Poslední dobou jsem už hodně alergická na větu: „No jo, dneska ti mladí žijí jinak, tak je nechme!“ Ano, doba pokročila mílovými kroky dopředu, ale to neznamená, že mladí získali patent na rozum a mohou se na starší generaci dívat skrz prsty. A mnohdy opovrhovat různými profesemi. K napsáni tohoto příspěvku mě přiměl rozhovor pěti mladých lidí, kteří se vysmívali zemědělcům a dělali selfíčka na traktorech. Jedna ze dvou dívek tehdy prohlásila: „Já zemědělce nepotřebuju, já brambory nejím. Já chodím na hranolky do Mekáče.“ A ostatní přikyvovali se slova: „Já taky, brambory jsou k ničemu.“
Jsou to jen mé úvahy, určitě to neplatí pro všechny mladé, jen bych chtěla, abychom se nad tím všichni zamysleli až se zase budeme ptát, proč mladí věří dnešním mocipánům.
Ti, kdo sledují setkání politiků s občany v různých městech, a to napříč politickými stranami, si jistě všimli, že na akcích vládnoucích stran jsou ve většině mladí lidé, a na setkáních opozičních a mimoparlamentních stran, převládají starší ročníky. Vládnoucí politická garnitura se zaměřila na mladou generaci proto, že sytý hladovému nevěří. Je příjemnější poslouchat sliby a samé skvělé zprávy, než obavy z budoucnosti a připomínky či výtky ke způsobu života.
Proč? My, starší, kteří jsme cinkali v 89 klíči na Václavském náměstí, jsme chtěli skoncovat s totalitním režimem. Mít plné obchody zboží od potravin po elektroniku, super zahraniční auta, jezdit po celém světě, koupit si, na co si vzpomeneme. Říkat bez cenzury své názory veřejně, nemuset chodit do práce, podnikat, v čem se nám zlíbí apod. My jsme věděli, co nám chybí, po čem toužíme a co chceme mít.
Polistopadová generace to všechno začínala dostávat, globalizace a naše otevření se světu, nám dopomohlo získat všechno, co nám chybělo. Pomalu končila doba, kdy děti chodili za svými prarodiči se slovy: „Babi, dědo, prosím, dej mi stovku.“ Dnešní děti a mladí mají svá konta, své platební karty, platí hodinkami, anebo i náramky. Jak říká jeden známý a světově uznávaný docent, kapitalismus si nás koupil, pohltil nás konzum!
Jenže my, starší generace, máme pořád ve své mysli, předlistopadovou dobu. Učili jsme se dějiny, chodili do kina na filmy o 1. a 2. světové válce, máme obrovské zkušenosti s propagandou, s poklonkováním politiků k jedné světové velmoci a očerňování všech okolo, my velmi dobře víme, co je to ztráta svobody slova a ponižování lidské důstojnosti.
A bohužel, právě proto se dopouštíme osudové chyby! Snažíme se své zkušenosti přenášet na mladou generaci, připravit ji na horší časy, varovat ji před možným nebezpečím. Ale ona nám ani za mák nevěří! Ona netuší, co může ztratit, protože tu dobu nezažila. A vládnoucí garnitura toho využívá ve prospěch svých plánů a k plnění příkazů jiných mocností. Ovšem ona nestraší, nevaruje, ale slibuje. Mladé si kupuje velmi lacinými věcmi jako řidičák od 17 let, volební právo od 16 let či čtyř denní pracovní týden. Líčí jim krásnou budoucnost a přitom, plive a dehonestuje starší generaci. A nepohodlné názory označuje za konspirace a dezinformace.
Začalo do v době covidu. Strašením ze smrti nejbližších, když se nenaočkují. Mnoho rodin se tehdy rozhádalo. Rodiče, kteří se snažili racionálně vysvětlit politiky prezentované nesmysly například, že když sedíte u stolu 4, vir tam není, když 6, tak tam je. Nebo, že pes může k holiči, člověk ne, protože by se nakazil atd., byli svými dětmi trestání tím, že jim nedali vnoučata a přerušili styky.
Pak přišla prezidentská volba. Petr Pavel byl prezentován ne jako státník, ale jako krásný muž, který na rozdíl od nemocného Miloše Zemana, nejezdí na vozíku, tak nebude dělat Česku ostudu. A Andrej Babiš? No tak, ten je přece estébák. To, že Pavel i Babiš bývali komunisty mladým nevadilo, oni totiž komunismus nezažili, takže si nějakou hrozbu nedokázali představit. A pak Pavel si to přece už odpracoval. Byla to těžká volba pro nás starší, ale většina volila menší zlo, jenže nás bylo málo. Vysokoškoláci, kteří nosili na tričkách placky tehdy rektorky Danuše Nerudové, taky mladé a krásné, kterou lze nejlépe charakterizovat tak, že je to blondýna, podpořili ve druhém kole krásného Petra Pavla.
