daleko více pečovat o dceru, která zůstala z důvodu uzavření školy doma a došlo k dalším těžkostem ve vztahu k fungování domácnosti, které nebyly zaviněny žadatelkou. Toto odvolací orgán nikterak nezpochybňuje. Je třeba si ale uvědomit, že dávky pomoci v hmotné nouzi, mezi které patří i dávka MOPU jsou určeny k zajištění opravdu základních životních potřeb včetně odůvodněných nákladů na bydlení a jsou určeny osobám, které se nacházejí v hmotné nouzi a nejsou schopni tuto situaci překonat vlastními silami, například uplatněním majetku, mezi který patří i finanční hotovost, nebo uplatněním nároků a pohledávek,“ píše se v jednom z rozhodnutí, které má redakce k dispozici.
Úřad v daném případě mimořádnou dávku nepřiznal, vyslyšeno nebylo ani odvolání u ministerstva, jemuž patří citovaná slova. Z dalších jeho slov mimo jiné v zamítnutí odvolání vyplývá, že stát nepřizná dávku osobě, u které došlo k poklesu příjmu prokazatelně státní vinou proto, že měla na začátku „aktuálního měsíce dostatečné finanční prostředky na účtu, které jí v měsíci žádosti umožní uhradit své základní potřeby včetně nákladů na bydlení“. Znamená to, že občan (který si účelově nevybral peníze z konta) je povinen tyto prostředky věnovat – tedy místo státu – například na školní potřeby v době koronaviru, když mu na rozdíl od ostatních stát nepřiznal ani ošetřovné na 13leté dítě?
Názor ministerstva, ústy Ivany Kolouchové, je takovýto: „Dávky pomoci v hmotné nouzi nejsou náhradou za ušlý zisk, nejsou náhradou za náklady lidského zdroje (práce pedagogické/asistenční) v rámci domácí výuky, ani nejsou náhradou za škody způsobené žadatelce vlivem zodpovědného plnění rodičovské odpovědnosti, kdy žadatelka dle svých slov převzala povinnost státu na základním školním vzdělávání.“ A k tomu připojená „rada“, že žadatelka může řešit „aspoň“ podnikatelskou situaci. Když v té rodinné na ni stát zapomněl... Podle ministerstva je zřejmě dostačující, že žadatelce „bylo umožněno podat žádost o dávku MOPU ve shodě s prohlášením ministryně práce a sociálních věcí a o žádosti bylo v souladu se zákonem o pomoci v hmotné nouzi rozhodnuto“.
Výše uvedené příklady jsou jen střípkem z celkového účtu, který samoživitelům vystavil koronavirus a které se redakce dozvídá na základě svých investigativních zjištění. Ředitelka klubu Dana Pavlousková zatím nechce odhadované výsledky ankety, které se v odpovědích již rýsují, naznačovat. „Závěry z dotazníků bychom mohli mít koncem týdne,“ sdělila redakci s tím, že v tuto chvíli nebude Klub pouštět dopředu ani náznaky trendů, byť je prý očividně tušíme.
Zjistí se, zda někdo žádost předem vzdal
Minimálně ještě během pondělí mohou svobodné matky, či obecně samoživitelky, pomoci s velkým průzkumem, který má nezávisle na státní správě vyhodnotit skutečný stav českých sólo rodičů po téměř pěti měsících od začátku krize s covidem-19. Zmíněné případy by se v nich měly jednoznačně projevit.
Jak dopadl průzkum, čtěte zde.
Klub chce vědět mimo jiné to, zda se v tuto chvíli daří splácení těm, kteří se museli během krize zadlužit. Ze statistických dat bude zřejmé, zda někteří lidé ve špatné ekonomické situaci si museli dokonce vzít další půjčku, aby tu první zvládli splatit – ať již proto, že jim stále nedorazilo očekávané ošetřovné, nebo vůbec nedosáhli na žádnou ze státních kompenzací pro domácnosti.
Rozklíčovat by mělo být možné i to, kolik ze zadlužených lidí „vypoklonkoval“ úřad práce se žádostí o mimořádnou dávku.
Jedna z otázek cílí také na skutečnost, že někteří už předem vzdali podání žádosti o „mimořádnou okamžitou pomoc“, nebo například požadované podklady a výzvy úřadu práce nezvládli dokončit, tedy v podstatě vzali žádost zpět.
Náhled do dotazníkového šetření.
Jak velký kostlivec to bude teď?
Klub monitoroval situaci už na jaře. Už tehdy z jeho průzkumu vyplynulo, že dvě třetiny samoživitelek – konkrétně 66 procent – nemají aktuálně finance na zajištění prázdnin pro děti, ať v podobě letních táborů nebo výletů a podobných zážitků. Pouhá pětina stihla tábory zaplatit před koronakrizí nebo na to financemi disponují.
Jak zjistila naše redakce, například úhrada letního tábora, který byl objednán již například v únoru, není úřadem práce považována za nezbytný výdaj. Víme to díky případu, kdy samoživitelka podala žádost o „mimořádnou okamžitou pomoc“, předložila všechny své výdaje včetně nutnosti uhradit fakturu na letní tábor v částce 5750 korun. To jí však úřad neuznal jako nezbytný výdaj, stejně tak ani nákup dioptrických brýlí pro dítě, které je ovšem musí nosit trvale. Z posuzování úřadu vyplynulo, že na živobytí matce zůstala v daném měsíci dostatečná suma, byť peníze na dvě zmíněné položky již reálně utratila a převyšovaly příjem přijatý v dalším měsíci během správního řízení.
