Vedoucí představitelé soudů (různých soudů) se vyjádřily jednoznačně: Na prachy nám nešahejte!

Předseda Nejvyššího správního soudu, vědom si své pozice, přešel do útoku, a růstovou zapouzdřenost platů soudců podepřel odkazy na srovnávací přehledy Evropské unie o soudnictví; prý patříme do první poloviny států s kratší délkou řízení. Čistá demagogie. Pan Mazanec klíčovou statistiku – Index vnímání korupce soudců – jaksi přehlédl (dělíme se s Kostarikou o pěkné 45. místo). I ta proklamovaná krátká délka řízení je zavádějící, jsou v ní zahrnuty platební rozkazy (je to jako když Sovětský svaz životní úroveň občanů poměřoval údaji o těžbě uhlí). Řízení, ve kterých se konají jednání, trvají běžně deset let (ale i patnáct či dvacet roků). Zásadní argument pana předsedy Nejvyššího správního soudu pro zachování status quo ohledně platů je, že jde vlastně o malou částku – 2,4 mld. Kč – takže nestojí za to se tím zabývat. Že i gesto může změnit celou společnost, to sem nepatří.

Kdyby se to stalo v jiné zemi, mohli bychom si z té banánové republiky po švejkovsku utahovat a povyšovat se, jako že u nás to není možné. Ale stalo se to u nás! Žádný z představitelů justice si ani na moment nepřipustil jiný výklad pojmu nezávislost soudce, než výklad finanční.