Ve vládě malého městského státu měl sice postavení něco jako policejního prefekta, ale protože zavládla panika, vzal si na povel i helikoptéry a lodě německé armády. Zachránil tak životy tisícům lidí, kteří čekali, mrzli a umírali ve vichřici na střechách zaplavených domů.

Žezlo německého kanceléře převzal z rukou Willyho Brandta - také v krizi - a to na dobu celých osmi let. Předtím byl ministrem hospodářství, financí i obrany. V tomto období se spřátelil s francouzským prezidentem Giscardem d’Estaing. Oba rukou nedílnou jsou autory G 7 a oba kultivují nejen vztahy mezi oběma zeměmi, ale i dnešní svět.

Také v tomto období musí čelit krizi, ale ta nemá do velikosti obdoby, respektive je srovnatelná snad jen s kubánskou krizí. V tomto případě je to Brežněv a konsorti, kteří umístí své nuklární rakety na území NDR, Československa a Polska a zaměří je na města západní Evropy. Krizový manažer Schmidt teď organizuje obranu ve formě protiváhy amerických raket, se kterou nesouhlasí jeho vlastní straníci z německé sociální demokracie, ani právě startující Zelení a Mírové hnutí a už vůbec ne miliónové demonstrace proti rozmístění Pershingů. H.Schmidt neustupuje, SPD další volby prohraje, ale nastupující Helmut Kohl přebírá jeho politiku (Dvojí rozhodnutí NATO).