Neobjevují se ani zprávy o tom, že by se zlepšil trend výběru výživného. Situaci již tak živořících rodičů s dětmi zhoršuje stálá nevymahatelnost alimentů. Nepřidává tomu ani aktuální zpravodajství, kdy například koncem týdne si v Karlovarském kraji přečetli článek „Krkavčí otcové neplatí na své děti, na výživném dluží půl milionu!“
Během víkendu to pod zprávou komentovalo několik žen; jejich příspěvky jsou stručnou, ale výstižnou sondou do českého práva dětí na výživu.
„Takže dostanou podmínku. No a následně podmínku na podmínku, a neudělá se nic. Známe to bohužel z vlastní zkušenosti,“ napsala karlovarská čtenářka Alena. Další čtenářka její slova potvrdila: „Přesně tak. A pak to matka vzdá, protože jen lítá k soudu, a bez výsledku,“ nastínila, že boj samoživitelek o práva na důstojné živobytí dítěte končí donkichotsky jako boj s větrnými mlýny. Zanedbání povinné výživy dítěte je v Česku druhý nejčastější trestný čin.
Novodobé „pastelkovné“ zajistily matky matkám
Se začátkem školního roku, záhy po koronakrizi, navíc čekají rodiče další finanční nápor na peněženky kvůli nákupu školních pomůcek.
Klub na to už během léta reagoval již několikátým „koronavirovým“ programem, nazvaným „Back to school“, který má odvrátit další zadlužování samoživitelů. Zajistil prostředky pro jakési „pastelkovné“. Přispěje samoživitelům v nouzi na nákup školních potřeb, obědů nebo kroužků částkou ve výši 2000 korun.
Hned v březnu přitom klub spouštěl například potravinový program, který stále běží. Následoval příspěvek na bydlení. „Zázračný“ balíček od klubu, který založily samoživitelky, zahrnoval na léto i poukazy na tábory a na letní výlety.
„V měsíci červenci jsme vydali rekordní částku 367 tisíc korun 112 rodinám. Největší zájem byl o potravinovou pomoc, hned za ní o pomoc s nájmem a s tábory. Právě na letní tábory se nám povedlo poslat od začátku letní kampaně 115 táborníků,“ informovala Dana Pavlousková.
Tři práce, ale přišla korona…
A konkrétní příběhy? Například maminka Monika musela náhle na operaci, a ač byla zaměstnaná, náhle tím přišla o příjem a dostala se do svízelné finanční situace. Klub jí pomohl se zaplacením nájmu, aby se nedostala do dluhové spirály.
Radka vychovává sama dvě děti a její dvanáctiletá dcera navštěvuje speciální školu pro neslyšící, která je placená. Vzhledem ke krizi se Radka dostala do finančních problémů a neměla z čeho školné zaplatit. Kdyby nepomohla organizace, která vznikla rovněž z podnětu jedné svobodné matky, spadla by buď do dluhů, nebo by její neslyšící dcera musela měnit školu.
„Katka se stará sama o čtyři děti, z toho dvě s postižením. Výživné dostává minimální a proto má tři zaměstnání, aby rodinu uživila. Bohužel zásahem koronakrize o dvě práce přišla. Klub jí proto pomohl s úhradou nájmu,“ zní další příběh, který klub mohl prozradit.
„Kdyby nebyly sociální sítě, tak s těmi dětmi a maminkami bude co ... Kdyby lidi neposílali nákupy a zadarmo věci, tak nepřežijou?“ vznesla řečnický dotaz aktivní členka klubové komunity Dita.
„Stát v tomto selhává – myslím třeba s tím příspěvkem na péči. Takových maminek je spoustu. Já mám babičku v podstatě ležáka – tělesně, ale v hlavě to má v pořádku, tudíž do ústavu ji nedám: Vím, ze ona by tam umřela. Má uznaný druhý stupeň, což jsou čtyři tisíce korun. A mohla bych pokračovat,“ nastavuje veřejnosti, a zejména politikům, zrcadlo Markéta z Pardubic, když poukazuje na sousední stát:
„Například v Polsku mají příspěvek na péči plus příspěvek za neumístění do ústavu. Další věci je, že pokud má manžel vyšší důchod, automaticky manželka po úmrtí manžela má důchod po něm. Ano, jen ten jeden, ale vyšší. A to je Polsko, který tak před 15 lety bylo sto let za opicema.“
„Takže takhle my si tu žijeme, zákony jsou prd, zákonné lhůty jsou nemravné a úřednice jsou vyhořelé a všichni žadatelé jsou pro ně potenciální podvodníci,“ okomentovala to členka klubové skupiny Vlaďka, která má podobnou zkušenost s invalidní paní bez jedné nohy.
Závěr? I obyčejný člověk vidí, že „náš sociální systém není nejhorší, ale nahrává těm, kteří dělat nechtějí, nikoliv těm, kteří nemůžou. A věřte, že po přečtení takového příspěvku se člověk cítí opět o něco hůře,“ shrnula pro změnu Lenka Š.
Zůstává na veřejnosti a volených zástupcích lidu, aby z toho posoudili: Zda nové zadlužení obyvatel v důsledku vládních opatření a zavřených škol, které byly nad rámec všeho spojené s vícenáklady v domácnostech, bylo nutné. Nebo, proč jsou zamítány žádosti o „covidovou“ dávku samostatně výdělečně činným samoživitelům, kteří prokážou přímý vliv vládních restrikcí na svou rodinu a růst nákladů v důsledku povinností, které jim a jejich dětem nařídil stát. Ten stát, který nezvládne ani vymáhat vlastní právo, když jde o děti a jejich povinnou výživu.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
