Mnozí z těchto literátů dosáhli úrovně nejvyšší. Nakonec i jeden z nich byl ve stejný den jako L. Hess na Hradě oceněn. Těžko říct, zdali prezident byl svým kancléřem či tiskovým mluvčím o této skutečnosti informován.

Psal se rok 1964 a v Libni spatřil světlo světa časopis Divoké víno. O rok později se nad jedním libeňským zákoutím objevil transparent s nápisem Klub poezie. L. Hess byl prvním nakladatelem tragicky zesnulého básníka Václava Hraběte. V roce 1966 bylo Divoké víno tištěno v tiskárně na Vinohradech, ale záhy se přemístila do Vršovic do Francouzské ulice č. 106. Vršovice jsou mojí rodnou čtvrtí, a tak o tom leccos vím. Po dlouhý čas mi mnohé sdělovala i hospoda U ječmene, kam zacházel jeden z vršovických básníků. Po sovětské okupace naší země v srpnu v roce 1968 jeden z ofsetových strojů byl přemístěn do Londýnské ulice, kde se tiskly protisovětské letáky. Na stránkách tištěného Divokého vína publikovalo v letech 1964-1971 na 360 autorů!

Konec časopisu se ale přiblížil. První číslo roku 1972 již zůstalo v zapečetěné tiskárně ve sklepě v jiné ulici, kam z legální tiskárny na Francouzské ulici v noci L. Hess převezl ofsetový stroj. Za krátký čas vyšetřovatelé z vnitra zabavili stohy papírů s básněmi i texty tištěnými v Divokém víně. V roce 2007 vyšla rozsáhlá knižní antologie časopisu. Dokonce i s mojí fotografií uvnitř u básně Jiřího Žáčka. Ne, nejsou jen baby-boxy, pane prezidente!