Dalším bodem byla důchodová reforma. Ta přišla v době, kdy vláda horem dolem podporovala napadenou Ukrajinu. Získat přízeň mladých nebylo těžké. Najednou si mocipáni vzpomněli na 1. a 2. světovou válku a začali válkou strašit. „O všechno bychom přišli!“ No řekněte, kdo by se nebál? „Potřebujeme peníze a musíme je vzít důchodcům. Mají velké důchody, musí se uskromnit, nebude na naše důchody!“ Tak tahle ta moudra začala padat z úst mladých. Naše snaha vysvětlit jim, co je vlastně důchod, byla zbytečná. Z veřejnoprávních a mainstreamových médií se denně ozývaly hlasy mocipánů, že důchodci musí být solidární s dalšími občany. Často to působilo dojmem, že jsou to vlastně vyžírky.
Důležité bylo také zvýšit věk odchodu do důchodu. Prý proto, aby bylo na ty důchody pro další generace. Nedávno vyšla anketa, že pracuje čím dál více důchodců, a to hlavně proto, aby si finančně polepšili. Tak nevím…vždyť mají ty velké důchody. Jeden důvod mi tam chyběl. Pracují, protože mladí nepracují. Tak mnozí do 26 let studují, pak jedou do zahraničí dál studovat, cestovat nebo i pracovat. Pak se možná vrátí a hledají dobře placenou práci. Nedávno v jednom průzkumu vyšlo, že si mladí představují plat kolem 100 tisíc korun měsíčně, a pak by nejraději pracovali 4 dny v týdny, nebo home office a mít více dnů dovolené.
Nedostatek bytů pro mladé, a hlavně nedostupnost pořídit si bydlení, byla další rána důchodcům. Bydlí po jednou, zabírají zbytečně byty a mladí nemají střechu nad hlavou. Nikdo se seniorů nezastal. Přitom je to šlendrián politiků, jejich priorit. Bydlení mají až na samém chvostu a snaží se to hodit na důchodce.
Vůbec nesmutnější jsou názory mladých, kteří odpovídali v průzkumech ohledně zdraví a sociálních služeb. Většina dotázaných uvedla, že nebudou nemocní, nebudou potřebovat lékaře a nemocnice, o nemocné se nebudou starat, měl by se o ně postarat stát…co dodat?
Ano, máte pravdu, je jiná doba, mladí žijí jinak. Především nehledí do budoucnosti, neřeší ji. Nějak bylo a nějak bude. A teď přijde takový krásný Petr Pavel, strýček Petr Fiala a jeho parta a začnou slibovat. Budete cestovat, platit eurem, postavíme vám byty, „osekáme“ starší lidi, budeme vám říkat, co je dezinformace, co máte číst a jaké máte mít aplikace. Nemusíte se biflovat učební látku, všechno najdete na Google, my vám řekneme, kdo je váš přítel a kdo nepřítel. Maso je škodlivé, proto vybijeme prasata, krávy, slepice, budete papat brouky a hmyz, nemusíte se starat o své zdraví, klidně buďte tlustí, ještě o vás natočíme televizní pořad, jak hubnete, no a když se rozhodnete, že nebudete kluk, ale holka, nebo opačně, tak se prostě necháte přeoperovat, když to nebude ono, tak klidně zpátky, a protože máme cca 100 pohlaví, můžete se každý třetí den v roce cítit jinak…jen nevím, zda bude ve školách a veřejných budovách, tolik typů záchodů.
Ano, mladí žijí jinak. Ale jak se říká, všeho do času. I když je jiná doba, pšenice a žito se pěstují stejně, aby se pak mohl péct chleba a pečivo. A na hranolky potřebujeme brambory. Zatím také chováme zvířata, i když produkují CO2, ale ona se sama nenakrmí, nerozmnoží. Ani ovoce a zelenina se sama nedostane na pult. Abychom si mohli objednávat jídlo až domů, musí fungovat elektřina, potažmo mobil a wifi, pracovat kuchař, auto s řidičem na dovoz a také musí být sjízdná cesta. Takže když třeba napadne sníh a silničáři nezprůjezdní silnici, budeme hlady. Prostě bez práce, nejsou koláče! Věděli to naši předkové, víme to my, a přesto, že se mocipáni snaží mladým naslibovat hory doly, musíme jim to trpělivě vysvětlovat my.
A jak říká, mnou zmíněný docent, kapitalismus už se vyčerpal, je na vrcholu, už nás nemá čím uplácet, teď začneme ztrácet. My jsme na ztráty připraveni, ale ty mladé budou hodně bolet. Až se naučí kriticky myslet, až pochopí význam rčení slibem nezarmoutíš, nebudou natáčet oslavná videa o SPOLU a STAN a nebudou tyto politiky volit.
Pokud jste to dočetli až sem, děkuji, že jsem se mohla vykecat!
Alena Maršálková
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV