Vybudovat vztahy s ostatními lidmi mimo rodinu není snadné. Zejména to platí v případě, když byl v dětství člověk pod vlivem psychicky narušeného rodiče. V takové rodině se například mohlo ukazovat na každou odlišnost prstem, což ničí jakékoli spontánní chování již v zárodku.

Zadusili vám chuť do života

Dospívající často nemůže najít své místo ve skupině, protože si ani v rodině nemohl vytvořit svoje autentické místo. Většinou nepatří nikam a má ve svém životě četné překážky, kdy bloudí v jakési mlze, v zemi nikoho. Mohou se u něj objevit příznaky strádání jako je například alergie, astma, noční můry, potíže s přijímáním potravy, bulimie, kožní problémy. Tělo totiž vyjadřuje jinými způsoby potřebu jedince být vyslyšen a milován. Člověk může hodně jíst, protože má strach z vlastní nenaplněné psychiky. Může se též přejídat, aby se naplnil a vyrovnal tak nedostatek citů. City jsou totiž nepostradatelný pokrm duše. Stejně tak může agresivita svědčit o narušeném duševním zdraví člověka, který marně hledá citovou vazbu. Traumata a trápení mohou člověka přivést do stavu melancholie, kdy se v něm může zadusit chuť do života.

Vstaňte z mrtvých

Dítě, které nemá v rodině pevné místo, se chová tak, aby si ho nikdo nevšímal. V pozdějším životě se tudíž obtížně uplatňuje. Na nic se neptá, nic nežádá, stane se z něho neviditelný stín. V nevědomí to může souviset s tím, aby si proti sobě nepopudilo chladné nebo tyranské rodiče, od kterých může převzít silnou nesnášenlivost ke všemu, co je od nich odlišné. Tento systém přijme, aby se vyhnulo trestu a utrpení. Svírá se mu žaludek strachy, aby nebyl vyloučen z rodinného hnízda. Nabízí se v podstatě dva osudy takového člověka. Buď se z něho stane tzv. klon, nebo přijme svou bolest a to je cesta jak se stát sám sebou, cesta jak vstát tzv. z mrtvých.