Separatistické hnutí Arménů žijících v ázerbájdžánském regionu Náhorní Karabach, které se zformovalo v roce 1988 s podporou Arménie a později se na konci roku 1991 a na začátku roku 1992 změnilo ve válku.

Arménie využila politické nestability v důsledku rozpadu Sovětského svazu a vnitřních sporů v Ázerbájdžánu a zahájila s vnější podporou vojenskou operaci v Náhorním Karabachu. Nejzávažnější trestné činy odsuzované mezinárodním společenstvím jako válečné zločiny, zločiny proti lidskosti a genocida, které představují závažné porušení imperativních norem mezinárodního práva, byly spáchány během konfliktu v Náhorním Karabachu a v regionech kolem něj. V únoru 1992 došlo ve městě Chodžaly k bezprecedentnímu masakru ázerbájdžánského obyvatelstva. Tato krvavá tragédie, která je známa jako masakr Chodžaly, zahrnovala vyhlazení nebo zajetí tisíce Ázerbájdžánců; město bylo srovnáno se zemí. V noci z 25. na 26. února roku 1992 provedly arménské ozbrojené síly za pomoci 366. motostřeleckého pluku bývalého SSSR útok na Chodžaly – malé městečko ležící v Náhorním Karabachu, jehož populace před konfliktem činila okolo 7 tisíc lidi.

Brutální vražda nevinných obyvatel Chodžal byla jedním z nejohavnějších zločinů během ozbrojeného konfliktu o Náhorní Karabach a okolní regiony. Arménské ozbrojené síly a zahraniční vojenské jednotky neušetřily prakticky nikoho z těch, kteří nebyli schopni uprchnout z města a jeho okolí. Jako výsledek bylo zabito 613 osob, včetně 106 žen, 63 dětí a 70 starších lidí. 1275 obyvatel bylo zajato, osud 150 osob zůstává dodnes neznámý. V průběhu tragédie bylo 487 obyvatel Chodžal těžce zmrzačeno, včetně 76 nezletilých dětí. 8 rodin bylo zcela vyhlazeno, 26 dětí přišlo o oba rodiče a 130 dětí o jednoho z rodičů. Z těch, kteří zemřeli, bylo 56 osob zabito obzvláště krutě: Lidé byli upalováni zaživa, skalpováni, sťati, byly jim vypíchnuty oči a těhotné ženy byly bajonety bodány do břicha.

Arménští představitelé popírají svou odpovědnost za zločiny spáchané během konfliktu, mimo jiné i ty spáchané vůči obyvatelům Chodžal, falšují fakta a sdílejí své vlastní interpretace, které se odchylují nejen od reality, ale také od elementární logiky. I ta nejdůkladnější propaganda však nikdy nedokáže vyvrátit fakta, které dokazují, že události se diametrálně lišily od toho obrázku, který představuje arménská strana.

Kromě detailních informací, které mají k dispozici státní orgány Ázerbájdžánské republiky, odpovědnost Arménie je dokládána také řadou nezávislých zdrojů a vypovědí očitých svědků této tragédie.